Článek
Psycholog Ptáček si sáhl na život. Do té doby o něm věděl úzký okruh lidí. Po jeho úmrtí se však stal známý širokému okruhu veřejnosti.
Mně do medializace sbírky na pomoc jeho pozůstalým známý nebyl. Jestliže však vzhledem k věku byl již univerzitním profesorem, poradcem prezidenta atd., atd., jak to funguje v dnešní době , musel se , jak se říká „umět otáčet“. V tom je racionální důvod úvah lidí, kteří kritizují opodstatněnost vyhlášené sbírky na podporu pozůstalých.
Šéf nadace, která sbírku vyhlásila neprohlédl, že iniciátorka - aktivistka, přítelkyně vdovy smysl a účel nadace zneužila. Sám potom zneužil svého postavení, jestliže mu bylo lhostejné zneužití nadace, což musel vědět, když z ničeho jiného, tak ze společenského postavení zesnulého (které automaticky generuje příjmy a zisky), tak i pokud se týká vdovy, učitelky.
Ne, že by nemohla nastat situace akutní pomoci takové rodině, ale ta nespočívá ve zneužití samotné tragické události iniciátorkou - aktivistkou k vyhlášení celostátní sbírky.
Mimochodem. Argumentuje-li iniciátorka -aktivistka, přítelkyně vdovy, že vzhledem k hypotéce se pozůstalí dostali do tíživé finanční situaci, byla-li sbírka nastavena na 10 mil. Kč , potom taková sociálně slabá rodina by na hypotéku a v takové výši nedosáhla.
Vdova je zaměstnaná, není nemajetná, jí i dětem vznikl nárok na vdovský a sirotčí důchody , hypotéční banka má své nezanedbatelné možnosti pro obdobné situace a stát disponuje pro případ sociální nemohoucnosti četnými sociálními programy.
Podle částky, která se vybrala do zastavení sbírky to vypadá, že lidská hloupost na straně jedné a lidská vypočítavost na straně druhé nezná mezí.
Pokud jsou mezi dárci ti, kteří přes procitnutí z podvodu vyhlášené sbírky svého daru nelitují, mohli tak učinit i bez sbírky.
Pokud tak učinili na základě vyhlášení sbírky a zesnulého znali, stalo se tak z pózy a proto již vybraná částka od nich by měla být pozůstalým poskytnuta.
Soudit je snadné, obtížné je soudit spravedlivě, přičemž s onou obtížností se bohužel ani většina profesionálních soudců v současné době příliš nezabývá.
Pokud bych já měl dát průchod spravedlnosti v této medializované záležitosti, měl by být odvolán šéf nadace, která sbírku vyhlásila a minimálně přestupkově postižena aktivistka , která vše iniciovala, když jen Bůh ví, s jakými skutečnými úmysly tak učinila. V každém případě při znalosti poměrů v rodině její úmysly měly nádech spekulativního a podvodného jednání.
Osoby znalé poměrů a okolností pozůstalé rodiny, iniciátorky a aktivistky sbírky, a šéfa nadace , by však podle mého soudu byli těmi nejlepšími soudci s právem alespoň veřejného morálního odsouzení, ať už se dotyční jakkoliv schovávají a předstírají dobré úmysly.
To by mělo být v souladu s odkazem zesnulého ze záhrobí, byl -li skutečně takový, jak jej i první dáma hodnotila, pokud se tak nestalo toliko z piety dle rčení: „De mortius nihil nisi bene.“
