Článek
Soudce Ústavního soudu jmenuje se souhlasem Senátu prezident republiky.
Soudcem Ústavního soudu tedy bude jmenován kandidát, na kterém se prezident i Senát (plénum) shodnou.
Návrhy kandidátů si oba jmenované subjekty mohou učinit vzájemně bez povinnosti jejich odůvodnění, natož zveřejněním postupů, metod a způsobů, jak k nim dospěli.
Jestliže prezident předložil Senátu své návrhy kandidátů, postrádám ze strany Senátu a o to méně ze strany jeho ústavně-právního výboru, důvod pro postup veřejného „kádrování a známkování “ navržených kandidátů.
Počínání ústavně-právního výboru Senátu s výstupem do veřejného prostoru považuji za demonstrativní projevem arogance, a to nejen proto, že sami členové ústavně-právního výboru Senátu se zcela bezostyšně pasovali do pozice „mocných a kvalifikovanějších "než kvalifikovaných, ale především proto, že mediální výstupy z jednání ústavně-právního výboru Senátu se staly fakticky veřejným lynčem kandidátů samotných, kteří po zásluze zastávají významné funkce na základě jejich nezpochybnitelné odborné erudice, narozdíl od senátorů, kteří se staví do pozice „odborníků nad odborníky“ až a pouze na základě získaných senátorských postů.
Jedinou kvalifikací senátorů je, že jsou senátoři.
A to vše „předvedl“ ústavně-právní výbor ještě dříve, než relevantně rozhodne o podaných návrzích prezidenta ze zákona legitimovaný subjekt, t.j. plénum Senátu.
Má-li být rozhodnování pléna Senátu výsledkem svobodného a nezávislého projevu názoru jednotlivých senátorů, lze v postupu ústavně- právního výboru spatřovat minimálně o bezprecedetní snahu ovlivnit hlasování ostatních senátorů.
Zdá se, že přes změnu v osobě prezidenta Senát nadále setrvává v „zákopové válce“ s prezidentskou funkcí, která se stala „otevřenou“ válkou od dob předchůdce nynější hlavy státu.
To není vůbec příznivé zjištění nejen pro politickou kulturu u nás, ale pro kvalitu dalšího života naší společnosti.
Vše se událo s nečinným přihlížením předsedy Senátu, který by z toho měl vyvodit osobní politickou odpovědnost, nemluvě o samotném předsedovi ústavně-právního výboru.
I to by mohl být v politice naší země počátek nadějné, společnosti prospěšné politické kultury, a tím i žádoucího dalšího vývoje.
