Článek
Nedávno jsem s nepochopením zaznamenal rozhovor zástupce nadace, který popsal, jak nadace pomáhá lidem , kteří naletěli obchodníkům s chudobou.
Postup nadace v takovém případě rozvedl následovně: Pokud jste podepsali nevýhodnou půjčku, obraťte se na nadaci. Ta prošetří, zda podle zákona se poskytovatel půjčky náležitě zabýval úvěruschopností spotřebitele a zda ve smlouvě byl sjednán přiměřený úrok z půjčky. V případě, že nadace shledá, že věřitel pochybil, bude s ním jednat. V takovém případě prý zpravidla věřitel sjednané nepřiměřeně vysoké úroky sníží, aby neměl problémy s finančním arbitrem, kam by nadace dlužníka nasměrovala.
Tím je problém podle nadace vyřešen.
Vzhledem k tomu , že se nadace mediálně holedbá i touto blahodárnou činností na pomoci podvedeným spotřebitelům, nebude se jednat o ojedinělou činnost. Přitom je notoricky známo, že se jedná o rozšířený problém s angažovaností osob i v nejvyšších patrech politiky (např. bývalý předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček a stále ještě poslanec za ANO, médií prezentovaný jako právní zástupce obchodníků s chudobou, stínový ministr spravedlnosti !).
Čili věřitel může nadále v lichvě, která je skutkovou podstatou trestního zákoníku pokračovat, neboť většina lichvářem podvedených se na nadaci z různých důvodů neobrací.
Co se to v naší společnosti děje? To snad neplatí již ani oznamovací povinnost o trestném činu?
„Přece jsou věci , před kterými se revoluce musí zastavit, pokud je to čestná revoluce. Musí se dobrat k ctění práva , ne-li starého, tedy nového. Vytvořit zákon třeba revoluční, třeba tvrdý, avšak od té chvíle jej dodržujte a donuťte k tomu i ostatní.“ (Ferdinand Peroutka, viz Tak , nebo tak ).
