Článek
Čas od času a aktuálně se u nás legislativně řeší tanečky kolem rasové spravedlnosti, nediskriminace a boj proti rasismu.
Řeší se také legislativně záležitosti věkové spravedlnosti, nediskriminace a bojuje se na ochranu bezbranných seniorů ?
Antidiskriminační zákon z roku 2008 č. 198 Sbírky zákonů je o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací.
Pro účely tohoto zákona se právem na rovné zacházení mimo jiné rozumí právo nebýt diskriminován z důvodu věku.
Zaměstnanec státu má společné s důchodcem, že oba jsou závislí na příjmech od státu ze státního rozpočtu.
Zaměstnanec státu má příjem ve formě pohyblivých měsíčních mezd nebo platů s prémiemi, odměnami a s dalšími bonusy, všechny příjmové složky toliko ve směru zvyšování v tisících až několika desítek tisíc ( např. učitelé, poslanci , senátoři, soudci, státní zástupci atd. ). U některých nemálo vyvoleným z této kategorie zaměstnanců je doposud nelogicky přípustné ( legitimní) , aby dlouhodobě pobírali více platů jako např. senátor , hejtman a starosta v jedné osobě, anebo poslanec, starosta v jedné osobě atd.
Příjmem důchodce od státu je důchod, tedy příjem aktuálně v průměru pod polovinou průměrných platů všech zaměstnanců a asi ve výši 15% platů státních zaměstnanců.
Důchody se v období této vlády zvyšují v porovnání s prvně uvedenou skupinou zaměstnanců symbolicky v částkách desítek korun až max. jednoho tisíce měsíčně!
Je v souladu s citovaným zákonem, jestliže příjmy zaměstnanců produktivního věku se zvyšují a to konce v období hospodářské krize fakticky pouze na základě skutečnosti, že jsou v pracovněprávním vztahu o tisíce až desetitisíce Kč měsíčně, zatímco u důchodců jsou zvyšovány pouze symbolicky ?
Neslouží i tyto skutečnosti přístupu vlády k prohlubující se propasti mezi nedůchodci a důchodci zejména v oblasti společenských vztahů, s důsledky vzájemné nevraživosti ze strany mládí ke stáří ?
Čas utíká současné vládě k zastání se a k zajištění obstojného prožití poslední životní fáze bezbranné a nikým nechráněné skupině důchodců, mezi které se dříve nebo později její členové zákonitě zařadí, aby až teprve potom pochopili a pocítí na své kůži, jakou propastnou změnou projdou od samonosného produktivního věku, do propasti bezmocného stáří a aby pochopili, že na zhoršení mezigeneračních vztahů měla účast absence ohleduplnosti a pochopení pro skupinu bezbranných důchodců v době vládnutí.
