Článek
V minulém díle jsme se ponořili do nejtemnějších zákoutí lidského mozku. Ukázali jsme si, jak chronický hlad a zima během prvního půlroku zničily Maslowovu pyramidu, vymazaly z lidí empatii a zanechaly na světě jen tvrdé, zvířecím realismem zocelené přeživší, kteří by pro záchranu vlastních dětí obětovali kohokoliv cizího.
Nyní se posouváme v čase. Od chvíle, kdy zhasla světla a oblohu zahalila mračna vulkanického popela (nebo prachu z jiné kataklyzmatické události), uplynulo přesně dvanáct měsíců.
Lidstvo přežilo „Rok bez léta“. Adaptovalo se. Izolované, po zuby ozbrojené vesnické komunity pod nadvládou lokálních vůdců (warlordů) zkonsolidovaly svou moc. Naučily se rýt do zmrzlé země a konzervovat i ten nejposlednější zbytek potravy. Jenže přežít v absolutní izolaci nelze donekonečna. Žádná vesnice nemá všechno. Někde mají studnu a brambory, ale došly jim léky. Jinde mají vyloupenou lékárnu, ale chybí jim sůl a střelivo. Kmeny, které se ještě před půl rokem střílely na potkání, musí začít komunikovat. Musí začít obchodovat.
A zde se rodí zbrusu nová, brutální makroekonomika. Zjistíme, čím přesně se platí, když selhal stát, a proč je vaše investiční zlato v této epoše jen neužitečným, těžkým kovem.
Kapitola I. Smrt třetího patra abstrakce a mýtus zlata
Abychom pochopili novou ekonomiku, musíme pochopit, co jsou to vlastně peníze. Peníze jsou ztělesněná abstrakce. Jsou to zmrazené hodiny cizí lidské práce, kterým my všichni věříme. V dobách, kdy jsme analyzovali státní kontrolu, jsme se bavili o digitálních měnách centrálních bank (CBDC). Ty zemřely první den kolapsu společně se servery.
Po nich umřely papírové peníze. V prvních měsících si za ně lidé ještě zkoušeli něco koupit ze setrvačnosti, ale brzy zjistili, že papírem se nenají a kamna s ním roztopí jen na pár vteřin. Bankovky se staly bezcenným odpadem.
Mnozí „preppeři“ a investoři se v moderní době utěšovali myšlenkou: „Až padnou fiat peníze, zachrání mě moje zlaté mince a slitky. Zlato je přece tvrdá měna tisíciletí.“To je ale obrovský, fatální omyl. Zlato a stříbro fungují jako skvělý uchovatel hodnoty v obdobích recese, hyperinflace nebo válek, kdy ale stále existuje nějaký širší trh a civilizace, do které lze po čase uprchnout a zlato směnit za statky.
Jenže v kolapsu kalorií a infrastruktury, rok po zhasnutí slunce, je zlato k ničemu. Nezaženete s ním hlad. Nezabijete s ním divočáka. Nevyléčíte s ním infekci. Představte si, že přijdete na barikádu opevněné farmy. Máte v ruce zlaté hodinky Rolex nebo kilový slitek investičního zlata a chcete za to pytel pšenice. Farmář se vám vysměje do obličeje a vyžene vás. On totiž ten zlatý slitek nemůže zasadit, nemůže ho sníst a nemůže jím nakrmit své stráže. Zlato má hodnotu jen pro někoho, kdo už má uspokojené základní fyziologické potřeby a myslí na budoucnost. V ekonomice, kde budoucnost znamená „přežít do zítřka“, nemá žlutý kov žádnou utilitární hodnotu. Snad kromě výroby těžkých rybářských olůvek. Zlato je luxus civilizace. My jsme v pravěku.
Kapitola II. Nová Svatá Trojice tvrdé měny (Olovo, Antibiotika, Semena)
Pokud neplatí papír ani zlato, trh se nevyhnutelně vrátí k barteru (směnnému obchodu). Barter je ale těžkopádný. Pokud já mám sekeru a chci boty, musím najít někoho, kdo má boty a přesně v tu chvíli touží po sekeře. Aby se obchod urychlil, trh si vždy spontánně vytvoří takzvané „komoditní peníze“. Věci, které jsou dělitelné, trvanlivé a mají naprosto nezpochybnitelnou univerzální hodnotu pro každého člověka.
