Článek
V době, kdy byla Maláčová ministryní, byl ji dán neomezený průchod k naplnění zadání EU ke zvýšení průměrné mzdy v ČR na úroveň mezd v EU.
To se jí objektivně téměř bezezbytku podařilo. Ovšem s dramatickými důsledky, jak pro skutečně pracující lidi, kterých bohužel výrazně za jejího ministrování ubylo, (neboť ostatním státem placeným stačilo, když měli pracovní smlouvu, byli jmenováni, či zvoleni práci předstírat, zejména při souběhu funkcí), tak pro českou ekonomiku.
Maláčová má primární „zásluhu“ na tom, že se začaly markantně, bez požadavků na kvalitu, množství a produktivitu práce skokově zvyšovat mzdy zaměstnanců odměňovaných ze státního rozpočtu toliko na základě existence pracovní smlouvy, jmenování či zvolení. Bohužel většině, ale ne všem, zejména ne všem skutčeně pracujícím jako uklizečky. kuchařky, soudní úřednice.
Tím byli samozřejmě zatížení podnikatelé, citelněji potom drobnější podnikatelé, neboť museli zvyšovat mzdy svým zaměstnancům v důsledku uměle vytvořené konkurence lépe placených pracovních míst státem.
Demonstrativním odvětvím bylo např. zdravotnictví, kdy zdravotní sestry odcházely za podstatně navýšenými výdělky do nemocnic, kde jich bylo nedostatek. Tak privátní lékař byl fakticky vystaven vydírání svým zaměstnancem. Buď přidá na mzdě, anebo nebude mít zdravotní sestru, bez které nelze poskytovat zdravotní službu.
Maláčová postavila paradoxně do pozice konkurence soukromé podnikatele a stát, který by naopak měl podporovat soukromé podnikání, a navíc v uvedené konkurenční rovině měl stát samozřejmě navrch.
Za ministryně Maláčové tzv. pracující lidi mnozí práci pouze předstírající, díky ní ždímali stát. K tomu by se měla společnost vrátit? Vždyť to je směr k utopickému socialismu, ale bez demokracie, sic Maláčová „reprezentovala“ sociální demokracii!
Nelze ani pominout, důsledek „zásluh“ Maláčové na kritický stav státního rozpočtu. Trestuhodně nedomyslela, že markantní zvýšení platů bude znamenat v přímé úměře markantní zvýšení důchodů, tedy markantního nárůstu výdajů ze státního rozpočtu. Tak se také stalo.
Nyní navíc populistky Maláčové chráněnci ždímou vládu nátlakem na další zvyšování mezd ve formě pohrůžek stávkových pohotovostí a stávek, neboť s jídlem roste chuť, aniž by si uvědomili, že z předstírané či neproduktivní práce nemohou být koláče.
Zdá se, že pro exministryni jsou slova sebereflexe a smysl pro odpovědnost neznámá.
