Článek
Realita bojů a zákopová noha
Prudké deště nebo husté sněžení. Promáčení vojáci se k sobě tiskli ve vykopaných dírách. Podmínky ve skalnatém nebo blátivém terénu neumožnily propojení okopů s dalšími spolubojovníky. Nic nepůsobí na morálku vojáka tak špatně, jako osamění v mokré a vlhké díře, kde musí složitě uspokojovat základní hygienické potřeby.
Situace na frontě připomínala podmínky první světové války. Objevil se dokonce fenomén té doby: zákopová noha. Ta vzniká v důsledku kombinace dlouhodobě nízkých teplot a vlhkosti, kdy nedojde k prokrvení končetiny. Nejprve se objeví brnění, potom bolesti s otoky a puchýři. Při neléčení hrozí odumření měkkých tkání a amputace nohy.
Nástup vyčerpaných německých výsadkářů
90. tankovou granátnickou divizi (Panzergrenadier-Division), která se významně podílela na úspěšné obraně Monte Cassina, vystřídala 1. letecká výsadková divize generála Richarda Heidricha. Její nasazení probíhalo již od 9. září 1943, proto byla fyzicky i psychicky vyčerpána. Nyní měla hájit třináctikilometrový úsek od nádražní budovy Cassina až k pohoří Monte Cairo.
Město samé dostal za úkol udržet 2. prapor 3. výsadkového pluku, pod velením kapitána Foltina, posílený o baterii útočných děl.
1. prapor měl na starosti klášter a další dvě okolní výšiny. Ve středu 23. února 1944 mělo dojít k zahájení spojenecké operace Dickens, jenže pro liják ji Spojenci odložili. Netušili, že silně pršet bude i následující tři týdny.
Déšť proměnil klášter v pevnost
Díky lijákům 1. prapor německých výsadkářů dostal čas přestavět trosky kláštera na pevnost. Rozvaliny poskytovaly ideální podmínky pro boj.
Klášterní horu zajišťovaly čtyři těžké, dva lehké kulomety a dva střední minomety. Na vrcholku se nacházelo osmdesát výsadkářů a několik dělostřeleckých pozorovatelů s dostatkem munice i potravin.
V jednom ohledu měli Němci situaci stejně složitou jako Spojenci. Logistická doprava musela probíhat za tmy, s nákladem na vlastních zádech nebo na soumarech. Občas někdo použil letecké kontejnery, jenže vzdušná doprava měla své limity kvůli počasí.
Politický tlak změnil válku v závod s časem
Na konci února se pokusil polní maršál Kesselring zničit spojenecké předmostí u Anzia. Avšak jeho tanky uvízly v blátě stejně, jako předtím ty spojenecké. Němcům navíc chyběla dostatečná letecká a dělostřelecká podpora.
V té době Rudá armáda obsazovala značnou část východního Polska a vstupovala do Rumunska. Velící spojenečtí generálové se dostali pod silný tlak politických leadrů svých zemí, kteří byli nespokojeni s dosavadním vývojem invaze.
Přešlapování na italské frontě navíc beze zbytku využívala německá propaganda, čímž domácí obyvatelstvo udržovala ve stavu nemístného optimismu.
Tohle všechno mělo za následek překotný spěch Spojenců bez důkladného plánování a přípravy.
Den, kdy město mělo zmizet z mapy
K městu Cassino vedla jenom jedna úzká cesta mezi rozsáhlými minovými poli. Proti sobě stály jednotky, které měly všeho dost, aniž boj začal. Dlouhotrvající deště a nervové vypětí z čekání si vybíralo svou daň.
Když se konečně 12. března 1944 zlepšilo počasí, stáhl spojenecký generál Freyberg z okolí Cassina svoje jednotky, aby mohl zahájit bombardování.
Zářivě modré nebe s výbornou viditelností 15. března 1944 vytvořilo skvělé podmínky k tomu, aby pumový kobercový nálet vymazal město z mapy. Nikdo nečekal, že v něm někdo může přežít. Na jednoho německého vojáka připadalo v průměru pět tun trhavin.
Video „Cassino rozmetáno“. Délka videa pět minut. Anglický jazyk, české automatické titulky. Zdroj: YouTube.cz
Po peklu z nebe přišel odpor
V 08.30. začal letecký útok, který se vracel v deseti až patnácti minutových vlnách. Trval čtyři hodiny. Sedm set sedmdesát pět spojeneckých letadel proti třem stům padesáti německým výsadkářům a ženistům.
