Článek
Po včerejší senátní rozpravě a volbě navržených ústavních soudců jsem u Senátu jako pojistky zákonodárného procesu dospěl k názoru, že v procesu jmenování ústavních soudců je Senát spolu s prezidentem i „pojistkou“ proti případné vládě budoucí opozice.
Ponechávám stranou nezpochybnitelnou touhu navržených kandidátů stanout na nejvyšším pomyslném žebříků své kariérní historie, i za cenu nedůstojného, nesmyslného „grilování“, ponechám stranou tápání senátorů v tom, co vlastně v procesu rozhodování mají posuzovat.
Senát se z bezradnosti a ze zažitého planého politikaření samozvaně postavil do pozice hodnotitelů odborných kvalit navržených kandidátů, kterých ovšem žádný ze senátorů objektivně ani nemohl posoudit, neboť žádný z nich se k nim z odborného hlediska nemohl ani přiblížit.
Ponechám-li dále stranou potřebu senátorů nadbytečně se zabývat hodnotovými kvalitami navržených kandidátů, protože navržení kandidáti splňují zákonem požadovanou podmínku bezúhonnosti a osvědčenou morálně-volním bezúhonným výkonem doposud jimi zastávaných pracovních pozic a funkcí, musel jsem přisvědčit názoru, jinak zpravidla kontroverzní senátorky Jany Zwyrtek Hamplové.
Neztotožnila se s tím, že politici rozhodují o tom, kdo se stane ústavním soudcem.
Vidím to stejně.
Takové právní nastavení jmenování toliko, a u viditelných 15ti ( slovy patnácti) ústavních soudců a na dobu 10ti let, v níž se zpravidla střídají vlády, a zejména potom v aktuální personální situaci Ústavního soudu, kdy se nově obsadí více než polovina jeho soudců, při stávající vládě s většinovou podporou v Poslanecké sněmovně i v Senátu budou podle mého soudu nově zvolení ústavní soudci prakticky pojistkou současné vládní garnitury proti případné budoucí vládě nynější opozice.
Proč si to myslím?
Protože vybraní ústavní soudci jsou lidé ( manželé, otcové) a ví, komu jsou vděčni za to, čím a kde jsou. Proto také bez výjimky se snažili svým „voličům - senátorům“ zalíbit.
Chceme-li nezávislý Ústavní soud, bude tomu tak tehdy, až budou vybírání jeho soudci výlučně z návrhů těch, kteří nejlépe znají jejich odborné, povahové a charakterové vlastnosti.
To lze očekávat pouze od profesních institucí soudců, státních zástupců, advokátů, exekutorů a vědeckopedagogických institucí, jako právnických fakult, státu a práva Akademie věd.
Přirovnám-li význam a smysl Ústavního soudu například ke špičkovému chirurgickému kardiologickému centru, ve kterém se mám podrobit nezbytnému zákroku, je vyloučeno, aby mi kterýkoliv senátor byl účinně a kvalifikovaně nápomocen ve výběru kvalitního kardiochirurga, a to ani senátor kardiochirurg, protože pokud se stal senátorem, zcela určitě je, nebo byl špatným kardiochirurgem.
Odborník je a zůstává odborníkem napořád a věrný své odbornosti.
Ne nadarmo se zejména intelektuální profese v nových podmínkách dělí na odborníky a odborníky podnikatele.
Tak dnes máme např. lékaře a lékaře -podnikatele, mezi nimiž, ač jsou stejně pracovně zařazeni, je obrovský rozdíl v kvalitě poskytovaných služeb každým z nich, a to v neprospěch odborníka-podnikatele, protože lékaři jde o pacienta, lékaři-podnikateli o zisk.
Působení politiků jako ústavních soudců je z principu nezávislosti nepřípustné!
Má-li být soudce nezávislý, nesmí se politicky navenek projevovat, natož angažovat!
Jejich vlastní výběr potom nechť je proveden samotným nadstranickým prezidentem republiky jmenováním, bez trapné senátní plané komedie.
Obdobně k návrhu kandidátů přistoupil P. Pavel, ovšem s limitací zákonem dané „součinnost“ Senátu v podobě, jak jsme viděli v přímém přenosu tragikomického představení v Senátu dne 31. 5. 2023.
Přitom tentýž Senát ještě před pár měsíci pokorně přisvědčil návrhu M. Zemana ke jmenování bývalého člena KSČ Svatoně (bývalého prorektora za rektorování Fialy), který byl ústavním soudcem v tichosti jmenován.