Zde se definuje nová Svatá Trojice tvrdé měny:
1. Olovo (Munice jako zlatý standard)
Neexistuje univerzálnější a žádanější platidlo než střelivo. Náboj v sobě neskrývá jen obrannou sílu. Náboj je garance vašeho života. Náboj dokáže ulovit zvěř a náboj dokáže obhájit vaše právo na váš vlastní majetek. Z ekonomického hlediska je munice dokonalou měnou. Je malá, dělitelná, extrémně trvanlivá (dobře skladované náboje fungují desítky let) a její hodnota je objektivní. Standardem se stávají nejrozšířenější ráže: 9mm Luger, brokové náboje ráže 12 a malorážkové .22 LR. Pár krabiček devítek má v této ekonomice kupní sílu jako kdysi luxusní automobil. Náboj v sobě kondenzuje fyziku – je to drobný kus olova a střelného prachu, jehož výroba bez masivního průmyslu je v postapokalyptickém světě téměř nemožná, a proto prochází obrovskou deflací (jeho hodnota neustále roste).
2. Antibiotika a moderní chemie
Před kolapsem jste si na škrábnutí dali náplast a na zánět zubu vám zubař předepsal platíčko prášků za sto korun. Rok po kolapsu zabíjí zánět zubu víc lidí než střelné zbraně. Bez kanalizace a hygieny hnisá každá drobná oděrka z práce na poli. Z širokospektrálních antibiotik (Amoxicilin, Doxycyklin, Ciprofloxacin) se stávají diamanty. Balení starých, prošlých antibiotik má sílu vykoupit člověka z otroctví nebo mu koupit farmu. Lidé, kteří dříve pracovali v lékárnách, zdravotnických zásobováních nebo ve skladech, a dokázali tyto medikamenty zachránit a bezpečně ukrýt před mrazem, jsou z ekonomického hlediska novými oligarchy.
3. Semena (Ale jen ta správná)
Jídlo samotné (konzervy) je platidlem běžné spotřeby, takovým drobným do kapsy. Ale skutečným investičním kapitálem jsou semena. Zde ale přichází tvrdá agronomická selekce. Moderní člověk si myslí, že když koupí pytlík semínek rajčat v hobbymarketu, má vystaráno. Omyl. Většina moderních komerčních semen jsou takzvané F1 hybridy. Vypěstujete z nich krásnou plodinu, ale pokud vezmete semena z této úrody a zasadíte je další rok, buď nevyrostou vůbec, nebo z nich vyroste nepoživatelný, zdegenerovaný plev. Skutečným bohatstvím jsou takzvaná „heirloom“ (původní, dědičná) semena starých odrůd. Ty, které plodí a dají se množit donekonečna. Člověk, který disponuje dědičnými semeny dýně, tuřínu nebo krmné řepy schopnými přežít vulkanické mrazy, drží v ruce klíče k přežití celé komunity.
Kapitola III. Tekutý tlumivý roztok lidské mysli (Alkohol a drogy)
Dvanáct měsíců tmy, hladu, strachu a ztráty blízkých za sebou zanechá zlomené, prázdné schránky. Lidé mají v očích onen „Pohled tisíce yardů“. Aby tato zbytková společnost nespáchala hromadnou sebevraždu a byla vůbec schopná ráno vstát do mrazu na pole, potřebuje únik z reality.
Zde nastupuje čtvrtá absolutní měna: Alkohol a tabák. Historicky alkohol fungoval jako měna vždy. Ve starém Římě se vyplácel legionářům, v počátcích osidlování Austrálie byl rum oficiálním platidlem, po druhé světové válce v Německu vládla cigaretová ekonomika.
