Článek
Jendou z rezonujících událostí na naší současné politické scéně je, že prezident ČR nejmenoval navrženého kandidáta ministrem.
Jedním z nosných důvodů odmítnutí jmenovat F. Turka ministrem podle úřadující hlavy státu bylo, že navržený kandidát opakovaně prokazoval nedostatek vůle k dodržování právního řádu našeho státu.
Nevím, jak to funguje na Hradě, ale z aktuálního pohledu z podhradí příčinou jednotlivci vytýkaného volního nedostatku je, že žije v prostředí společnosti , ve které právní řád překáží všem těm, kteří jdou za svými ryze osobními, povětšinou pro ně zvýhodňujícími sobeckými a jindy nezkrotitelnými ziskuchtivými ambicemi, a že jich není málo.
Na opačné straně jsou ti, kteří sice stojí, jak by ne, o totéž. Jenže nemají tytéž či obdobné možnosti či prostředky ke stejné “ seberealizaci“.
Těm, co mohou, vyhovuje vytvářet si podle vlastních potřeb vlastní řád. Hájí ho mnohdy urputně s argumentací negující platný právní řád s tím, že : “ Tak je to zavedeno“. Často v rozporu s právním řádem.
A proč to funguje ( zatím) ?
Proto, že nefungují historicky osvědčené zásady, například v podobě pořekadla: Důvěřuj, ale prověřuj ! V naší společnosti nefunguje kontrola, jak by preventivně fungovat měla. Funguje toliko na udání. A to je způsob , ne jak ctít právní řád, ale jej zneužít.
Z uvedeného prezidentského požadavku na výkon funkce ministra s jím akcentovanou vůli lze jen obtížně do ministerského křesla vůbec někoho posadit.
Neschválený kandidát se dopustil od jiných již schválených závažného osobního pochybení: Kdyby mlčel, zůstal by filozofem.
