Článek
Ostřílená novozélandská armáda
Na začátku roku 1944 panovala v italských horách neobvykle tuhá zima. Nahoře sněžilo, naproti tomu v nížinách pršelo a údolí Liri se proměnilo v jedno velké bláto.
12. února 1944 převzal frontu generál Freyberg se svým II. novozélandským sborem. Britové a Novozélanďané z 2. divize získali tvrdé zkušenosti v severní Africe. Ve 4. indické divizi bojovali Ghurkové, kteří pochází z Nepálu a patří k ostříleným bojovníkům v horách. Zbývající Indové byli vynikající v boji muže proti muži.
Sbor vystřídal posledních padesát unavených, zmrzlých a vyčerpaných Američanů, které museli skoro všechny z frontové linie odnést. Jenže plánovaný útok musel být pro silnou a vytrvalou sněhovou vánici odložen.
Myšlenka drtivého bombardování
V té době velitel 4. indické divize generál Francis I. S. Tuker přišel za velitelem sboru, s myšlenkou klášter vybombardovat. Přitom paradoxně sám byl milovníkem starých památek a historických knih. V jedné se dočetl o architektuře kláštera a přesvědčoval ostatní, že jeho divize nemá žádné prostředky, jak silné zdi takové pevnosti překonat.
Ve spojeneckém velení vypukla velká diskuze, např. americký generál Clark se stavěl rozhodně proti. Domníval se, že by rozvaliny poskytly obráncům výhodu.
Spor nakonec rozhodl velitel Spojenců generál Alexander, který se přiklonil k názoru Tukera.
Varování před apokalypsou
Odpoledne 14. února 1944 vystřelila děla americké 5. armády směrem ke klášteru několik dělostřeleckých granátů, které nad ním explodovaly. Místo smrtících střepin se shora snesly jen letáky. Obsahovaly varování, že místo bude zničeno. Jenže reálně evakuaci zajistit nemohly a část civilistů výstrahu ani neviděla.
Následující den v úterý v 09.45 spustilo operaci Avenger sto čtyřicet bombardérů B-17, které začali shazovat nad Monte Cassinem svůj náklad.
V klášteře v té době nebyl jediný nepřátelský voják, i když ho Němci používali jako pozorovací a opěrný bod. Ovšem nikoliv zevnitř, ale z okolních pozic.
Asi tři sta metrů od zdí opatství se nacházely dva tanky 15. divize pancéřových granátníků a ve vzdálenosti čtyři sta metrů čtyři minomety s pozorovatelnou 71. minometného pluku.
Masakr nevinných
Náklad spojeneckých bombardérů v první vlně obsahoval tři sta padesát tři tun zápalných a trhavých bomb. Druhá vlna, jež následovala za okamžik, shodila dalších sto tun.
V klášteře zrovna probíhala bohoslužba, které se s mnichy účastnily stovky uprchlíků z okolních vesnic a města Cassina. Později se pod troskami prastaré stropní klenby našla mrtvá těla více než dvě stě padesáti mužů, žen a dětí. Kdo se z kláštera pokoušel uprchnout, zemřel pod palbou palubních zbraní amerických stíhacích bombardérů.
Jejich pumy zasáhly ještě další místa. Šestnáct jich dopadlo omylem na hlavní stan 5. americké armády v Prezenzanu, asi dvacet pět kilometrů od Cassina. Značné ztráty rovněž utrpěla překvapená indická 7. brigáda.
„Bombardování Monte Cassina“, British Movietone, délka videa 9 minut, bez komentáře i titulků, zdroj: YouTube.cz
Taktická chyba Spojenců
Půl hodiny po začátku náletu volal náčelník štábu vrchního velitelství Wehrmachtu generál Westpahl svému protějšku z 10. armády plukovníku Wentzellovi. Když se dozvěděl o bombardování kláštera, zajímalo ho, jestli Němcům uškodilo. Generál Wentzell prý odpověděl: „Ne, uvnitř jsme nikoho neměli. Nepřítel měl jen bujnou fantazii. To byla pěkná hloupost, o tom nemůže být pochyb.“
Nezranění Němci rozmístění na hoře kolem kláštera po bombardování očekávali pozemní útok, který měl následovat hned po leteckém. Jenže nikde se nic nepohnulo. Bombardování totiž bylo posunuto o den kupředu a 4. indická divize, která ho měla provést, nebyla připravena. Její muži neměli dostatek munice a výstroje, která k nim buď ještě nedorazila nebo byla zničena nepřátelským dělostřelectvem.
