Článek
Samotným základem instituce Ústavního soudu je spravedlivé posouzení sporných skutečností z pohledu ústavního práva.
Co měl nový předseda ústavního soudu na mysli oním výrokem „…zpochybňovat instituce v jejich samotném základu je velmi nebezpečné…“ ?
Že se má bezmezně věřit rozhodnutím Ústavního soudu, že se má věřit v neomylnost a nestrannost ústavních soudců?
Stále častěji slyšíme z úst veřejných činitelů i právníků : „S rozhodnutím nesouhlasím, ale beru jej na vědomí“.
Je to projev nesouhlasu s rozhodnutím jako kritika, je to kritika. Kritika, která zpochybňuje samotný základ instituce?
Měl Baxa na mysli nekritizovatelnost soudů?
Jak letitý soudce a nyní na nejvyšším postu soudní soustavy to vlastně myslel ?
Jestli míra agresivity kritiků rozhodnutí Baxu překvapila, jistě jako právník ví, že právní řád má zákonné prostředky k rozlišení kritiky od urážlivých, nenávistných a výhrůžných projevů ?
Proč v zájmu kultivovanosti projevů v naší společnosti předseda Ústavního soudu nevyužije možnosti dané zákonem k potírání takových projevů?
Není to dokonce jeho morální povinnost ?
Zpochybnilo by to snad instituci v samotném základu?
Podle mého soudu spíše naopak.
