Článek
Je téměř každodenním mediálním i vládním tématem s výraznými ekonomickými, ale i etickými dopady na občany, v důsledku nezadržitelnému zvyšování mezd v naší společnosti.
Méně je již vnímáno a rozlišováno, že se ono dění vztahuje především k platům velmi početné skupiny úředníků, včetně ústavních činitelů (zaměstnanců nemateriální, neproduktivní sféry) vypláceným ze státního rozpočtu, které se v poslední době až skokově zvýšily.
A tak se děje právě v ne zcela uspokojivé ekonomické situaci naší společnosti, a navíc v pracovních pozicích nezřídka již tak s nadstandartními příjmy, zejména poslanců, senátorů, soudců, státních zástupců a dalších.
U těchto tendencí je však namístě otázka, kde na to vzít při stagnující výkonnosti naší ekonomiky?
Není na čase začít i ohledně uvedené problematiky naslouchat ekonomům, kteří problematice rozumí, a doposud nejenže bezvýsledně troubí na poplach, ale poukazují na východisko v jediném řešení. Tím je zaměření se na zvýšení výkonnosti naší ekonomiky.
Od těch zvolených, co o všem rozhodují, se toliko očekává, aby projevili dostatek osobní statečnosti a uvědomělosti k tomu, aby zabránili dalšímu negativnímu trendu vývoje naší ekonomiky.
Mzda a výkonnost ekonomiky jsou spojená nádoba, v níž v současné době nejsou hladiny obou složek zdaleka vyváženy v důsledku zvyšování mezd s myšlenkou zvýšení životní úrovně, ale pouze některých. Říká vláda, která by měla být vládou všech občanů. Tak více ze státního rozpočtu rozdává, než se do něj dává.
A to nejsou zrovna příznivé výhledy do budoucnosti.
Šetřit se má s každou korunou a vydávat spravedlivě pro všechny.
