Článek
Všichni, zejména politici, mají logicky pragmatický zájem na tom, aby působili pravdivě, přesvědčivě a srozumitelně.
Projevená pravda a přesvědčivost se však neslučuje s přetvářkou. Přetvářkou se politik a nejen politik, stane nesrozumitelný , nepřesvědčivý , nedůvěryhodný.
Je nepochybně významnou událostí z kategorie příjemných, jestliže europoslankyně vdává dceru, i když podstata zveřejněného článku a svatebního fota k němu, spočívá nikoliv v oné události, ale v tom, že se týká europoslankyně.
Slušností na svatbě nepřítomných, kteří mají nějaký osobní vztah k hlavním postavám svatebního obřadu, zejména ke snoubencům a k jejich rodičům, je poblahopřát.
Pokud v medializované zprávě špičková politička blahopřeje špičkové političce ,matce nevěsty a novomanželům hodně štěstí, je to projev slušnosti, která mezi politiky není až tak obvyklá a ne vždy upřimná.
Začne-li blahopřání první neúplnou větou “ Krásná.", vztahující se k publikovanému foto ( což v daném případě vyvolává úsměv , zjevnou přetvářku až ironii), takové blahopřání postrádá především srozumitelnost, neboť není zřejmé, komu je tento estetický náhled blahopřející adresován.
V daném případě by bylo na místě neúplnou větu doplnit na úplnou, např. “ Krásná fotografie".
Nejeví se totiž upřímné , ani věrohodné, aby uvedené hodnocení se vztahovalo k blízké spolupracovnici, která objektivně je od fyzické krásy velmi vzdálena, natož pokud by hodnocení bylo určeno její dceři (nevěstě), i když ve svatebním šatu.
Lidé se zjevnou až extrémní nadváhou z estetického a etického hlediska objektivně a upřímně nelze označit za krásné ( v daném případě podle foto posuzováno jako fyzické krásno) , a to i za situace, že hodnotící spadá do stejné váhové kategorie.
Že se subjektivně líbím sama sobě a tím pádem se mi líbí mně podobní, je jen dalším výrazem osobnostních vad, kterými jsou sebeláska a narcismus.
Až tak by objektivně estetický a etický náhled neměl být účelově a tendenčně deformován.
Zmiňované blahopřání je zřejmou neupřímností a přetvářkou, a současně sebe doznáním, že ji tento způsob projevu není cizí.
Zdánlivě se jedná o maličkost, ale otázka stojí takto: Kdy, kde a co lze považovat u projevů političky jako osoby veřejně činné za upřimné a co za přetvářku, ne-li lež.
Takové potom lze upřít schopnost pravdomluvnosti, upřímnosti, tedy důvěryhodnost.
