Článek
Mladý voják bez nohy
Hrdinský čin nemusí být jen o oběti pro druhé. Někdy může člověk zachránit sám sebe a hrdinské může být jeho chování. Tato událost je z průběhu operace SHINGLE:
22. ledna 1944 se po neúspěšném přechodu řeky Rapido, vracel z jejího druhého břehu zdecimovaný 1. prapor 141. pluku 36. pěší divize Texas.
Byl v něm i voják, který se vyplazil se zraněnou nohou z narychlo zbudovaných okopů při útoku. Od kotníku dolů mu držela jen na kůži, přesto rána moc nekrvácela, protože žár z výbuchu jí zatavil tepny.
Voják se plazil a odrážel jednou nohou, zuby nehty se dral ke svým. Několikrát omdlel, než dorazil k řece vzdálené čtyři sta metrů. Potom se převalil do ledové vody a nějak přeplaval na druhou stranu. Vyšplhal se na strmý kamenitý břeh a silou vůle se sunul po zemi dalších několik stovek metrů, než ho našli saniťáci.
Mladému muži se na obvazišti dostalo ošetření a horké kávy. Když ji dopil, pronesl: „Ta noha je pryč, doktore, já to vím. Jak jsou na tom další kluci?“ Bylo mu dvacet let a na svůj osud nenaříkal.
Útočící seržant s kulometem
19. ledna 1944 americká 36. divize Texas přecházela řeku Rapido v rámci operace SHINGLE. V krvavém střetu ukázal štábní seržant Thomas E. McCall, s jakou vůli a odhodláním dokázali Američané ve II. světové válce bojovat a vítězit.
Štábní seržant Thomas E. McCall útočil v čele roty „F“ 2. praporu 143. pluku s ostatními Texasany. Osobní statečnost toho dne nestačila, přesto se jednotka prodírala stále vpřed s neuvěřitelnou odvahou. Nakonec se ocitla v křížové palbě dokonale postavených německých kulometů a američtí vojáci padali v řadách jako při přehlídce.
Seržant Kirby z této jednotky vzpomínal na vojáka, jehož tělo kulky hnaly jako plechovku. Toho dne každý, kdo přežil, utrpěl minimálně jedno zranění. V těchto podmínkách štábního seržanta Thomase E. McCalla jeho spolubojovníci naposledy spatřili, jak se vzpřímený blíží k německým zákopům a střílí z kulometu od boku. Posmrtně obdržel nejvyšší americké vyznamenání: Kongresovou medaili cti.
Video „Thomas McCall, Medaile cti, přechod řeky Rapido, Sant’Angelo, Itálie“. Délka videa 12,04 minut. Anglický jazyk, české automatické titulky. Zdroj: YouTube.cz
Smrt plná patosu
25. ledna 1944 v průběhu operace SHINGLE marocká divize 2. pěší divize Francouzského expedičního sboru potvrdila svoje zkušenosti a výcvik v obtížných podmínkách střetu o Monte Cifalco. Důstojníci 4. pluku tuniských střelců byli stejně tvrdí, jako vrcholek, o který bojovali. Tento příběh se sice jeví jako válečný film plný patosu, ale byl přesně takto zapsán.
Vojákům 9. roty kapitána Denéeho se podařilo dobýt téměř všechna německá bojová postavení. Když pronikli na vzdálenost sta metrů od vrcholu, kapitán dostal kulometnou dávku do prsou a utrpěl těžké zranění. Doplazil se k radiostanici, jejíž obsluha padla a zachrčel do ní, že předává velení nadporučíku el-Hádimu. Stačil ještě ujistit nadřízeného, že jeho vojáci splnit úkol dokáží.
Nadporučík el-Hádí okamžitě vyskočil a se zbytkem roty vyrazil vpřed. Německý protiútok je sice vrhl zpět, ale nadporučík boj nevzdal. Vztyčil se a znova rotě zavelel k útoku. V tu chvíli měl předloktí utržené výbuchem granátu.
Rota se ve skupinách po těžkém boji dostala nahoru a nadporučík el-Hádí utrpěl další zranění, tentokrát smrtelné, když ho do trupu zasáhla německá dávka z kulometu. Zakřičel ještě na vojáka vedle sebe: „Ty, vystřel světlici!“ Potom zvedl hlavu, zvolal: „Vive la France!“ a padl mrtev na dobytý vrchol.
