Článek
Montesquieu rozdělením moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, měl na mysli zajištění soudcovské nezávislosti a omezení výkonné moci mocí zákonodárnou, aby zákony si nemohla dávat sama.
Pomineme-li jednu z funkcí oné dělby moci, spočívající v rozdělení různých částí politické entity, které jsou uplatňovány v našem ústavním zřízení prostřednictvím i jiných mocí ( prezident, Ústavní soud), stojí za zamyšlení, zda uvedená teorie dělby moci má v našich podmínkách u jednotlivých mocí vůbec brzdy, případně zda má účinné brzdy a vyvážené „protiváhy“, včetně jim podléhajícím a jejich vůli vykonávajícím úřadům a institucím.
Počátek vzniku veškeré moci spočívá v lidu výkonem volebního práva do poslanecké sněmovny, senátu , tedy volbou poslanců a senátorů do parlamentu, jako představitelů zákonodárné moci, a přímou volbou prezidenta, představitele moci výkonné.
Sestava mocenské “ nadstavby" - vláda, soudy a Ústavní soud, již není v rukou lidu, ale v tom kterém rozsahu spočívá již prakticky ve svévoli zvolených.
Zvolení si sami a mezi sebou „volí - dosazují - dohazují“ své „vyvolené pomocníky “, což neodporuje jejich volebním slibům a programu, neboť takové a spousta jiných „záležitostí“ nebylo slibováno a ve volebním programu se nenacházelo.
Tak se zvolení, v tom či onom směru, více či méně, voličům vzdalují. Když už jsou, kde jsou, je názor jejich voličů pro zvolené neslyšitelný, a nezajímá jich. “ Terazky som, keď som, čo som".
Kromě toho vedle řešení každodenních problémů voliče lze spoléhat i na lidské zapomínání. Nehrozí proto reálné nebezpečí ze strany voliče , že by se před následnými volbami rozvzpomenul na „eskapády“ jím dříve voleného.
To stejné platí i pro volbu politických stran či hnutí.
Takže se setkáváme s realitou, že vítězi voleb mají většinu v parlamentu, mají svého prezidenta, souzní s vládou, která z nich vzešla, souzní se soudci, kteří jsou jim vděčni za to čím jsou a že dál mohou být, protože je o ně stejně nadstandartně postaráno, jako se o sebe navzájem starají zákonodárci, vláda a prezident, a nejinak to nemůže vnímat 15 “ vyvolených" spřízněných ústavních soudců.
Vidíte někdo někde nějaké brzdy či vzájemné mocenské páky mezi politicky a v důsledku toho i ekonomicky mocnými ústavními činiteli ?
Vidí někdo někde důvod, proč by soudci měli být nezávislí ?
Pokud ne, potom je to odpověď na to, proč a kam se naše společnost neřízeně řítí.
A jak to dělat lépe? Jinak…
