Koupí si státy záchranu za Bitcoin?

Nacházíme se v bodě, kdy globální dluhy států narostly do tak absurdních, astronomických výšin, že je naprosto vyloučeno, aby byly někdy splaceny poctivým výběrem daní a hospodářským růstem. Matematika je neúprosná. Jak jsme si ukázali v našem putování historií financí, když státu dojdou peníze, vždy si najde cestu, jak přežít na úkor svých občanů. Otázkou dneška už není, zda současný systém fiat (papírových) peněz tvořených dluhem narazí do zdi. Otázkou je, jak bude vypadat záchranný modul, do kterého elity nastoupí, těsně předtím, než ten náraz přijde. A čím dál více indicií z geopolitiky a Wall Street ukazuje, že tímto záchranným modulem se paradoxně stane to, co mělo systém původně zničit: Bitcoin.

Abychom pochopili, co se právě teď na globální šachovnici odehrává, musíme si připomenout jedno naprosto zásadní ekonomické pravidlo, které se táhne našimi dějinami. Nazývá se Cantillonův efekt.

Tento fenomén říká jedinou, krutou pravdu: Kdo je nejblíže tiskárně peněz, ten vyhrává. Když centrální banky vytvoří peníze „ze vzduchu“, tyto peníze se nedostanou rovnoměrně ke všem lidem ve stejný okamžik. Jako první je dostanou vlády, obří korporace a velké banky. Tyto subjekty za ně okamžitě nakoupí reálná, vzácná aktiva (nemovitosti, půdu, akcie, zlato) ještě za staré, nízké ceny. Než tyto nové peníze takzvaně „prokapou“ dolů k běžnému zaměstnanci ve formě mírně zvýšené výplaty, ceny všeho už dávno vzrostly v důsledku inflace.

Tiskárna peněz je ve své podstatě obrovský, neviditelný vysavač bohatství. Vysává kupní sílu od lidí, kteří pracují za mzdu a šetří v hotovosti, a přesouvá ji k těm, kteří peníze tisknou nebo si je jako první půjčují. Jenže tento vysavač má své limity.

Když tisknete příliš dlouho a příliš rychle, riskujete hyperinflaci a úplný rozpad státu.Jak jsme podrobně rozebrali v nedávném mapování státních bankrotů, od Argentiny až po tragédii v Myanmaru, ztráta kontroly nad měnou vede vždy ke zničení střední třídy a občas i k otevřenému krveprolití v ulicích.

Státy západního světa to vědí. Stojí tak před zdánlivě neřešitelným problémem: Nemohou přestat tisknout, protože by se jim pod rukama okamžitě zhroutily předlužené ekonomiky a státní rozpočty. A nemohou tisknout donekonečna, protože zničí samotnou podstatu svých měn. Potřebují najít způsob, jak své dluhy smazat, zachovat si moc, ale zároveň mít v rukou něco, co si svou hodnotu udrží.

Když se podíváme na samotný vznik Bitcoinu, najdeme v něm neuvěřitelnou historickou ironii. Dne 3. ledna 2009 vytěžil anonymní tvůrce Satoshi Nakamoto první, takzvaný Genesis blok této sítě. Do jeho kódu natrvalo vepsal titulek z tehdejších novin The Times: „Chancellor on brink of second bailout for banks“ (Kancléř zvažuje druhou vlnu záchrany bank).

Byl to přímý odkaz na vrcholící finanční krizi. Jak už víme z naší úvahy o socializaci ztrát a pádech bankovních gigantů, obyčejní lidé tehdy museli ze svých daní zaplatit dluhy miliardářů, aby se systém nezhroutil. Bitcoin byl vytvořen jako technologická vzpoura. Byl to matematicky dokonalý únikový modul pro běžné lidi – peníze, které žádná centrální banka nemůže natisknout, žádný stát je nemůže naředit a žádný politik je nemůže svévolně zmrazit. Mělo to být platidlo svobodných lidí mimo dosah státu.

Jenže státy nejsou hloupé. Jakmile pochopily, že Bitcoin nedokážou zakázat ani technicky vypnout, změnily strategii. Uvědomily si, že tvrdý, neznehodnotitelný charakter Bitcoinu – jeho absolutní limit 21 milionů mincí – mohou využít ve svůj vlastní prospěch.

První trhlinu do matrixu celosvětového dolarového systému udělal malý středoamerický stát El Salvador. V roce 2021 jeho prezident Nayib Bukele šokoval svět, když jako první země na planetě přijal Bitcoin jako zákonné platidlo, postavil státní těžební farmy poháněné energií ze sopek a začal kryptoměnu nakupovat do státních rezerv.

Světové finanční instituce se mu vysmály. Mezinárodní měnový fond (MMF) začal bít na poplach, vyhrožovat a požadovat, aby El Salvador od tohoto experimentu okamžitě upustil. Proč ta panika? MMF nezajímá blaho drobných salvadorských střadatelů. MMF, jakožto nástroj dolarové hegemonie, se děsí toho, že si suverénní stát našel způsob, jak hromadit bohatství mimo systém, který Západ kontroluje. El Salvador odmítl dál hrát hru, ve které mu velké centrální banky ředí hodnotu jeho práce svou vlastní inflací.

