Článek
Krvavá daň útočníků
Pro obránce ideální terén, pro invazní jednotky černá noční můra. Cesta do vnitrozemí, kde útočník musí zaplatit krvavou daň.
Útočník tu neměl šanci na rychlý postup. Strmé svahy, úzké přístupy, rozbité cesty k městu i klášteru a všudypřítomné německé pozice tvořily smrtící kombinaci.
Obejít hory u Monte Cassina je možné na relativně malých pásmech země, k tomu ještě zčásti bažinaté. Pro armádu Spojenců se tak největším problémem stalo vybudování dopravní sítě, která je nezbytná pro bojující i logistické jednotky.
Ve vnitrozemí je deset kilometrů široké údolí řeky Liri, které je jedinou vhodnou cestou pro motorizované svazy armád směrem na Řím. Masiv Monte Cassina uzavíral vstup do údolí a tvořil klíčový uzel Gustavovy linie.
Klášter Monte Cassino
Mezi jednu z nejvýznamnějších italských památek patří klášter Monte Cassino. Stojí na stejnojmenné hoře vysoké pět set dvacet metrů. Nachází se sto třicet kilometrů jižně od Říma a necelé dva kilometry západně od města Cassino.
Je to místo, které přežilo barbarské nájezdy, zemětřesení i války. V roce 1944 se ocitlo v centru jedné z nejkrvavějších operací celé války.
Klášter se stal symbolem celé bitvy a nakonec i obětí strategických omylů, které dodnes vyvolávají debaty.
Video „Neuvěřitelný příběh Monte Cassina | Opatství svatého Benedikta a druhá světová válka | EWTN Vatikán“. Délka videa 6,58 minut. Anglický jazyk, české automatické titulky. Zdroj: YouTube.cz
Historie kláštera
V roce 529 našeho letopočtu došlo k prvnímu zničení chrámu a svatý Benedikt z Nursie na jeho troskách vybudoval první italský klášter.
V 9. století ho vypálili Arabové, zemětřesení ho zničilo v roce 1349, Napoleon ho vyplenil o čtyři století později. Avšak každé generaci mnichů se povedlo klášter obnovit, jako kdyby byl předurčen k tomu, aby se vždy zvedl z ruin.
Podoba kláštera v době druhé světové války
Za celou historii na stavbách a úpravách kláštera pracovalo několik generací vynikajících italských umělců, stavebníků a malířů.
Šlo o mohutný komplex budov ve tvaru lichoběžníku o délce strany dvě stě dvacet metrů. Klášter měl čtyři poschodí, cimbuří, vnitřní nádvoří a pevné zdi ze žlutého přírodního kamene travertinu.
Takto vydržel až do 15. února 1944.
Němečtí velitelé
Většina německých velitelů za sebou měla drsné zkušenosti z různých válčišť. Jejich profesionalita se ukázala v plánování, taktice a improvizaci obranných a ústupových bojů.
Velitelem Wehrmachtu na Apeninském poloostrově se stal polní maršál Albrecht Konrad Kesselring, muž prostého života a voják na vysoké odborné úrovni. Jako jeden z mála se nebál Hitlera přesvědčovat o svých názorech.
Tankisty vedl generál Fridolin von Senger und Etterlin. Z důvodů jeho perfektních znalostí získaných při studiu na Oxfordu a sympatiím k řádu Benediktinů, nacistická propaganda na konci války prohlásila jeho roli za bezvýznamnou.
Desáté armádě velel generál Heinrich Gottfried Otto Richard von Vietinghoff, neoblíbený, ale mimořádně schopný voják.
Neústupné výsadkáře řídil generál Richard Heidrich, jenž měl za sebou úspěšnou operaci Merkur na Krétě a tvrdé boje u Leningradu.
Generál Valentin Feustein bojoval v čele horských myslivců, kteří Spojencům znepříjemňovali postup snad nejvíc ze všech německých jednotek.
