Článek
Kdo by neměl rád peníze, zejména když výši svých příjmů může sám ovlivnit.
Proto ústavní činitelé vehementně obhajují neobhájitelné, morálka sem, morálka tam.
Ať již se k výši svých příjmů vyjadřují, či nikoliv, žádnému nevadí, že většina z nich má více příjmů z vnitřních a z vnějších kumulovaných funkcí, jejichž zdrojem je státní rozpočet.
Pro neznalé se zavádějící polemika ve veřejném prostoru týká toliko přiměřenosti či nepřiměřenosti, zásluhovosti či nezásluhovosti základních příjmů poslance, senátora, soudce, státního zástupce.
Ty se u všech uvedených profesí pohybují v rozmezí cca 100.000 až cca 150.000Kč měsíčně.
Nedávno sám předseda hnutí ANO uvedl, že je překvapen výší různých příspěvků a benefitů ze samotného výkonu funkce řadového poslance.
Přičemž řadoví poslanci a senátoři se dají v celém parlamentu napočítat do deseti.
Ostatní jsou zařazeni do různých funkcí v parlamentu jako předsedové klubů, výborů , komisí atd. jen z titulu jejich zařazení se svými příjmy nejsou pod 200.000 Kč měsíčně.
Obdobné je tomu v justiční sféře u soudců a státních zástupců, pokud se týká různých funkčních příspěvků a benefitů.
To je o vnitřní kumulaci funkcí a souběhu peněžních nároků.
Vnější kumulace funkcí jsou potom další příjmy z titulu současně zastávaných funkcí hejtmanů, starostů, místostarostů atd.
Jsou již i případy soudců a státních zástupců, že vedle výkonu funkcí jsou násobkem svých základních příjmů odměňováni zejména za pedagogickou a přednáškovou činnost. Vše stíhají.
Ústavní činitelé skrze zatím v neměnném 24hodinovém denním limitu vše stíhají nejen proto, že jsou supermani (což ovšem zpochybňoval jeden z nich, ministr Jurečka), ale k tomu ještě prostě vůbec nespí. Není totiž možné, aby vše stihli. Proto spát nemohou. O rodinném životě , koníčcích , dovolených se jim nemůže ani snít.
Pro ministra Výborného spolu s některými dalšími kolegy je potom velmi složité racionálně vyargumentovat, proč se stále více rozevírají příjmové nůžky mezi ústavními činiteli, což jsou politici, soudci a státní zástupci na straně jedné a mezi ostatními profesemi, zejména těmi , které na rozdíl od volených funkcí vyžadují vysokou erudici a zejména jsou spojeny s osobní právní odpovědností.
Tak nám jmenovaný v diskusi s T. Okamurou předvádí tanečky o tom, že ty platy vlastně ústavní činitelé ani nechtějí, ale jsou nucení je mít skrze nálezovou judikaturu Ústavního soudu (která ovšem nic takového neřeší), anebo skrze zákonem daný automatismus navyšování platů ústavních činitelů, se kterým nesouhlasí a jako zákonodárce a ministr s tím bohužel nic nemůže udělat a to ani celý náš zákonodárný orgán.
Podle ministra Výborného je to vlastně nespravedlivá situace, ale neřešitelná. Proto nezbývá než brát co dávají a dokud dávají.
To je až dojemná bezmocnost a bezbrannost.
Zcela pokrytecké od ministra Výborného dále je, jestliže uvedl, že pro něj je prioritou zvýšení platů soudců a státních zástupců. Jak na to přišel?
To mu lze snad rozumět tak, že soudci a státní zástupci s platy v rozsahu od 150.000 Kč do 300.00 Kč měsíčně jsou platově podhodnoceni ?
Anebo to vyplývá z jeho pragmatismu a předvídavosti, že tyto kolegy ústavní činitele dříve či později bude potřebovat?
Rafinovaná je také obhajoba jmenovaného ministra, že by byl pro to, aby platy ústavních činitelů se zvyšovaly, event. snižovaly podle ekonomické situace jako u ostatních profesí jako lékařů, učitelů a pod., samozřejmě s tím nevysloveným předpokladem, že by se vycházelo z již získaných platových úrovní., t.j. ze stávajících platových disproporcí nejméně cca 100.000 Kč měsíčně ve prospěch ústavních činitelů.
Aktuálně nastavené příjmy u ústavních činitelů neodpovídají míře osobní právní odpovědnosti u žádného z nich, snad jen s výjimkou ministrů, kteří mohou být odvoláni a zůstanou pouze na poslaneckých platech.
Poslanci a senátoři po dobu výkonu svých mandátů po volbách, které je do parlamentních křesel vynesly, nejsou z výkonu volitelných funkcí za nic odpovědni, a to ani ti, které je slyšet a vidět. Ti jsou toliko více ambiciózní a hrají na sympatie voličů, aby mohli setrvat ve svých funkcích co nejdéle.
Většina z nich, které není vidět ani slyšet si vystačí s udržením správných osobních kontaktů, aby byli umístěni na volitelná místa pro příští volby. Když to nevyjde, najdou se ještě jiné trafiky.
Soudci a státní zástupci mohou sloužit do 70 let, spravedlivě, nespravedlivě, v souladu se zákonem i v rozporu s ním vědomě či nevědomě. Rámec jejich právní odpovědnosti je dán toliko tím, aby neměli příliš dlouhé průtahy ve vyřizování věcí a větší počet letitých nedodělků.
Od lidoveckého učitele bych očekával smysl pro objektivitu, skromnost, upřímnost a pokoru.
