Článek
Psané, tkzv. objektivní právo v každé době je poplatné zákonodárné moci, respektive většině poslanců a senátorů stranící výkonné moci.
Právo je v uvedeném smyslu vždy stranické.
Soudci jsou závislí na tom, jaké pracovní nástroje, t.j. zákony jim zákonodárná moc vytvoří a jsou jimi vázáni. V zákonech se totiž odráží vůle zákonodárců potažmo vlády.
Funkcionáři nejvyšších soudů (rozuměj předsedové a místopředsedové) se zpravidla nestávají ti nejkvalifikovanější soudci, ale soudci kariérní, s neveřejnými vazbami na zpravidla ve veřejném prostoru neviditelné, ale vlivné osoby.
Ti potom po dosazení do funkcí obdobně ovlivňují výběr soudních funkcionářů na nižších stupních.
Soudní funkcionáři na své podřízené, soudce pěšáky, mají různé páky v rámci interního justičního života.
Další průlom do pomyslné nezávislosti soudů jsou materiální, resp. finanční podmínky, jaké jim zákonodárci a vláda vytvořila, respektive jaké si všechny uvedené složky státní moci vytvořily. A nejsou vůbec skromné. Dokonce v EU jedny z nejvýhodnějších!
U soudců se nadstandartní platy odůvodnily jako protikorupční opatření.
Ano, při vysokých platech soudců se snižuje riziko úplatnosti. Soudci totiž jsou již zkorumpováni vysokými platy a jsou si dobře vědomi, komu za to vděčí
Potom již není překvapivý ani nález Ústavního soudu o valorizaci důchodů. Nejsou překvapivá četná jiná soudní rozhodnutí, na kterých jiné složky státní moci mají zájem.
Od zájmu některých ze složek státní moci není daleko k osobnímu zájmu jednotlivých představitelů, jejich rodinných příslušníků, přátel a známých…
