Článek
Čtení knih, článků a sledování dokumentárních filmů o koncentračním táboru Buchenwald mi zabralo několik měsíců. Potom jsem v roce 2018 napsal sérii článků. Tematika mě osobně zasáhla tak, že i nyní se k ní s obtížemi vracím.
Německé barokní město Výmar leží na řece Ilm ve spolkové zemi Durynsko. V současnosti má téměř šedesát pět tisíc obyvatel. Na přelomu 18. a 19. století se stalo centrem společenského a duchovního života a později se zařadilo k městům s bohatou kulturní historií. Bylo to hlavně díky německému básníkovi, prozaikovi, dramatikovi a politikovi. Johann Wolfgang Goethe, spolu s dalším spisovatelem a básníkem Johannem Christoph Friedrichem von Schillerem, považoval umění za prostředek formování harmonické osobnosti, která svobodně tvoří dobro. Podle něj umění pomáhá člověku získat skutečnou svobodu. Goethe při psaní svých děl rád sedával ve stínu rozložitého dubu, který stál nedaleko Výmaru. Strom se stal slavnou ikonou německé kultury. Rostl na kopci vysokém 478 metrů zvaném Ettersberg. Dnes se na jeho vrcholku nachází smíšený les s jedlemi s převahou buků a dubů a jde o jediný lesní porost v blízkém okolí.
Ettersberg je jednou z nevýznamnějších rekreačních oblastí ve spolkové zemi Durynsko. Vede k němu spousta turistických a cyklistických stezek, které navazují na existující silniční síť. Je zde také jedno místo, které patří k nejnavštěvovanějším destinacím v okolí Výmaru. Památník koncentračního tábora, jehož název překládáme jako bukový les. Německy Buchenwald. Celkem existovalo asi dvacet tisíc různých zařízení nacistického režimu, z nichž devatenáct tisíc tvořila různá ghetta, věznice, tábory nucených prací a dalších kategorií. Koncentračních táborů bylo zřízeno tisíc. V šesti případech šlo o zařízení, která lze považovat za nejtemnější skvrny v historii lidstva. Místa, kde byly programově, promyšleně a systematicky vyhlazovány milióny lidských životů s chladnou a nelidskou krutostí. V nich se ve velkém používaly plynové komory a krematoria a fungoval zde strašný, strojově přesný proces, na jehož konci čekala smrt. Cílem bylo zabít co největší počet lidí, především Židů.
Dne 20. ledna 1942 proběhla konference ve Wannsee, která se konala za účasti vysokých představitelů nacistického Německa. Z pověření Hermana Göringa ji předsedal SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti a také zastupující protektor Protektorátu Čechy a Morava. Jediným bodem jednání byla koordinace konečného řešení židovské otázky a právě na základě této konference začaly plně fungovat vyhlazovací tábory. Říkalo se jim Tábory smrti a bylo jich šest. Belzec, Sobibor, Treblinka, Majdanek, Chelmno a Osvětim-Březinka (německy Auschwitz-Birkenau). Koncentrační tábory však fungovaly již o několik let dříve. Chelmno, Majdanek a Osvětim plnily úkoly táborů vyhlazovacích i koncentračních. Buchenwald nepatřil mezi tábory smrti, byl „pouze“ táborem koncentračním. Podle mnohých historiků s prvotní myšlenkou na jejich zřízení přišel druhý muž Třetí říše Hermann Göring.
Koncentrační tábor, jak již vyplývá z jeho názvu, je místo sloužící k hromadné internaci nebo věznění lidí. V hierarchii Třetí říše prioritně nesloužil k programové likvidaci životů. To však neznamená, že se zde nesoustřeďovalo zlo. Nacistický režim tady umisťoval násilně bez řádných soudů ty, které okrádal, vykořisťoval, mučil a zabíjel. Někde prováděl pokusy na lidech nebo je určil jako přestupní stanice do táborů vyhlazovacích. Buchenwald patřil k místům s otrockou prací, násilím, vraždami, mučením a lékařskými pokusy. Ojedinělý byl vysokou mírou brutality důstojníků SS a různými odlišnostmi od jemu podobných zařízení. V koncentračních táborech to nebyli jen Židé, kdo byli mučeni a zabíjeni. Trpěli v nich také příslušníci dalších národů. Na začátku převažovali obyvatelé samotného Německa. Učitelé, vědci, dělníci a další obyčejní lidé z měst i venkova, které spojoval nesouhlas s nástupem Adolfa Hitlera a jeho soukmenovců.
Tábor Buchenwald založilo nacistické Německo v červenci 1937 a k jeho osvobození došlo 11. dubna 1945. Po válce fungoval, až do roku 1950, jako místo pro věznění nepohodlných osob pod řízením sovětské NKVD. V té době slavný dub dávno nestál, zničila ho bomba při americkém náletu v srpnu 1944. Johann Wolfgang Goethe tento strom miloval. Nemohl tušit, že jednou na něm budou věšeni a mučeni vězni koncentračního tábora. Prohlašoval, že pokud padne jeho dub, padne i Německo. Německo vydrželo, ale naštěstí padl nacismus.
Od konce druhé světové války uběhla řada let a občas se najde někdo, kdo se snaží vyvolávat pochyby, zda se to šílenství opravdu dělo. Využívá skutečnosti, že s tím, jak běží čas, paměť lidstva slábne. Žít v přítomnosti a neutápět se stále v minulosti je správné. Co se v ní stalo, bychom však znát měli. Jinak nedokážeme zlo rozpoznat a porazit, jakmile se v budoucnosti znovu vynoří. Proto se teď na chvíli zastavím a ohlédnu zpět.
Pokračování příště
V roce 2018 psáno pro iDNES.cz, v roce 2025 upraveno pro Médium.cz
Dovětek autora:
Nejsem historik. Možné chyby nebo nepřesnosti nebyly způsobeny úmyslně, ale neznalostí, neobratností nebo chybami ve zdrojích. Pokud budete mít jakékoliv pochybnosti o správnosti uvedených faktů či dějů, neváhejte, prosím, prezentovat svůj názor nebo poznatek v diskuzi.
Zdroje:
Americký historik Flint Whitlock a jeho knihy:
Buchenwald: Peklo na kopečku, rok vydání 2013
Buchenwaldské bestie: Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže, rok vydání 2015
Přežil jsem Buchenwald: Moje osobní cesta peklem, rok vydání 2016
V drápech bestie, rok vydání 2010, autor Jan Hajšman, český novinář a vězeň
Wikipedie, otevřená encyklopedie
Muzeum koncentračních táborů Buchenwald a Mittelbau-Dora
Webové stránky Buchenwald
Wikimedia Commons, Wikipedie, otevřená encyklopedie,