Video „Životopis Alberta Kesselringa“. Délka videa 8,29 minut. Anglický jazyk, české automatické titulky. Zdroj: YouTube.cz
Spojenečtí velitelé
Největší překážkou Spojenců při invazi do Itálie se nejprve jevila komunikace mezi armádami s řadou národností. Logistika byla neuvěřitelně složitá. Francouzi vyžadovali denní příděly vína a koňaku, početní muslimové nejedli vepřové a hinduisté hovězí.
Více než pětadvacet národností. Namátkou: Britové, Poláci, Kanaďané, Novozélanďané, Jihoafričané, Indové a další. Češi a Slováci v řadách cizinecké legie nebo Američané japonského původu v tzv. jednotkách „Nisei“ s mottem hráčů hazardu: „Riskovat všechno, bez ohledu na riziko.“
Britský maršál Harold Rupert Leofric George Alexandr převzal vrchní velení spojeneckých sil v Itálii od Dwighta Eisenhowera. Byl vojákem tělem i duší s diplomatickou obratností, který dokázal řídit nejvíce různorodou armádu druhé světové války.
Generál Wladyslav Anders polskou armádu postavil v SSSR ze svých krajanů zavlečených do Ruska. S těmi nakonec přešel přes Írán na Střední východ, kde velel polskému II. sboru. V březnu 1944 dostal za úkol dobýt Monte Cassino. Patřil k nejodvážnějším a nejrozhodnějším velitelům ve druhé světové válce.
Americký generál Mark Wayne Clark dobře vypadal, potrpěl si na popularitu, měl vystupování celebrity a proto ho neustále doprovázel houf válečných reportérů. Bohužel jeho některá rozhodnutí zavinila přímo nebo nepřímo zbytečnou smrt spojeneckých vojáků.
Novozélandský generál Bernard Freyberg měl za sebou bouřlivou kariéru na různých místech světa. Vojáci ho měli v oblibě, protože působil vždy jako polní velitel, nikdy během své kariéry nepracoval ve štábu. Jeho rozhodnutí o bombardování kláštera je dodnes předmětem sporů a přispělo k neúspěchu spojeneckých útoků.
Francouzský maršál Alphonse Juin jako žádný jiný ze spojeneckých velitelů znal pravidla a taktiku boje v horách. Přesto jednotky pod jeho velením utrpěly obrovské ztráty.
Video „Proč byl Churchillův nejlepší generál skrytý před pozorností veřejnosti: Harold Alexander“. Délka videa 29,25 minut. Anglický jazyk, české automatické titulky. Zdroj: YouTube.cz
Zbraně
V průběhu bojů o Monte Cassino používala německá armáda řadu tehdy moderních zbraní. Z jejich pohledu se při bojích o klášter nejvíce uplatnil minomet, kulomet MG 34 a samonabíjecí puška Gewehr G43.
Stejně jako Wehrmacht i Spojenci při svém italském tažení používali na tehdejší dobu nejmodernější systémy. U Monte Cassina se nejvíce uplatnily bombardéry B-17, bazuka a samopal Thompson M 1928.
Největší bojová výhoda
Nejdůležitější bojovou výhodou však nebyly zbraně, špatné počasí a těžký terén. Tou se stali vojáci se svými vlastnostmi. Touha po vítězství a snaha o přežití vytáhla z jejich nitra na povrch odhodlanost, neústupnost, tvrdohlavost, ale i nelidskost.
U obou válčících stran.
Psáno pro Médium.cz
Celá série:
Bitva o Monte Cassino: Invaze
Bitva o Monte Cassino: Muži, kteří rozhodovali o životě a smrti
Bitva o Monte Cassino: Texaská katastrofa na řece Rapido
Bitva o Monte Cassino: Zbytečná operace Avenger
Bitva o Monte Cassino: Marná operace Dickens
Bitva o Monte Cassino: Urputná operace Diadem
Bitva o Monte Cassino: Hrdinové
Bitva o Monte Cassino: Navždy zapsáno
Bitva o Monte Cassino: Šíleně smutný závěr
Zdroje:
Kniha Bitva o Monte Cassino, autor Janusz Pialkiewicz, rok vydání 2005;
Kniha Monte Cassino, autor Jaroslav Hrbek, rok vydání 1993.
Youtube.cz, „Velké bitvy historie-Monte Cassino 1944“
