Článek
V oblasti sociální, finanční, materiální a jiné výpomoci potřebným často slýcháváme, že vláda ČR pro ně dělá co může.
Jenže je nutno rozeznávat skutečně potřebné a nepotřebné.Posléze uvedení zneužívají dobrodiní na úkor prvně uvedených a celé společnosti.
Není na čase, aby vláda začala pracovat s potřebnými lidmi, a aby pomáhala jen těm skutečně potřebným?
Pracovat pro lidi, anebo s lidmi není slovíčkaření. Vidím v tom podstatný rozdíl co do obsahu pomoci potřebným.
Mezi potřebnými je totiž velký rozdíl, přičemž početně i objemově je největší pomoc poskytována většině nepřizpůsobivých, vychytralých, lenivých a pohodlných spoluobčanů, kteří zneužívají výhod, a které jim daný systém umožňuje.
Jedna z morálních a výchovných zásad vštěpovaná občanům již od útlého mládí v pohádkách je: že bez práce nejsou koláče. Tu však systém vládní pomoci potřebným v podstatě popřel.
Mohli by povídat lékaři, jak se po zrušení regulačního poplatku ve výši 30 Kč markantně zvýšila návštěvnost pacientů simulantů a hypochondrů, na úkor skutečně potřebných , nemocných, což bylo snadno rozeznatelné po zavedení poplatku.
Mohli by vyprávět sousedé a známi nepřizpůsobivých, lenivých a pohodlných občanů, kterým vláda přispívá nemalými částkami, které jsou především těmi, co je pobírají použity na místo daného účelu jídlo , ošacení a pod., na cigarety, alkohol, drogy atd..
Takovou pomocí se zvyšuje četnost občanů příživníků, spekulantů a nefachčenků.
Neměla by vláda začít pracovat s lidmi, aby nastavila systém pomoci tak, že v životě není nic za nic, ale vždy něco za něco ?