Bukeleho krok nebyl jen technologickým experimentem; byl to geniální geopolitický tah. A ukázalo se, že zafungoval. Státní rezervy se zhodnotily a země zaplatila své mezinárodní dluhopisy včas, navzdory předpovědím západních analytiků o nevyhnutelném bankrotu. První domino padlo. A velké ryby začaly dávat pozor.

Nyní se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu: k aplikaci teorie her na mezinárodní geopolitiku. Bitcoin funguje na principu absolutního nedostatku. Představte si ho jako digitální Manhattan. Počet parcel je konečný a už nikdy žádná nevznikne.

Co se stane v momentě, kdy jedna z opravdových světových velmocí – ať už to bude Čína, Rusko (které nedávno legalizovalo těžbu k obcházení západních sankcí) nebo samotné Spojené státy – začne potichu, nebo i veřejně, hromadit Bitcoin jako strategickou rezervu vedle svého zlata? Nastane něco, čemu se v kryptoměnovém světě říká FOMO (Fear Of Missing Out – strach z propásnuté příležitosti), ale tentokrát na úrovni států s jadernými zbraněmi.

V momentě, kdy USA oznámí (a političtí lídři s touto myšlenkou už naprosto otevřeně koketují ve svých volebních programech), že si budují strategickou bitcoinovou rezervu, ostatní centrální banky světa nebudou mít na výběr. Pokud nezačnou nakupovat také, riskují, že zatímco oni budou držet své rezervy v dolarech a eurech, které se neustále tisknou a ztrácejí hodnotu, jejich konkurenti budou držet nezdeformovatelné digitální aktivum. Státy se vrhnou na Bitcoin ne proto, že by milovaly svobodu, ale z čirého pudu sebezáchovy a pudové soutěživosti.

A tady se rýsuje ten nejděsivější a zároveň nejvíce fascinující scénář budoucnosti. Jak se nakonec elity zbaví těch nezaplatitelných dluhů, o kterých jsme psali na začátku?

Udělají ultimátní záchranný balíček samy pro sebe. Státy nechají inflaci naprosto utrhnout ze řetězu. Budou tisknout nové a nové biliony fiatových peněz, aby nominálně splatily své obří státní dluhy (protože státní dluhy se splácejí v papírové měně, kterou si můžete sami vytvořit). Tyto dluhy de facto smažou, protože jejich hodnota se vlivem hyperinflace vypaří.

Zároveň s tím ale státy už předem přesunou podstatnou část svého skutečného národního bohatství do tvrdých aktiv – do zlata a do Bitcoinu. Až se kouř z hyperinflace usadí a papírové měny zkolabují nebo budou nahrazeny centrálně řízenými digitálními měnami (CBDC), stát nezmizí. Zůstane u moci. Zachová si svou obrovskou kupní sílu, protože jeho rezervy v Bitcoinu vystřelí k astronomickým hodnotám v řádech desítek milionů dolarů za jednu minci.

Kdo zaplatí účet za tento „Velký dluhový reset“? Stejně jako v historii to budeme my. Všichni, kdo drží své úspory v bankách. Všichni, kdo spoléhají na státní penzijní systémy, které jim budou vypláceny ve znehodnocené měně. Všichni, kdo nedrželi fyzická a tvrdá aktiva. Pamatujete na Cantillonův efekt? Nyní zafunguje v tom nejděsivějším globálním měřítku.

Ale aby nedošlo k revoluci v ulicích (jako v Paříži nebo v Argentině), systém bude dál používat svou moderní anestezii. Zde se totiž naplno projeví onen paradox technologické deflace, který jsme nedávno detailně rozebírali: i když lidé zchudnou na kost a ztratí šanci na vlastní nezávislost, stále budou mít k dispozici neomezenou zásobu levných kalorií, dokonalých smartphonů a nekonečných seriálů na streamovacích platformách. A tak to lidé přijmou. Budou relativně v teple, i když jim nebude patřit nic z reálného světa.

Když se ohlédneme za historií peněz a moci, odhalí se nám jeden fascinující, neustále se opakující vzorec. Každá éra si za svůj finanční systém vybírá svou krutou daň.

Zlatý standard 19. století omezil dluhy panovníků, ale platily za něj umírající děti v továrnách a zástupy lidí zahnáné do absolutního zoufalství. Následný experiment s absolutní rovností zrodil komunistické totality plné gulagů a teroru. Dnešní systém nekrytých papírových peněz a centrálních bank vykupuje stabilitu za cenu plíživé inflace, ztráty kupní síly střední třídy a zachraňování těch, kteří by na volném trhu dávno zkrachovali.

Pokud se Bitcoin skutečně stane novou vrstvou světového finančního systému a novým digitálním zlatem pro centrální banky, nečeká nás žádná spravedlivá utopie. Čeká nás pouze další, technologicky dokonalejší verze té samé hry. Hry, ve které státy a největší majitelé kapitálu nakonec vždycky najdou způsob, jak si uchovat svou moc a jak smazat své dluhy na náš účet. Bitcoin nevyřeší chamtivost a nevyřeší nespravedlnost světa. Ale pro ty, kteří pochopí pravidla této nastupující geopolitické rošády včas, může posloužit jako záchranný člun těsně předtím, než se potopí loď starých peněz.