Článek
Předseda ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny přichází fakticky i právně v souvislosti s projednáváním novely zákona o advokacii s teorií dvou morálek advokáta, a kupodivu se souhlasem většiny ve výboru, jemuž předsedá.
Navrhuje se: Ať se neřeší (myšleno kárně) politická aktivita advokátů.
Skutečnost je taková, že kárná komise České advokátní komory nikdy neřešila, natož aby postihla jakéhokoliv advokáta za jeho politickou aktivitu, či názor.
Pokud kárná komise řešila politicky aktivního advokáta, tak vždy z podnětu veřejnosti a z narativu, zda jeho chování nesnižovalo důstojnost advokátního stavu, ať již v rámci výkonu profese, tak i mimo ni.
Nynější návrh ve stručnosti spočívá v tom, aby advokát byl posuzován kárnou komisí advokátů za porušení pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže „toliko“ v rámci výkonu své profese.
Jinými slovy vyjádřeno, advokát se mimo výkon své služby může chovat jakkoliv, důstojnost nedůstojnost advokátního stavu.
Jako by při výkonu svých politických práv přestal být advokát advokátem.
Znamená to připustit v zákonu o advokacii dvojí morálku advokáta.
K takovému návrhu by se Česká komora advokátů neměla stavět neutrálně, ale měla by se proti němu kategoricky postavit, má-li zájem na zachování důstojnosti advokátního stavu.
Při uplatňování ústavních svobod a práv by se slušný člověk měl vždy chovat slušně kdekoliv a kdykoliv, bez ohledu na své funkční, společenské, či jiné postavení.
V uvedeném ohledu by Česká advokátní komora měla mít právo i povinnost nadále bdít nad chováním členů advokátního stavu ať již v rámci výkonu jejich profese, anebo i mimo něj.
