Článek
„Ahoj, jsem na jedné soutěži, sbíráme body za kódy, a kdo jich bude mít v nejkratším čase nejvíc, vyhraje kartón lahví vína. Mohl bys mi poslat na sebe telefon?“
Tahle poněkud zvláštní zpráva mi pípla na messengeru na mobilu v podvečer chvíli poté, co jsem dorazil domů z práce. Jejím autorem byl Jirka, takto dávný spolužák, se kterým jsem se po mnohaleté přestávce viděl asi před rokem. Co pamatuju, dali jsme se do přátel na facebooku, ale telefonní čísla jsme si možná ani nevyměnili. Jedno však vím jistě, Jirka byl abstinent, tak mě jeho účast v soutěži o víno docela překvapila.
V tu chvíli jsem neměl moc času, buď se kočky vehementně dožadovaly okamžitého nakrmení nebo něco akutně potřebovala manželka, už nevím. A tak jsem Jirkovi krátce odepsal: „Ahoj, pošli mi ty svoje číslo a já ti za chvíli zavolám.“
Odpověděl obratem: „Jde o čas, rychle mi pošli to svoje. Pak ti na telefon přijde zpráva s kódem a ten mi sem do messengeru hned napiš.“
Zavětřil jsem, jako když lovecký pes ucítí stopu. Jirka nikdy moc soutěživý nebyl, a tak mi to přišlo divné. Ale řekl jsem si, že asi jak obesílá všechny možné své známé, aby rychle nasbíral co nejvíc bodů, tak je v časovém presu, a to svoje telefonní číslo jsem mu poslal.
Chvilku se nic nedělo, už, už jsem se zvedal, že půjdu nakrmit netrpělivé kočky, respektive splnit přání trpělivé manželky, když vtom se zas Jirka ozval: „Už ti přišel kód?“
„Nepřišel,“ odepsal jsem.
Za další chvilku: „Pořád nic?“
„Ne.“
Vzápětí mi pípla SMS na mobilu: „Jednorázový kód pro přístup k vašemu účtu je … (šňůrka několika číslic). Váš … (jméno mobilního operátora).
Tak takhle to tedy je. Žádná soutěž, žádný Jirka. Hacker, který se mu naboural do facebookového profilu a teď se jeho jménem snaží vymámit z jeho přátel kódy, aby se dostal do jejich účtů u mobilních operátorů. U mě se zřejmě trefil do toho pravého až napotřetí, proto mi tak dlouho nic nepřišlo.
Moje úvahy však přerušil messenger: „Kód?????“ Hacker zjevně přitvrdil, aby mě co nejvíc znervózněl. Odepsal jsem mu cosi ve smyslu, že má smůlu a že zrovna jemu žádné „kódy do soutěže o víno“ teda rozhodně posílat nehodlám. Už se neozval a já mohl konečně s omluvou za zdržení vyhovět manželčinu, respektive kočičímu přání.
Večer jsem pak zapátral v elektronické paměti a telefonní číslo na skutečného Jirku jsem kupodivu přece jen našel. Zavolal jsem mu a řekl, co se stalo, on pochopitelně o ničem nevěděl. Zhrozil se a prohlásil, že to jde okamžitě řešit.
Elektronické hrozby nejrůznějšího charakteru jsou, dovolte mi parafrázi na klasika, nejhorší jako trpaslíci, všude vlezou a strašně rychle se množí. Je smutné, že se navzdory všeobecné známosti těchto nebezpečí pořád najdou lidé, kteří se do hackerských sítí chytí. Když jsem o několik dní později vyprávěl tuhle příhodu jedné své známé, přiznala, že se jí stalo nemlich to samé. Ona ten kód poslala a vzápětí nenávratně přišla o několik tisíc korun.