Alkohol má navíc obrovskou ekonomickou výhodu – dá se vyrábět z odpadu. Komunita, která sestrojí primitivní destilační kolonu, začne pálit cokoliv, co kvasí. Nahnilé brambory, zkažené ovoce, zbytky starých kompotů. Kvalita nikoho nezajímá. Jde jen o čistý podíl ethanolu, který má magickou schopnost otupit neokortex a na pár hodin vymazat trauma z hrůz nového světa. Litr silné, odporně zapáchající bramborové pálenky je na černých trzích zničené Evropy univerzálním platidlem, za které se dá koupit nářadí, oblečení, i teplé místo u cizího ohně.
Cigarety, pokud se zachovaly ve starých skladech, jsou zase dokonalé „drobné mince“. Dá se jimi zaplatit propustka přes barikádu, informace, nebo odvrácení zraku strážného na deset minut. Jsou to komodity otupení.
Kapitola IV. Termodynamika otrokářství a čistá lidská síla
A dostáváme se na to nejtemnější dno naší nové ekonomiky. Co se stane, když vám dojde benzín a nafta? Nastává kolaps termodynamiky.
V moderním světě vnímáme energii jako samozřejmost. Jeden litr nafty (který před krizí stál cca 40 korun) obsahuje zhruba 10 kWh energie. Aby lidské tělo vyprodukovalo stejné množství mechanické práce (kopáním motykou, taháním vozu), muselo by pracovat v extrémním nasazení déle než 100 hodin! Rozumíte té rovnici? Ztráta naftových motorů znamená, že pokud chcete zorat hektar pole, potřebujete najednou práci stovky lidí, tam, kde to dřív zvládl jeden traktorista za odpoledne. A my tu naftu už dvanáct měsíců nemáme. Rafinérie stojí. Zbylé zásoby zabrala armáda (to málo, co z ní zbylo) nebo zdegenerovaly mrazem a plísněmi (moderní nafta s biosložkou se zkazí do několika měsíců).
Aby warlordi a velkostatkáři, kteří ovládli vesnice, uživili svá pole a udrželi produkci zrna a brambor, potřebují masivní příliv svalové síly. Zde se rodí Návrat k otrokářství a nevolnictví.
Když se rok po kolapsu dotrmácí k barikádě vesnice uprchlík z nějakého vypleněného města, nemá vůbec nic. Žádné olovo, žádná antibiotika, žádná semena. Zbyla mu jen jediná komodita, kterou může na trhu nabídnout: vlastní biologické tělo. Nabízí dluhové otroctví. Řekne lokálnímu vůdci to jediné, co ho může zachránit: „Dej mi misku řepové polévky denně a místo na slámě u kamen, a já budu dvanáct hodin denně kopat tvoje pole nebo sekat dřevo v tvém lese. Můj život je tvůj.“
Lidský život ztrácí jakoukoliv posvátnost a stává se nejlevnější a nejvíce nahraditelnou komoditou na trhu. Zemřeš při kácení stromu, protože na tebe spadla větev a nemáme léky? Nevadí, za barikádou stojí fronta dalších tří zoufalců, kteří převezmou tvoji misku polévky a tvou sekeru. Humanismus a lidská práva jsou v propadlišti dějin. Ekonomika čisté svalové síly vrátila společnost zpět do dob starého Egypta nebo antického Říma. A lidé to akceptují, protože svoboda je sice krásná myšlenka, ale na rozdíl od misky teplé ovesné kaše vás svoboda neudrží naživu.
Kapitola V. Geopolitika vesnic a ozbrojené trhy
Jak tedy v praxi funguje obchod v této hrůzné době? Zapomeňte na tržiště plné usměvavých trhovců, kde hraje hudba a smlouvá se o cenách. Trh rok po kolapsu je těžce ozbrojená, vysoce riziková a paranoidní vojenská operace.
Když se dva sousední kmeny dohodnou na obchodu (jeden má sůl, druhý pálenku a střelivo), nepošlou si kurýra. Zvolí se přísně neutrální území. Například rozbořená čerpací stanice na křižovatce dálnic mezi oběma vesnicemi. Trh vypadá takto:
- Den dopředu se do okolních lesů nebo na střechy benzinové stanice zakempují odstřelovači z obou stran.
- Ve stanovený čas přijedou dvě po zuby ozbrojené delegace, často na vozech tažených koňmi (protože koně žerou trávu, na rozdíl od aut, která nemají benzín).
