Článek
Výhra je úspěch v čemkoliv a kdekoliv, a určitě každého potěší.
Současně je však úspěch závazkem v očekávání těch, kteří mu dali důvěru , ale i rizikem pro výherce.
Ti, co hnutí ANO důvěřovali očekávají, že vítěz zůstane takový, jak se prezentoval a proč se stal vítězem.
Riziko vítězství spočívá v nebezpečí sebeuspokojení, a má velmi blízko k euforii. Tím však současně má za následek sebepoškozování pro ztrátu soudnosti, a to je cesta k fatálnímu pádu, k prohře. Postižený postrádá smysl pro sebereflexi.
Tak jestli se zdálo po posledních sněmovních volbách, že hnutí ANO pokračuje v cestě za úspěchem na počátku dosažené vládní pozice, svědčilo o tom i rozvážné personálním obsazení ministerstev z jeho řad.
Za logické a realistické se zejména jevilo, že hnutí ANO škodícímu poslanci Radku Vondráčkovi v opoziční stínově vládě jako potencionálnímu ministru spravedlnosti se ministerského křesla nedostalo a že jmenovaný poslanec je na ústupu ze své raketové kariéry.
Poslanec Vondráček za dobu dvou volebních období dostatečně prokázal meteorologickou schopnost jít po větru. Nejprve s Ruskem pod patronací Miloše Zemana a nyní zkouší být zadobře s USA.
Nicméně v euforii hnutí ANO chameleonství jmenovaného poslance pozapomnělo a ponechalo jej překvapivě ve svém vedení. Bude mu nyní patronem A. Babiš ?
A nejen to. Hnutí ANO povolilo mediální stavy proti své pověsti stejně chameleonské poslankyni, plagiátorce Taťaně Malé, za patronátu A. Schillerové, která po skandálu podruhé vstoupila do stejné řeky s neskromnou okázalostí , jak bylo patrno zejména z přímého přenosu jednání sněmovny o vyslovení důvěry nově vzniklé vládě.
Nu a poslanci Radku Vondráčkovi je nadále umožňováno „reprezentovat“ hnutí ANO takovými výroky jako : „Pozvánka Česka do Rady míru amerického prezidenta Donalda Trumpa je pozitivní signál a vyznamenání.“
Čili podpora privatizace mezinárodního (světového) mírového hnutí. To v programovém prohlášení vlády hnutí ANO nebylo.
