Článek
Do tanečků kolem zvýšení platů ústavních činitelů se nyní překvapivě aktivně a razantně zapojila profesní instituce soudců, Soudcovská unie a následně Unie státních zástupců.
Poznámka autora: Tanečků proto, že moc dokáže moc.
Soudci jako první veřejně vyzvali prezidenta Pavla (rovněž v platové kategorii zákona o platech ústavních činitelů, stejně jako první dáma), aby vetoval novelu zákona o platech ústavních činitelů, tedy i platů vyzyvatelů!
Při epidemii překotného zvyšování platů a mezd v ČR s cílem srovnání průměrů v EU, lze pochopit rozhořčení těch, kterým se příjmy nezvýšily.
Lze při Fialově drahotě pochopit, že se důchodcům nelíbí symbolické navýšení jejich důchodů od 1.1.2025 cca o 350 Kč měsíčně, k průměrnému důchodu cca 21.000 Kč, úředníkům a učitelům s průměrnými příjmy cca 45.000 Kč měsíčně navýšení o cca 4.000 Kč měsíčně.
Že se soudcům nelíbí návrh na zvýšení jejich průměrných příjmů (kromě dalších benefitů) v rozmezí 150.000 Kč až 400.000 Kč měsíčně o cca 15.000 Kč až 45.000 Kč měsíčně, i při Fialově drahotě je již méně pochopitelné.
Méně pochopitelné proto, že administrativa soudů (náročná servisní služba výrazně odlehčující práci soudce) je dlouhodobě výrazně platově podhodnocena ve srovnání s odpovídající administrativou ve státním i soukromém sektoru.
Přesto léta útrpně mlčela a ozvala se až v nedávné době stávkovou pohotovostí v důsledku neúnosné fyzické i psychické přetíženosti. Nicméně doposud marně.
Že se však soudci, následně podporováni i státními zástupci, obrátili s o t e v ř e n o u v ý z v o u na prezidenta Pavla, a b y v e t o v a l novelu zákona o platech ústavních činitelů, protože je jí pro ně navrhováno zvýšení platů s funkčními příplatky toliko o cca 15.000 Kč až 45.000 Kč měsíčně, již pro soudného člověka pochopitelné není.
Uvedený počin otevřeného a veřejného nátlaku soudců a státních zástupců na prezidenta ČR, týkající se ryze jejich privátních zájmů, je již za hranicí představ o objektivitě a nezávislosti vyzyvatelů.
Uvedený počin je nevyvratitelným důkazem naprosté závislosti soudců a státních zástupců na penězích, navzdory jejich vysoce nadstandartním platům, jestliže se odhodlali k tak bezprecedentnímu postupu, který hraničí snad i s vydíráním.
Takovou závislost navíc nelze odpreparovat od vlastní rozhodovací činnosti a výkonu pravomocí vyzyvatelů.
To je snad nenapravitelná, především etická tragédie české justice, neboť od koho jiného očekávat smysl a schopnost pro realitu, dobré mravy, objektivitu a nezávislost.
