Článek
Lze předeslat, že není náhodou, ale spíše logickou souvislostí, že etická úroveň aktuálního stavu soudní moci je, bohužel, odpovídající aktuální etické úrovni ostatních složek státní moci (vlády a parlamentu).
Aby laická veřejnost byla v obraze a dostalo se jí orientačního přehledu struktury platových a etických poměrů v české justici, jako jedné ze tří státních mocí:
Soudnictvím se má na mysli výkon soudní státní moci, prostřednictvím státních orgánů, kterými jsou okresní, krajské, vrchní soudy, Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud.
Soudní moc je vykována soudci, na nižších stupních v pracovních a závažnějších trestních věcech s laickými přísedícími a dále s nezastupitelnou pomocí početné skupiny administrativního (zapisovatelky, protokolující úředníci, účetní) a pomocného odborného aparátu soudců (soudní čekatelé, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci).
Za předchozího politického režimu bylo soudnictví jako takové co do platů soudců i zaměstnanců dlouhodobě silně podfinacováno.
Nezřídka tehdejší „uvědomělí“ soudci z lidu (nyní přísedící) z řad dělnické třídy svými mzdami i několikanásobně převyšovali soudce z povolání, na což jako správní materialisté byli dostatečně hrdi a dávali to dostatečně najevo.
Po roce 1989 byli soudci zařazeni do kategorie ústavních činitelů. Z toho titulu nastal postupný skokový platový růst z justičních zaměstnanců u soudců (toliko), což trvá doposud a je to ošetřeno i do budoucna.
Aktuálně se platy soudců pohybují od 120.000 Kč do cca 250.000 Kč hrubého měsíčně.
K dalšímu nárůstu má dojít od počátku příštího roku v průměru o cca 15.ooo Kč hrubého. Poté se platy soudců budou pohybovat v rozmezí cca 140.000 až 300.000 Kč hrubého měsíčně.
V rámci objektivity nelze opomenout uvést, že byla krátká období, kdy byly platy soudců zmrazovány. Nicméně nebyli by to soudci, aby sami rozhodli vždy o protiprávnosti jim zmrazených platů, v důsledku čehož jim byly většinou dodatečně doplaceny.
U ostatních zaměstnanců v soudnictví se mzdy velmi poznenáhlu, a především nepatrně, zpravidla ve formě nenárokových odměn, zvyšovaly až po aktuálně neudržitelnou úroveň pod průměrnými platy ve společnosti a s výrazným podfinancováním se srovnatelnými profesemi jiných státních zaměstnanců.
Neocenění míry pracovního nasazení, společenského významu práce v soudnictví, spolu s kvalifikačními požadavky potřebnými pro jejich výkon a finanční podhodnocení zejména administrativního aparátu, je důvodem po bezvýsledných vyhlášených stávkových pohotovostech a jednáních, proč byla vyhlášena nynější stávka.
V čele každého soudu jsou předsedové a místopředsedové, kteří zpravidla v uvedených funkcích rotují.
Žádného z nich a ani jejich předchůdců nebylo slyšet, že by se zastali pro řádný chod soudu tolik nezbytné a platově podfinancované administrativy.
Soudci byli a jsou nadmíru se svými platy spokojeni. Ostatním zaměstnancům soudu vedení dlouhodobě v uvedeném ohledu nevěnovalo žádnou pozornost.
Jestliže nyní předsedové soudu se prezentují jako podporovatelé stávky svých zaměstnanců, nelze to uchopit jinak než jako pokrytectví.
To je obnažená etická tvář předsedů soudů (právníků), jejichž pracovní povinností bylo a je zajišťovat rovná práva všem svým podřízeným , včetně práva na spravedlivou odměnu.
Přitom by při finanční situaci v resortu snížení platů soudcům např. o 10.000 Kč měsíčně nebylo pro ně rozpoznatelné a pro soudní administrativu a řádné fungování soudů by to bylo spásné řešení.
Tolik ať víte, před kým možná každý z nás může v budoucnu stát.
