Článek
Neprávem opomíjená bitva
Itálie je země snad s největším počtem kulturních památek na světě. Mezi jednu z nich patří i klášter Monte Cassino. Bitva o Stalingrad, dobytí Berlína, tažení na Moskvu nebo obléhání Leningradu či vylodění v Normadii jsou známými historickými epizodami, o kterých se hodně píše, mluví při výročích a točí se o nich filmy. Ve stínu těchto monstrózních a děsivých bitev je skryt boj o italský klášter, který šokuje svou brutalitou a obrovským válečným utrpením vojáků všech bojujících stran.
Spojenci versus OSA
Bitvu o Monte Cassino zahájily útočící jednotky Spojenců v čele se Spojenými státy americkými.
Proti nim stály bránící se německé jednotky.
„Na Itálii“ (1943), archiv zpravodajství British Pathé, zdroj: YouTube.cz, délka videa 3,29 minuty
Měkký podbřišek, který ztvrdl
Útok na klášter Monte Cassino začal několik měsíců po vylodění spojeneckých jednotek v Itálii. Zahájení invaze předcházel spor mezi Velkou Británií a USA o nejvhodnějším místu vylodění. Zatímco britský premiér Winston Churchill prosazoval oblast Středomoří, americký prezident Franklin Delano Roosevelt počítal se Západní Evropou.
Churchill považoval za nejslabší článek mocností OSY Itálii. Z toho důvodu nazval svou zájmovou oblast „měkkým podbřiškem Evropy.“ Na vyjednávacím poli Velká Británie uspěla a na jaře 1943 se Itálie stala cílem invaze. Plánování trvalo pouze měsíc a půl. Jenže nikdo nepočítal s tím, že z měkkého podbřišku se stane tvrdý oříšek. Zamýšlené operace se staly nesmírně obtížnými a časově náročnými.
Vylodění Spojenců na Sicílii: první šok
Vylodění vojáků osmi divizí pod názvem operace HUSKY proběhlo na Sicílii dne 10. července 1943. Invazním jednotkám poskytlo podporu sedm set devadesát pět válečných a obchodních lodí. Během prvních dnů na pevninu dorazilo dvě stě padesát tisíc britských vojáků a dvě stě třicet amerických. Pro srovnání: 6. června 1944 obsadilo pláže v Normandii přibližně sto padesát tisíc spojeneckých bojovníků.
Vylodění předcházel neúspěšný vzdušný výsadek dvou paradesantních brigád. Způsobil „přátelskou“ palbu, zpomalil postup a v budoucnu vyvolal změny v plánování dalších výsadků. Spojenci očekávali tvrdý odpor sicilských vojáků, kteří se však překvapivě vzdávali bez boje. Přispěla k tomu sicilská mafie, která „nepříteli“ předávala informace o počtech, postavení a výzbroji německých a italských vojsk, byť je její historická role v tomto ohledu poněkud přeceňována.
„Invaze na Sicílii“, archiv zpravodajství British Pathé, zdroj: YouTube.cz, délka videa 8,41 minuty
Nejslabší článek
Churchill se nakonec nemýlil v tvrzení, že Itálie byla nejslabším nepřátelským článkem. Už na podzim 1940 byla jejich vojska poražena Řeky na albánské frontě. V Africe ztratila své državy a skoro dvě stě tisíc mužů. Katastrofickou porážku utrpěla její 8. armáda na východní frontě, kde přišla o osmdesát tisíc vojáků a značnou část sil italských vojsk poutali partyzáni v Jugoslávii.
25. července 1943 italský král Viktor Emanuel III. nechal zatknout ministerského předsedu země Benita Mussoliniho a držel ho v horském středisku Gran Sasso. Odtud ho riskantní operací osvobodilo komando německých parašutistů pod velením hauptsturmführera Otty Skorzenyho. Přesto Hitlerovi i německému nejužšímu velení bylo dávno jasné, že Itálie se bez důkladné podpory Německa nezmůže na vážnější odpor. Nakonec v září podepsala se Spojenci příměří.
Gustavova linie: začíná peklo
Německo mělo na Apeninském poloostrově šestnáct divizí, rozdělených na dvě armády. Armádní skupinu B v severní Itálii vedl polní maršál Rommel a armádní skupinu C jižně od Říma polní maršál Kesselring.
Ve čtvrtek 9. září 1943 u Salerna začala operace AVALANCHE vyloděním čtyř amerických divizí a britského armádního sboru. Teprve tyto jednotky poprvé narazily na silný odpor. Do cesty se jim postavila zkušená německá 16. tanková divize, posílená o leteckou výsadkovou tankovou divizi Hermann Göring a motorizovaná pěchota s podpůrnými tanky 15. Panzergrenadier-Division. Při bojích o Salerno Spojenci ztratili patnáct tisíc svých nejlepších vojáků.
V úterý 12. října 1943 přešla 5. americká armáda k útoku na Gustavovu linii, která navazovala na údolí Liri, nad kterým se tyčí vrchol s klášterem Monte Cassino. Proti ní stály dobře vycvičené elitní německé jednotky. Vedli je odhodlaní velitelé mající za sebou drsné vojenské zkušenosti. Celá řada z nich nesla na prsou vyznamenání Rytířského kříže s dubovými ratolestmi a meči. Blížilo se dějství první bitvy o Monte Cassino. Němci pokrývali skoro celý úsek Gustavovy linie s pověstnou důkladností a profesionalitou.
Cesta ke Cassinu se mění v krvavou past
Selské domy přestavěné na bunkry. Rafinovaně zamaskované tankové věže zapuštěné do země. Ženisty uměle vytvořené jeskyně jako nedobytné pevnosti vysoko v horách. Zakopané až osmi tunové pancéřované kasematy (pevnůstky) s kulomety nazývanými „pancéřoví krabi“. Betonové sruby spojené podzemními chodbami a promyšleným systémem zákopů.
V hloubce obrany, tisíc metrů od břehu řeky Rapido, Němci položili dvacet čtyři tisíce min do řady minových polí. Nepřeberné množství ostnatého drátu. A konečně kulomety. Ve vedení smrtící křížové palby z této strašné zbraně byli Němci skutečnými mistry. Na pasivní obranu se však nikdy nespoléhali. Jejich hlavní obranou taktikou byl okamžitý protiútok, který účinně ničil v té chvíli již zdecimovaného a zdemoralizovaného nepřítele.
Do Říma měli Spojenci ještě hodně daleko.
Psáno pro Médium.cz
Celá série:
Bitva o Monte Cassino: Invaze
Bitva o Monte Cassino: Místo a velitelé
Bitva o Monte Cassino: Zpackaná operace Shingle
Bitva o Monte Cassino: Zbytečná operace Avenger
Bitva o Monte Cassino: Marná operace Dickens
Bitva o Monte Cassino: Urputná operace Diadem
Bitva o Monte Cassino: Hrdinové
Bitva o Monte Cassino: Navždy zapsáno
Bitva o Monte Cassino: Šíleně smutný závěr
Zdroje:
Kniha Bitva o Monte Cassino, autor Janusz Pialkiewicz, rok vydání 2005;
Kniha Monte Cassino, autor Jaroslav Hrbek, rok vydání 1993.
Youtube.cz, „Velké bitvy historie-Monte Cassino 1944“
