Článek
Klášter Monte Cassino jako oběť propagandy
Klášter Monte Cassino před svým zničením obsahoval obrovské množství uměleckých památek. Proto se stal předmětem boje i mezi propagandami obou válčících stran. Spojenci chtěli omluvit svou strategii v bombardování a Němci do poslední chvíle poukazovali na barbarské chování nepřítele.
Američané se řídili definicí generála Dwight D. Eisenhowera, která svým způsobem zničení věcí umělecké nebo historické hodnoty omlouvala, ovšem ne úplně jednoznačně (jeho citát uvádím pod článkem). Z jeho textu vyplývá, že lidské životy jsou sice přednější, ale každý případ je nutno posuzovat individuálně. Zkrátka, že nelze zneužívat moc, kterou má vojenský velitel, aby si ulehčoval situaci, třeba kvůli svému pohodlí.
Spojenecký omyl o klášteře
Němci měli od začátku zájem na tom, aby klášter a památky na Monte Cassino byly ušetřeny. Stály za tím nejen jejich pravděpodobné dohody s Vatikánem, ale i to, že na samotné Monte Cassino nekladli takový důraz jako jejich protivník. Spojenci se totiž domnívali, že klášter slouží jako hlavní pozorovatelna, ze které Wehrmacht sleduje a ostřeluje hlavní cestu vedoucí na Řím.
Ve skutečnosti byly německé pozorovatelny, vybavené špičkovou optikou, umístěny na mnohem vyšších vrcholcích, zejména na Monte Castellone a Monte Cairo. Německé jednotky do kláštera ani nevstoupily. Jejich velitelé jim to zakázali a dokonce určili hlídky, které střežily vstup do kláštera před vlastními vojáky. Mnozí němečtí důstojníci považovali možnost zničení kláštera nepřítelem za hloupé a nepravděpodobné.
Tvrdohlavý důstojník Wehrmachtu
Nejen ve válečných časech se najde člověk, který nepřemýšlí jako ostatní. Třeba kvůli svému instinktu nebo tvrdohlavému odporu vůči většinovému mínění.
Takový člověk se objevil ve Wehrmachtu. Jmenoval se Julius Schlegel, narozený 14. srpna 1895 ve Vídni, kde rovněž zemřel 8. srpna 1958. Původně rakouský důstojník v době bojů o Monte Cassino velel v hodnosti podplukovníka oddílu údržby v tankové divizi Hermann Göring.
Ve čtvrtek 14. října 1943 navštívil představeného kláštera dona Gregoria Diamareho. Svěřil se mu se svými obavami ohledně nenávratného zničení vzácných památek. Řekl mu, že se domnívá, že hlavní bojová linie povede přes Monte Cassino.
Pochybnosti představeného kláštera
Tankové divizi Hermann Göring velel generálporučík Conrath, který neměl o návštěvě svého podřízeného u opata ani tušení. Představený kláštera byl přesvědčen, že Spojenci vzácnou památku nikdy nezničí a s jistotou své stanovisko sdělil podplukovníku Schlegelovi. Ten mu navrhl seznámit s jeho obavy i ostatní mnichy a důkladně je zvážit.
Podplukovník opatovi dále sdělil, že se za dva dny vrátí a odešel. Když se vrátil v sobotu 16. října 1943, stanovisko představeného kláštera se změnilo. Hlavním důvodem bylo, že se ke klášteru válka přiblížila za dva dny o pořádný kus a vzdálená dělostřelecká palba postupně sílila.
Ihned začali domlouvat technické podrobnosti, Schlegel si získal důvěru tím, že na první převezený nákladní automobil vystavil písemné potvrzení a v doprovodu dvou mnichů jej nechal odvézt přímo do Říma.
Záchrana vzácných památek
Potom už všechno běželo jako na drátku. V továrně ve městě Cassino se našlo dostatek dřeva a hřebíků pro výrobu beden, které vyráběli truhláři z řad vojáků. Ukládání památek do nich zajišťovali uprchlíci z okolních vesnic, kteří se nacházeli v klášteře. Přesto bedny nestačily a řada cenností a knih musela být převezena zabalená jen do koberců.
