Článek
V šestnáctém století vytvořil ruský car Ivan IV., zvaný Hrozný, specifickou a děsivou organizaci zvanou opričnina. Byla to jeho osobní stráž, tajná policie a inspekční orgán v jednom. Opričníci jezdili po zemi na černých koních, k sedlům měli přivázané uťaté psí hlavy (symbol toho, že vyčenichají zradu) a košťata (symbol toho, že zemi vymetou od nepořádku). Jejich primárním účelem papírově byla ochrana státu. V realitě ale vytvořili systém absolutní paralýzy, kde se každý bál cokoliv vyrobit, postavit nebo říct, protože každá aktivita přitahovala zničující pozornost carových kontrolorů. Ekonomika se zastavila, protože strach spálil veškerou iniciativu.
Píše se rok 2026. Český stát samozřejmě neposílá na podnikatele jezdce s psími hlavami. Náš moderní, byrokratický aparát je mnohem kultivovanější, nosí šedé obleky, pije kávu z automatu a místo mečů má v rukou metodické pokyny a tablety. Ale fundamentální dopad na reálnou ekonomiku, na střední třídu a na svobodné podnikání je mrazivě podobný.
Vybudovali jsme obrovský, neprostupný a překrývající se průmysl státních kontrol a inspekcí. Tento průmysl už dávno neslouží primárně k tomu, aby nás chránil před zkaženým masem nebo padajícími mosty. Zmutoval do podoby samoúčelného organismu, jehož hlavní životní náplní je dokazovat svou vlastní nepostradatelnost a generovat u občanů pocit, že bez dozoru státu by se civilizace do rána zhroutila.
Naprosto stejně jako u sociálního systému, který na každého žadatele nahlíží s toxickou presumpcí viny a nutí ho dokazovat nevinu, i v byznysu je podnikatel a priori brán jako potenciální kriminálník.
Covidová lekce: Jak rychle umí stát „zakleknout“
Pokud si myslíte, že přirovnání ke středověké opričnině je přehnané, vzpomeňte si na poměrně nedávnou historii – na roky 2020 a 2021. Během pandemie covidu-19 jsme v přímém přenosu viděli, jak nebezpečně efektivní umí být státní kontrolní aparát, když dostane politické zadání.
Najednou se běžné hygienické kontroly změnily v drastické razie. Byli jsme svědky toho, jak do poloprázdných restaurací, které se snažily přežít vydáváním jídla přes okénko, vtrhly společné hlídky Policie ČR a krajských hygieniků. Pokutovaly se otevřené dveře, špatně nasazené roušky kuchařů a milimetrové rozestupy. Inspekce práce a Česká obchodní inspekce (ČOI) přesměrovaly své kapacity z kontroly šmejdů na šikanu drobných živnostníků, kteří nedokázali přes noc absorbovat vládní nařízení, jež se měnila třikrát za týden.
Tato éra jasně ukázala, že státní inspekční aparát neslouží vždy jako tichý strážce zákona, ale může se velmi rychle proměnit v nástroj plošné paralýzy byznysu. A i když pandemie skončila, tato mentalita nedůvěry a arogance moci v mnoha úřadech zakořenila.
Křížová palba: Když hasiči bojují s hygienou
Abychom pochopili tu každodenní, „mírovou“ zátěž, pojďme se podívat do průměrné české továrny na zpracování dřeva, nebo klidně do trochu většího bistra. Podnikatel se nevypořádává s jedním státem. Vypořádává se s deseti různými, na sobě nezávislými státy, z nichž každý má svá vlastní pravidla, své vlastní formuláře a svůj vlastní úřední jazyk.
Během jednoho kalendářního roku může u dveří firmy zazvonit:
- Státní úřad inspekce práce (OIP) kontrolující bezpečnost práce a smlouvy.
- Krajská hygienická stanice kontrolující osvětlení, hluk a čistotu.
- Hasičský záchranný sbor kontrolující únikové cesty.
- Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) měřící emise a odpady.
- Celní správa, Finanční správa, Živnostenský úřad...
Tato křížová palba není jen extrémně vyčerpávající časově. Ona je často logicky a fyzicky neřešitelná. Inspektoráty totiž vůbec nespolupracují. Je naprosto běžnou českou praxí, že požární inspektor vám nařídí, že dveře do výrobní haly musí být z důvodu úniku před kouřem trvale otevřené. O týden později přijde hygienik a napaří vám likvidační pokutu za to, že tytéž dveře nemáte zavřené, protože se jimi do haly šíří prach z ulice. Podnikatel se ocitá v kafkovské pasti. Ať udělá cokoliv, jeden z úřadů ho zničí.
Ostatně i Ministerstvo vnitra a NKÚ ve svých analýzách z let 2022 a 2023 opakovaně přiznaly, že duplicita kontrol je obrovský systémový problém (zejména, pokud firma čerpá nějakou dotaci). Státní orgány si zkrátka předávají kliku u dveří a každý se ptá na to samé.
Syndrom nalezené chyby a Sovětský Gosplan
Zde narážíme na psychologický základ problému. Jak funguje myšlení státního kontrolora? Pokud inspektor přijede do firmy, stráví tam dva dny prohlížením papírů a na konci napíše do protokolu: „Všechno je v absolutním pořádku, firma funguje skvěle,“ stane se pro svůj vlastní úřad podezřelým. Jeho nadřízení se začnou ptát: „Proč ho tam platíme, když nic nenašel? Neodflákl to? Nebo hůř – nevzal úplatek?“
Každý kontrolor v České republice je vnitřním systémem tlačen k tomu, aby vždycky něco našel. A pokud nenajde reálné ohrožení (protože stroje jsou bezpečné a lidé mají ochranné pomůcky), musí najít alespoň chybu v papírech. Chybějící podpis na prezenční listině o školení BOZP staré tři roky. Špatně naformátovanou směrnici. Starý typ piktogramu na dveřích.