Velící generálové očekávali devastující nepřátelské ztráty a také, že kdo náhodou takové peklo přežije, z hrůzy zešílí a nebude schopen odporu. Částečně se tak stalo. Celé německé čety se vypařily z povrchu i krytů.
Jenže kapitán Foltin na úpatí Klášterní hory ukryl do jeskyně 6. rotu 2. praporu parašutistů. Učinil velmi chytrý tah, protože tato jednotka odrazila první spojenecký útok, následující po bombardování.
Trosky učinily z města pevnost
Některé bomby dopadly mimo určené cíle a zavinily ztráty vlastních vojsk. Například jeden náklad zničil francouzské bojové stanoviště vzdálené dvacet pět kilometrů a v něm našlo smrt sto čtyřicet civilistů, kteří zde hledali ochranu před válkou.
Trosky města, které vypadalo jako po apokalypse, poskytly obráncům opět výhodu. Nasazení spojeneckých tanků bylo nemyslitelné. Většina německé munice sice ležela pod rozvalinami, ale obráncům přece jenom něco zbylo.
Z pěti děl zůstalo jedno, které po shozu poslední bomby začalo okamžitě pálit ze zničené recepce hotelu Continental. Ve stejný okamžik vylezlo šedesát bojeschopných výsadkářů z úkrytů. Sto šedesát jejich spolubojovníků přitom nálet nepřežilo a mnoho jich bylo těžce zraněno.
Průlom narazil na tvrdý odpor
Německou střelbu naplno schytala novozélandská 6. pěší brigáda, která se do města chystala vstoupit jako první. Nečekala žádný odpor, proto ji naštvaný a odhodlaný nepřítel zaskočil.
Spojenecké velení opět něco nedomyslelo. Kvůli rozvalinám zůstalo stát před městem čtyři sta tanků. Nemohly tak podpořit pěchotu, která se dostávala vpřed jen za cenu těžkých ztrát. Ta se po tvrdém boji za tmy dostala sotva dvě stě metrů od prvních zničených domů.
Záhy sice Novozélanďané obsadili dvě třetiny města, ale Němci znemožnili jeho další průchod. Pustit střed a nádraží nepříteli nehodlali. Navíc začali účinně ničit uvízlé spojenecké tanky v troskách města.
K dokreslení o zuřivosti bojů: spojenecké dělostřelectvo v době od 12.30 do 20.00 hodin vystřelilo na město celkem sto devadesát tisíc granátů o celkové hmotnosti tisíc dvě sta tun, což odpovídá dvě stě sedmdesáti pěti plně naloženým železničním vozům.
Tanky selhávaly, pěchota však bojovala dál
Přes rozhodný odpor Novozélanďané ve městě postupovali a průběžně odklízeli trosky.
Ženistům se konečně podařilo vyčistit cestu a po silnici ke klášteru se začalo valit čtyřicet obrněnců, převážně tanků M4 Sherman. Jenže opět pěchoty, proto uvízly u statku za městem v minovém poli a pouze osm se vrátilo zpět. Zbytek zlikvidovali Němci pancéřovými pěstmi.
Nejhorší pro Spojence bylo, že Němci se jen nebránili. Ve skupinkách podnikali tvrdé protiútoky, za které platili vysokými ztrátami, ale neposkytli tím nepříteli žádný oddech. Ukázalo se, že moderně vycvičená pěší jednotka se dokáže i ve složitých podmínkách ubránit tankovým jednotkám.
Video „Zelení ďáblové Fallschirmjäger – německé parašutistické jednotky, část druhá“. Délka videa padesát čtyři minut. Český jazyk. Zdroj: YouTube.cz
Konec operace Dickens
22. března 1944 ztroskotal další útok 2. novozélandského sboru a generál Alexander zastavil další boje.
Němci se stále drželi ve městě i klášteře. Navíc jim generál Heidrich začal po částech posílat další posily.
Operace Dickens skončila stejně jako předchozí plánované akce. Neúspěchem.
Psáno pro Médium.cz
Celá série:
Bitva o Monte Cassino: Peklo z nebe a odpor v troskách města
Bitva o Monte Cassino: Operace Diadém
Bitva o Monte Cassino: Hrdinové
Bitva o Monte Cassino: Odvážný čin
Bitva o Monte Cassino: Medvědí hrdina
Bitva o Monte Cassino: Navždy zapsáno
Bitva o Monte Cassino: Šíleně smutný závěr
Zdroje:
Kniha Bitva o Monte Cassino, autor Janusz Pialkiewicz, rok vydání 2005;
Kniha Monte Cassino, autor Jaroslav Hrbek, rok vydání 1993.
Youtube.cz, „Velké bitvy historie-Monte Cassino 1944“