V první fázi se podařilo přemístit 70 000 výtisků vzácných knih a 1 200 originálních archivních dokumentů. Následovalo dalších 187 beden, které obsahovaly díla Leonarda da Vinciho, Tiziana, Raphaelova, Tintorettova či Breughelova. Celkem vše přepravilo 120 nákladních automobilů.
Poslední předání věcí kulturní a historické hodnoty provedl podplukovník Schlegel osobně zástupcům Vatikánu 8. prosince 1943.
Hrozba popravčí čety
Co bylo na činu německého podplukovníka tak odvážného?
Musíme si uvědomit, že v přísné německé armádě se potlačovala jakákoliv iniciativa, která nesouvisela s nasazením v boji. Provést takto velikou akci bez souhlasu velení se téměř rovnalo sebevraždě. Pokud by se cokoliv nepovedlo, případu by se uchopila spojenecká propaganda, která by věc samozřejmě okamžitě obrátila ve svůj prospěch.
Podplukovníka Schlegela by pak čekala již jen popravčí četa.
Uniklá informace o odvozu věcí
Přes snahu o utajení nakonec stejně informace o odvozu památek unikla ven. V polovině listopadu se ji dozvěděli Spojenci a v tisku i rádiu rozhlašovali, že klášter Monte Cassino drancují Němci.
Velitel tankové divize generálporučík Conrath nařídil vyšetřování a teprve tehdy mu Schlegel svévolný odvoz památek ohlásil. Po krátkém zvážení generál vydal rozkaz posílit a zintenzivnit evakuaci. Navíc nařídil podrobnou evidenci a pořízení fotodokumentace.
Rekonstrukce kláštera do původního stavu po válce byla možná jen díky stavebním plánům, které se podařilo zachránit.
Osud odvážného důstojníka
Podplukovníka Schlegela Spojenci po pádu Německa zatkli a věznili pro loupež památek. Naštěstí ho zachránila očitá svědectví mnichů. Pikantní na celé akci bylo, že dotyčný patřil k útvaru, který nesl jméno říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se smutně proslavil největšími krádežemi vzácných památek po celé Evropě.
Na lidi jako podplukovník Schlegel bychom neměli zapomínat. Podobné činy jsou vzorem pro správné jednání, bez ohledu na stranu barikády, na které v té době rakouský důstojník stál. Žádný lidský život za sebelepší uměleckou sbírku nestojí. Nebýt však odvážného činu nebojácného rakouského důstojníka, byla by umělecká díla pro další generace nenávratně ztracena.
Video „Pietní slavnost podplukovníka Juliuse Schlegela 2019“. Délka 3,02 minuty. Německý jazyk, automatický překlad české titulky. Zdroj: YouTube.cz:
Generál Dwight D. Eisenhower, vrchní velitel spojeneckých expedičních sil v letech 1944-1945 a pozdější prezident USA v letech 1953-1961. Podílel se na plánování invaze a dalších spojeneckých akcích na Sicílii. Dne 29. prosince 1943 nařídil, aby velitelé postupovali ve smyslu jeho slov:
„Jestliže si máme vybrat mezi zničením slavné budovy a obětováním našich vojáků, pak životy našich vojáků platí nekonečně více a budovy musí jít. Volba však není vždy tak jasná. V mnoha případech je možné památky ušetřit bez důsledků pro operační potřeby. Nic nemůže obstát proti argumentu vojenské nutnosti. To je přijatý princip. Avšak fráze o „vojenské nutnosti“ se někdy užívá tam, kde by bylo pravdivější hovořit o vojenské výhodnosti. Nechci, aby se zakrývala neschopnost nebo lhostejnost…“
Odkaz na oficiální stránky kláštera Monte Cassino, kde si lze prohlédnout množství fotografií a dočíst se o uměleckých sbírkách této nádherné historické památky:
Psáno pro Médium.cz
Celá série:
Bitva o Monte Cassino: Hlasy historie
Bitva o Monte Cassino: Šíleně smutný závěr
Zdroje:
Kniha Bitva o Monte Cassino, autor Janusz Pialkiewicz, rok vydání 2005;
Kniha Monte Cassino, autor Jaroslav Hrbek, rok vydání 1993.
Youtube.cz, „Velké bitvy historie-Monte Cassino 1944“
