Článek
To bylo asi před čtyřmi lety (před parlamentními volbami) přehršle projevů kandidátů na poslance o tom, že o místa v poslanecké sněmovně usilují a „obětují“ se proto, že jim především (u některých výlučně) záleží na zájmech všeho lidu, na růstu životní úrovně každého jednotlivce, na prosperitě celé společnosti atd., atd.
Totéž ještě před rokem a půl sliboval na Ústavu ČR prezident Petr Pavel.
Všem ústavním činitelům ČR se to podařilo za čtyři roky zatím pouze v jejich zájmu a v zájmu jejich rodin.
Zájem o blaho lidu bude opět ústřední rétorikou v podstatě týchž politiků asi za rok bez náznaku ruměnce na tváři. Budou tak činit skrze opětovného získání svých dosavadních, případně ještě vyšších funkčních pozic.
Protože volby jsou demokratickým nástrojem ustanovení ústavních činitelů jako těch, kdo řídí život ve společnosti, bude na voličích tíha odpovědnosti za zvolení toho, či onoho kandidáta, u kterého budou muset rozklíčovat, zda je tím, kdo doposud pouze sliboval, anebo zda se neobjeví někdo, komu budou více, anebo zase pouze věřit.
O lukrativní místa vždy byla, je a bude velká tlačenice, zejména když současná vláda pro to vytvořila ještě podstatně lepší podmínky, než tomu bylo doposud.
K onomu rozklíčování pomůže snad ještě funkční lidská paměť.
Význam voliče v reálné politice totiž končí volbami samotnými, jak nám nyní připomněla současná vláda ČR.