Tento tlak vytváří efekt, který známe ze sovětského centrálního plánování (Gosplan). V Sovětském svazu se továrny nesoustředily na výrobu kvalitních bot, ale na to, aby papírové výkazy o výrobě bot potěšily stranu v Moskvě. Český průmysl dnes dělá totéž. Ve firmách se nevytváří reálná bezpečnost práce. Vytváří se papírová bezpečnost práce. Vznikají šanony fiktivních školení, nakupují se nesmyslné metodiky a najímají se drazí compliance manažeři. Firmy se přizpůsobují tak, aby přežily audit, nikoliv tak, aby fungovaly bezpečněji.
Cena za ochranu před státem: 200 miliard vyhozených do koše
Každá hodina, kterou majitel firmy, hlavní inženýr nebo účetní stráví s kontrolorem, je hodina ukradená inovaci. Hospodářská komora ČR to ve svých apeltech (např. při předkládání stovek návrhů na zjednodušení v roce 2023) spočítala naprosto nekompromisně. Celkové náklady, které české firmy ročně vynaloží na „papírování“ a obsluhu státního aparátu, se odhadují na více než 200 miliard korun. To jsou peníze, které se nevytvořily. Peníze, které zmizely v byrokratické černé díře.
Kde ty miliardy chybí? Chybí na výplatních páskách zaměstnanců. Chybí v investicích do lepších CNC strojů. A nakonec se tyto obrovské skryté náklady promítnou do ceny finálního produktu, který si koupíte vy jako spotřebitel. My se nenecháváme chránit státem. My si platíme gigantickou daň za to, abychom státu dokázali, že nás zrovna teď nemusí trestat. Střední třída a podnikatelé tráví často až pětinu svého produkčního času tím, že kolem sebe budují papírové obranné valy.
Radikální léčba: Stát má jen jedny dveře
Ačkoliv politické reprezentace (včetně Fialovy vlády) slibovaly antibiotika v podobě „antibyrokratických balíčků“ a koordinace kontrol, realita je velmi pomalá a úřednický aparát se brání. Plošné, kosmetické snižování počtu kontrol nefunguje. Pokud chceme vrátit ekonomice dýchání, musíme přikročit k legislativním omezením, která natvrdo omezí moc úřadů:
1. Zlaté pravidlo koordinace (Jeden stát = jedna návštěva)Musí být zákonem zakázáno, aby se úřady střídaly jak na běžícím pásu. Zavedením povinné koordinace státních kontrol by se stalo následující: V předem domluvený týden dorazí do firmy hygiena, hasiči, bezpečnost práce i ekologové najednou. Firma má sice týden „peklo“, ale všechny orgány si musí své protichůdné požadavky vyříkat tváří v tvář přímo na místě. Jakmile tento audit skončí, má firma od státu na několik let pokoj.
2. Skutečný rizikově orientovaný přístup (Trestání neřádu, odměňování kvality)Kontroly nesmí být generovány náhodným losem. Pokud má firma historii pěti let bez nehody, bez stížností zaměstnanců a s čistým daňovým štítem, úřad by měl mít zákonný zákaz provádět tam namátkové rutinní kontroly. Namátková kontrola u excelentní firmy je plýtváním peněz daňových poplatníků. Státní inspektoři mají sedět v autech a jezdit do provozů, kde se na lidi sype omítka.
3. Odpovědnost kontrolora za způsobenou škoduDnes může kontrolor paralyzovat provoz firmy, vyžádat si stohy papírů a klidně odejít s tím, že se spletl. Pokud dojde k paralýze výroby na základě podezření, které se ukáže jako liché a vykonstruované, stát musí firmě automaticky kompenzovat ušlý zisk a proplatit čas zaměstnanců. V momentě, kdy stát ponese reálné finanční riziko za své zbytečné kontroly, začne si sakra dobře vybírat, koho půjde šikanovat.
Závěr: Odemknout okovy inovace
Česká ekonomika se neudusí proto, že bychom neměli chytré lidi. Pokud ztratíme tempo s dravými ekonomikami severu, bude to výhradně naše chyba. Bude to proto, že jsme dovolili, aby se z prostředku (kontrola bezpečnosti) stal absolutní cíl (existence kontrolora).
Z našich podnikatelů a inženýrů jsme udělali unavené administrátory. Strach z udělení pokuty za chybějící směrnici nahradil touhu vyvinout nový produkt. Dokud nezastavíme tuto moderní, excelovými tabulkami vyzbrojenou opričninu, budeme dál ekonomicky chřadnout. Je načase vyhnat kontrolory z továren zpět za jejich stoly a nechat lidi, kteří tvoří skutečné bohatství této země, zase konečně pracovat.
Zdroje a doporučené čtení:
- Zprávy NKÚ a Ministerstva vnitra ČR (2022-2023): Analýzy konstatující existenci duplicitních kontrol a neefektivitu překrývajících se státních agend.
- Hospodářská komora ČR / Forbes: Data a odhady vyčíslující roční administrativní zátěž (tzv. "compliance costs") českých podnikatelů na více než 200 miliard korun.
- Covidová dokumentace (Blesk.cz / archivy ČOI): Mediální a úřední záznamy dokumentující plošné a často exemplární zásahy hygieny a policie v gastro provozech během pandemie, ilustrující represivní potenciál státu.
- OECD (Regulatory Enforcement and Inspections Toolkit): Mezinárodní metodika a analýza dopadů roztříštěných státních kontrol na produktivitu firem s doporučením k přechodu na rizikově orientovaný přístup.





