Článek
Nic není nastálo a vše má svoje východisko.
V současných ekonomických problémech jde nejen o rozpoznání jejich příčin, ale i směr a metody, jakými cestami se bude ekonomika dále ubírat, a jak to bude bolestivé pro občany, kteří již nyní žijí „z ruky do huby“.
Každý následek má svoji příčinu.
Pokud se týká ekonomických problémů, nelze jejich příčinu spatřovat pouze v objektivních podmínkách jako je covid, či podpora válčící Ukrajiny.
Vedle četných medializovaných statistik však žádná z nich nevyjadřuje podíl lidské hamižnosti na současné ekonomické situaci, která domnívám se nebude zanedbatelná a ne-li dokonce dominantní.
Jestliže premiér této země v nedávné době projevil optimismus s tím, že začínají klesat ceny potravin, mohl tak učinit toliko na základě jemu podaných zavádějících informací v jeho životní „bublině“ v níž se nachází, když sám a ani nikdo z jeho blízkého okolí z ní nevychází, na nákupy nechodí.
Kdo chodí nakupovat ví o tom, že od onoho prohlášení právě naopak se ceny nadále zvyšují.
Dá se tedy hovořit aktuálně o tržních cenách, které určuje trh podle nabídky a poptávky, anebo to jsou ceny „nastavené“ lidskou hamižností, které se zvyšují, dokud to jde, i když to z hlediska „podnikatele“ není již otázka existenční ?
V obchodu s pohonnými hmotami se jeví, že tam je zdravý trh funkční , neboť tam se ceny „pohybují“.
Ostatní ceny potravin, spotřebního zboží a služeb, přesto, že jejich zvýšení bylo odůvodňováno především zvýšením cen pohonných hmot, po jejich aktuálně podstatném snížení však ke snížení ostatních cen nedošlo a zřejmě ani nedoje.
Není již tržním pravidlem, ale novým dominantním pravidlem u tvorby cen je: „Urvat, co se dá, a co se dá, to se z pekla nevydá“.
Východisko z ekonomických problémů spočívá pouze v tom, vypořádat se s „nenažranci“, kteří se řídí zákonem nenasytných „s jídlem roste chuť“a pro to jsou schopni udělat úplně všechno.
Vrátit se k poctivému tržnímu hospodářství však logicky nemohou garantovat ti, kteří patří do uvedené skupiny „nenažranců“ a jen proto se různými cestami a metodami dostali tam, kde jsou, což pouze jejich voliči nerozpoznali.
Je to odplata ze projevenou důvěru.
Politika se stala velkým a nejvýhodnějším bezpracným byznysem ze všech lidských činností , a proto se do ní hrnou ti, kteří ve svých civilních ( nepolitických) profesích neuspěli, anebo souběžnými příjmy vedle nadstandartních příjmů ze státního rozpočtu na úkor svých voličů si nechali “ předplatit “ i vysoké důchody, na které by ze zatajených zisků z “ podnikání" nedosáhli.
Jednou z výjimek je miliardář Babiš, kterému byl starobní důchod přiznán pouze z “ podnikání “ toliko ve výši mírně nadprůměrné, protože v rozhodném období ještě nebyl příjemcem příjmů ze státního rozpočtu jako „politik“.
Evidentní krácení daně z podnikání miliardáře však doposud nikoho netrápí.
V dnešní demoralizované společnosti tedy bude třeba prstíkem hrabat, aby se našel někdo , kdo dá přes prsty hamounům.
Jen tak se dá vrátit na správnou cestu zdravého tržního hospodářství a prosperující ekonomiky.
Jinak setrváme na aktuálním principu prvobytně pospolné společnosti přerozdělováním existujícících hodnot, ale pouze ve prospěch těch, kteří práci jen předstírají a těch je po hříchu stále více a více.