Video „Francouzský expediční sbor v Itálii – Monte Cassino“. Délka videa 17,29 minut. Anglický jazyk, české automatické titulky. Zdroj: YouTube.cz
Zdravotník pod palbou
30. ledna 1944 pokračuje operace SHINGLE. U Cisterny bojují pluky americké 3. pěší divize. Na jejich neúspěchu na tomto místě nemohlo nic změnit, ani hrdinství amerických vojáků. A také zdravotníků. Právě ti patří mezi nejvíce odvážné muže. Vydávají se na nejnebezpečnější místa, aby zachraňovali jiné:
Necelých třicet metrů od německých linií zůstali ležet dva američtí vojáci, kteří byli zraněni při pokusu o zteč německých postavení před osadou Carano. Dva jiní pěšáci se pro ně pokusili doplazit, spustila se však na ně tak silná nepřátelská palba, že se museli vrátit.
Pak zkusil poskytnou pomoc jeden zdravotník, ale byl rovněž zraněn a zůstal ležet mezi liniemi. Sanitní ošetřovatel roty, vojín Lloyd C. Hawks, se přes zuřivou palbu z pušek a kulometů plazil padesát metrů a svému kolegovi poskytl první pomoc.
Potom se vydal k oněm dvěma vojákům. Německá kulka z kulometu mu srazila přilbu a na chvíli ho omráčila. Když se probral, doplazil se dál k oběma raněným. Každému dal injekci morfia. Toho, který byl zraněný těžce, odtáhl do dvacet pět metrů vzdálené prohlubně.
Pak se vrátil zpátky pro dalšího. Když k němu dorazil, musel se na chvíli zvednout, aby si připravil obvazy. V ten okamžik dostal zásah kulkou do stehna. Další zranila jeho předloktí tak, že ruka mu jen bezvládně visela. Přesto se mu podařilo i druhého muže odtáhnout do prohlubně, která však byla příliš malá pro tři. Po dalším ošetření obou mužů ji proto přes silnou palbu opustil a vydal se zpět ke své linii. Byla vzdálena sedmdesát pět metrů. Teprve, když se dostal do zákopu své roty, omdlel.
Zdravotník za mimořádné hrdinství obdržel Kongresovou medaili cti.
Odvážní němečtí výsadkáři
Bojovali za strašný a nelidský režim, přesto nešlo jenom o fanatiky a všichni nepáchali válečné zločiny, jako některé jednotky Fallschirmjäger v Itálii. Často nasazovali svoje životy za kamarády. Ostatně jejich odvahu a houževnatost často oceňoval i vrchní velitel spojeneckých vojsk generál Alexander. Podmínky německých vojáků byly stejné jako u Spojenců. A jak uvádí autor knihy Monte Cassino Jaroslav Hrbek, jejich vzpomínky byly ozvěnou těch spojeneckých. Tato je z operace DICKENS, z průběhu bojů o město Cassino:
Parašutisté, kteří celé týdny nezažili nic než špinavé úkryty v rozvalinách a kteří viděli jak celá družstva nebo čety ve vteřině smetly spojenecké bomby nebo dělostřelectvo před jejich očima, přestávali vnímat realitu. Přesto byla jejich morálka neuvěřitelně vysoká. Při střídání pozic často přecházeli volným prostorem a ani se nekryli.
Jeden z nich prohlásil: „To, čím zde procházíme, se nedá popsat. Nic podobného jsem v Rusku nikdy nezažil. Ani vteřina klidu, jen strach, hrůza, smrt a prokletí. Kdy opět nastane den, kdy se budu moci věnovat své ženě a děcku a radovat se z ptáků a květin? Úplně to stačí na to, aby se tady z toho člověk zbláznil.“
Každý německý voják, který strávil minimálně čtrnáct dní ve městě Cassino, automaticky obdržel Železný kříž. Ne, jako ocenění, ale jako uznání za přežití.
Hrdinové a zbabělci
V lidských dějinách je zaznamenáno obrovské množství malých a velkých příběhů o vítězstvích a prohrách v krvavých konfliktech mezi národy. V jedněch najdeme hrdiny, v jiných zbabělce. Mnohé příběhy jsou pravdivé a mnohé vylhané. Přesto většinou zobrazují skutečnou tvář člověka a jeho chování v krizových situací. Jedno mají všechny příběhy společné.
Ukazují, jak dokáže být válka strašná.
Psáno pro Médium.cz
Celá série:
Bitva o Monte Cassino: Invaze
Bitva o Monte Cassino: Odvážný čin
Bitva o Monte Cassino: Medvěd Wojtek
Bitva o Monte Cassino: Hrdinové
Bitva o Monte Cassino: Navždy zapsáno
Bitva o Monte Cassino: Šíleně smutný závěr
Zdroje:
Kniha Bitva o Monte Cassino, autor Janusz Pialkiewicz, rok vydání 2005;
Kniha Monte Cassino, autor Jaroslav Hrbek, rok vydání 1993.
Youtube.cz, „Velké bitvy historie-Monte Cassino 1944“
