Článek
Ve starověku neexistoval jiný stát, který by se pokoušel vyzdvihovat ženy do rovnoprávného postavení s muži. Spartské ženy své výjimečné pozice dosahovaly svým vlivem a respektem u mužů. Mohly vlastnit soukromé věci a nakládat s majetkem manželů v době jejich válečných výprav. Ve Spartě byly majitelkami více než třetiny pozemků. Dokonce právo se rozvést jim náleželo stejným dílem jako mužům. Gorgóna, manželka krále Leónida, na posměšnou poznámku jedné cizinky, že Sparťanky vládnou mužům, hrdě odpověděla: „Vždyť jenom my rodíme muže!“
Spartské ženy prý překonávaly svou krásou všechny ostatní. Jejich bohyně nebyla Afrodita, bohyně lásky, sexuality a plodnosti. Šlo o Artemis, bohyni lovu a měsíce, která je často zobrazována s lukem. Urážlivá a vyžadující patřičnou úctu, ale milovaná každým bohem. Ženy samy za své prvořadé poslání považovaly rození chlapců. Nemyslely si však o sobě, že jsou chovné kobyly, když už srovnání s koňmi, tak ušlechtilé závodní klisny. Vyznačovaly se sportovním elánem a energií, zaměřovaly se na fyzická cvičení. Nosily jen krátké šaty a na slavnostech mohly zpívat a tančit nahé.
U každého manželského svazku se za jeho ideální výsledek považoval mužský potomek. Každé dítě při narození se zkoumalo. V případě, že bylo shledáno slabým a neduživým, svrhli jej do propasti v pohoří Taygétos nebo svěřili do výchovy otrokům. Hlavním úkolem muže bylo stát se válečníkem a otcem. Manželský život začínal symbolickým únosem, který vyjadřoval mužské násilí a surovost. Nevěra a cizoložství neexistovala z toho důvodu, že spartským manželkám byl sex s jiným mužem povolen.
Třeba manžel, který zjistil, že je neplodný, mohl svoji manželku druhému muži půjčit za účelem zplození potomka. Ženy to vítaly, údajně proto, že mohly řídit více než jednu domácnost. Mohly si to dovolit, protože měly otrokyně, které zastávaly veškeré práce, včetně kojení dětí. Jejich muži často cvičili nebo válčili mimo domov, proto se často nudily. Samo se tedy nabízí, že na péči o sebe a případný nekomplikovaný sex měly čas. Přestože se smilstvo netrestalo a za přečin nepovažovalo, manželský svazek pro ně měl smysl kvůli legitimitě dětí.
Spartské dívky se od svých sedmi let účastnily veřejného vzdělávacího programu a nežily v internátech. Na rozdíl od mužů, kteří strávili spoustu času cvičením a od dětství téměř neopustili mužské kolektivy. Většina z nich i v dospělosti žila v kasárnách a rodiny navštěvovali jen občas. Ke vztahům mezi muži proto běžně patřila i homosexualita. Někteří historici říkají, že dokonce šlo o pevnou součást vojenského systému. Řecký filosof Platón tvrdil, že bojovník z boje neuteče, pokud se na něj přitom dívá jeho milenec, který by se za něj styděl.
Skoro jisté je, že existovala ritualizovaná pederastie. Jde o původně starořecké slovo, označující typ vztahu, ve kterém muž projeví romantický a erotický zájem o mladíka, jež už sice není dítětem, ale dosud nedospěl v muže. Oproti křesťanskému přístupu pederastický vztah patřil v antickém Řecku nejméně po tři století ke společenské normě, jako státem uznávaná, mnohdy přímo podporovaná forma výchovy.
Ve Spartě se očekávalo, že po dosažení věku dvanácti let každý dospívající chlapec přijme za svého milence staršího bojovníka. V jejich vztahu existoval sice sex, ale nebyl hlavním cílem. Například pokud chlapec spáchal nějaký přestupek, trest dopadl na hlavu jeho staršího partnera. Jednalo se tedy o systém jakýchsi patronů, kteří dohlíželi na svého svěřence, cvičili jej a vychovávali. Takové vztahy vytvářely pouta, která se ukázala jako nesmírně důležitá pro psychiku bojovníků u Thermopyl.
Další článek na dané téma příští středu
V listopadu 2016 psáno pro blog iDNES.cz, v lednu 2025 upraveno pro Médium.cz a Blogosféru
Zdroje:
Wikipedie, Bitva u Thermopyl, odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Thermopyl
Wikipedie, Sparta, odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sparta
Kniha Sparta: Heroická historie, autor: Paul Cartledge
Kniha Ohnivá brána, autor Steven Pressfield