- Aby nedošlo k podrazu a krveprolití, často si warlordi na dobu obchodu vymění rukojmí (například své syny nebo blízké důstojníky), aby garantovali, že je druhá strana nepodrazí a nepostřílí.
- Zboží je tvrdě prověřeno. Náboje se přepočítají a namátkově otestují. Pálenka se pije.
- Obě strany se potichu, bez úsměvů rozjedou do svých pevností.
Začíná se kreslit zcela nová mapa světa. Už nejsou hranice okresů a krajů. Jsou jen mapy zdrojů nakreslené uhlem na staré vojenské mapy.
- Zelená zóna: Ta vesnice má vodní mlýn a umí mlít mouku. Neútočit, obchodujeme s nimi.
- Červená zóna: Tam sídlí gang zdivočelých městských predátorů. Teritorium je zaminované, střílet na potkání.
- Modrá zóna: Ta bývalá posádka vojáků má lis na přebíjení munice. Jsou to králové regionu. Musíme jim odvádět desátky z úrody, abychom od nich získali olovo.
Systém moci se nebezpečně zkalibroval. Společnost našla své drsné, krví vykoupené rovnovážné dno.
Závěr: Ostrůvky stabilní hrůzy a stín toho, co přijde
Dvanáct měsíců po globálním šoku je důkazem neskutečné adaptability lidského druhu. Lidé přežijí i na dně pekla, a dokonce si v tom pekle dokážou vytvořit ekonomiku, hierarchii a pravidla. Bolestná transformace je dokončena. Abstrakce a svoboda ustoupily olovu, bolesti a nevolnictví.
Tyto uzavřené, totalitní a soběstačné vesnické pevnosti by teoreticky mohly v této surové stagnaci existovat dekády. Lidé by dál jedli řepu, mrzli u ohňů, otročili pro své lordy a zapomněli na to, že kdysi existoval internet, teplá sprcha a bezpečí.
Jenže tento křehký mír, založený na izolaci, naruší monstrum, na které všichni za poslední rok téměř zapomněli. Monstrum, které v Díle 3 obětovalo města a schovalo se za hradbami elektráren a vládních bunkrů. Monstrum jménem zbytkový Stát.
Armádním frakcím, které ovládají vládní uzly, totiž došly úplně všechny zásoby ze státních hmotných rezerv. A uvědomí si to, co věděli středověcí králové i komunističtí diktátoři: Pokud chceme nakrmit svou neproduktivní byrokracii a naše vojáky, musíme vyrazit na venkov a to jídlo lidem sebrat. Násilím.
O tom, jak vypadá autoimunitní reakce umírajícího státu, jak začne organizované rekvírování zásob, stanné právo a nevyhnutelná válečná srážka mezi po zuby ozbrojenými vesnicemi a zoufalými zbytky armády, si budeme vyprávět v našem dalším Díle 8: Autoimunitní reakce státu a válka o zrno.
Zdroje a doporučená literatura pro hlubší pochopení:
- Bardi, Ugo: Extracted: How the Quest for Mineral Wealth Is Plundering the Planet. (Kniha o termodynamice a energetice. Vysvětluje obrovský nepoměr mezi prací stroje poháněného fosilními palivy a prací lidských svalů, což jasně predikuje návrat otrokářství v případě ztráty ropy.)
- Mises, Ludwig von: Teorie peněz a úvěru. (Ekonomická klasika o původu peněz. Vysvětluje, že peníze vždy vznikají tržně z nejobchodovatelnější komodity (barteru), nikoliv dekretem státu, a proč je v extrémních dobách fiat měna odsouzena k záhubě.)
- Rawles, James Wesley: Jak přežít konec světa (Patriots). (Rozebírá barterovou a olověnou ekonomiku po zhroucení fiatových měn, význam ráží zbraní a cennost komodit jako léky, sůl a alkohol.)
- Scott, James C.: Proti obilí: Hluboká historie nejstarších států. (Vysvětluje, jak se lidská pracovní síla stala první a hlavní komoditou, o kterou rané státy usilovaly pomocí zotročování a válek.)