Taktická chyba tak připravila Spojence o moment překvapení.
Pozdní útok indické brigády
Teprve večer 16. února 1944, třicet dva hodin po spojeneckém bombardování, vyrazil konečně jeden prapor indické 7. brigády od řeky Rapido směrem vzhůru na Monte Cassino.
Hned na úpatí hory vstoupil do minového pole a nechal za sebou několik mrtvých a raněných. Krátce na to se dostal do silné kulometné a minometné palby. Dvanáct důstojníků a sto třicet vojáků padlo nebo bylo zraněno. Zbytek jednotky se vrátil zpět k řece.
Ve čtvrtek 17. února 1944 se pustilo do útoku dalších šest praporů indické 7. brigády. V silné křížové palbě protivníka jednotka pomalu postupovala, ale za cenu velkých ztrát.
„Klášter v Cassinu bombardován“, British Pathé, délka videa 5,16 minut, anglický jazyk, automatické české titulky, zdroj: YouTube.cz
Marný pokus Maorů o průlom
V ten samý čas 28. prapor Maorů překročil řeku Rapido a za setmění obsadil budovu nádraží ve městě Cassino. Zároveň se mu podařilo podpořit prapor ženistů, který postavil mosty přes řeku a přepravil po nich sto osmdesát spojeneckých tanků.
Ve 23.00 dva prapory Gurkhů pronikli k místu vzdáleném tisíc metrů od opatství. Ve dvě hodiny v noci se vojáci ocitli v minovém poli zesíleném ostnatým drátem. Následovala křížová palba z kulometů a minometů a po ní na zemi zůstalo ležet dvě stě čtyřicet tři mužů. Obě jednotky se stáhly zpět.
Maorové se zakopali v Cassinu, ale v 15.00 hodin v pátek se před nimi vynořila německá pěchota se dvěma tanky a zaútočila na nádražní budovu. Maorové se museli bez potřebné podpory a protitankových zbraní stáhnout zpět. Němečtí granátníci je hnali před sebou až za řeku Rapido, potom se teprve zastavili a vrátili do obrany.
Druhé vítězství Wehrmachtu
V ten samý čas na předmostí u Anzia probíhala nejkrvavější bitva mezi Němci a Američany. Operací Avenger chtěli Spojenci odlehčit svým jednotkám u Anzia, kde bylo jejich předmostí krátce před zhroucením.
Další pokusy o dobytí Monte Cassina ztroskotaly, proto generál Alexander boje zastavil. Spustil se opět silný déšť a hory ovládla vánice.
Nedostatečné zásobování municí, špatné počasí a rozhodný odpor Němců přispěly k tomu, že druhá bitva u Cassina byla úspěchem Wehrmachtu. Němci navíc v nepříznivých podmínkách dokázali posílit a zefektivnit svou obranu.
Další chaotická operace Spojenců
Operace Avenger místo změny průběhu bojů u Cassina a Anzia prohloubila chaos, přinesla zbytečné vojenské a civilní oběti a poskytla Němcům ještě pevnější obranné pozice. Spojenecké útoky se rozpadly v bahně, minových polích a křížové palbě, a na předmostí u Anzia se dál krvácelo.
Druhá bitva o Monte Cassino skončila stejně jako ta první: německým vítězstvím.
Navíc rozvaliny zničeného kláštera, které měly být symbolem spojenecké síly, se staly na dlouhé týdny jednou z nejúčinnějších pevností Wehrmachtu.
Psáno pro Médium.cz
Celá série:
Bitva o Monte Cassino: Zbytečná operace Avenger skončila spojeneckým fiaskem
Bitva o Monte Cassino: Marná operace Dickens
Bitva o Monte Cassino: Urputná operace Diadem
Bitva o Monte Cassino: Hrdinové
Bitva o Monte Cassino: Navždy zapsáno
Bitva o Monte Cassino: Šíleně smutný závěr
Zdroje:
Kniha Bitva o Monte Cassino, autor Janusz Pialkiewicz, rok vydání 2005;
Kniha Monte Cassino, autor Jaroslav Hrbek, rok vydání 1993.
Youtube.cz, „Velké bitvy historie-Monte Cassino 1944“
