Článek
Hradní domácí politika bývalého prezidenta M. Zemana a jeho nástupce P. Pavla byla do nedávné doby stejnosměrná a kontinuální.
M. Zeman v době výkonu své prezidentské funkce přišel s tématem změny pravomocí prezidenta a vlády přes jasné Ústavní vymezení a po celé funkční období usiloval o rozšíření svých prezidentských pravomocí na úkor vlády. Odůvodňoval to silným mandátem z přímých voleb.
Zda to bylo z důvodu jeho osobního opojení z moci, anebo z přesvědčení o lepší formě prezidentské formy vlády oproti Ústavou doposud deklarované parlamentní formy vlády, anebo z obojích důvodů, bylo do nedávna těžko rozlišitelné.
P. Pavel od počátku svého prezidentského mandátu usiloval a usiluje o totéž. V uvedeném ohledu je pokračovatelem svého předchůdce.
Dokonce již ani ne v první polovině svého prvního prezidentského mandátu využil příležitosti ( kterou jeho předchůdce nevyužil) , uvedenou iniciativu „legalizovat“ s pomocí většinově jím jmenovaných, a proto i jemu vděčných ústavních soudců.
Mimochodem stojí za poznámku, že v kompetenčním sporu mezi prezidentem a vládou ČR je překotně vydané předběžné opatření rozhodnutím jako každé jiné soudní rozhodnutí , včetně jeho vykonatelnosti, které mělo a zajistilo přání P. Pavla prvotně ne ani být přítomen na summitu v Ankaře, což byl cíl zástupný, ale ukázat svou převahu nad vládou ČR v podobě protekce u soudců Ústavního soudu.
Soudci jmenovaní P. Pavlem ( 12 z 15 ti) P. Pavla nezklamali. Již nebývale rychlým vydáním předběžného opatřené prejudikovali, na které straně sporu mezi prezidentem a vládou stojí. Prejudikovali, že předběžné opatření je rozhodnutím sice prozatímním, ale razantním a paradoxně protiústavním zásahem do pravomocí a na úkor vlády rozhodnutím závazným a současně nadústavním , jak se záhy nedozvíme z rozhodnutí kompetenčního sporu ve věci samé.
Z uvedených důvodů lze předpokládat, že vůči P. Pavlovi loajální většinoví soudci ústavního soudu se nebudou zabývat W. Churchillem definovanou kategorizací těch, kteří nemění své názory.
Naproti tomu M. Zeman z jím oblíbeného Churchillovského výroku chce vyjít se ctí.
V nedávné době prohlásil, že P. Pavla v případě jeho další prezidentské kandidatury volit nebude. Tím mimo jiné dal najevo změnu svého názoru, spočívající v nesouhlasu s jím původně nastavenou domácí strategií rozšíření pravomoci prezidenta na úkor vlády.
Co jej k tomu vedlo?
Ješitnost proto, že neprosadil to, co prosadil jeho nástupce? Ješitný je. Ale je to jediný důvod?
Domnívám se , že nikoliv.
Současně totiž prohlásil, že by volil konkrétního kandidáta, kterého překvapivě i jmenoval.
Proč poslance Radka Vondráčka? Jmenovaný je veřejnosti známý jako bezcharakterní, beznázorový, nekompetentní politik , mediálně podlézající A. Babišovi, a to i nadále, ačkoliv A. Babiš jej jako stínového ministra spravedlnosti do této funkce po vítězství ANO nepostavil. Vondráček ( ANO) , pro Babiše ( šéfa ANO) není důvěryhodný a nedisponuje schopnostmi a předpoklady pro zastávání vyšších politických funkcí.
Že by M. Zeman prozřel a dospěl k závěru, že přece jen parlamentní forma vlády, jak deklaruje Ústava je vhodnější než prezidentská, a proto by nyní podpořil pro Hrad prezidenta bez osobnosti a nekompetentního, toliko vizuálně reprezentativního, obdobně jak tomu bylo u politických předchůdců z dřívější doby, ne náhodou pocházejících z města původu jmenovaného, jako např. L. Svoboda, či gen. Alexej Čepička ?
M. Zeman zná historii a dokáže s ní manipulovat. Proto ne náhodou je jeho oblíbencem ten, koho jmenoval jako vhodného prezidentského kandidáta, neboť Vondráček věren své rekto pověsti a jako známý dárce demižonů s opojnou tekutinou prohlásil, že : „M. Zemana ocení až historie“.
Zmínil jsem se o ješitnosti M. Zemana a ta je u něj nezpochybnitelná a trvalá …
