Článek
Textilní krize ho donutila k odchodu do Ameriky, kde pohádkově zbohatl, takže si mohl dovolit odejít zhruba v padesáti letech do důchodu a postupně podniknout tři cesty kolem světa. Na rodné město ale nezapomněl a zasílal mu cenné exponáty. Bylo jich tolik, že pro ně nechal v letech 1904 až 1906 vybudovat i novou muzejní budovu. Letos se tedy připomíná sto dvacet let od dokončení.
***
Po krátké praxi ve Vídni odjel do USA, kde se stal společníkem svého strýce Antona Wondry (původně továrníka v Moravské Třebové) ve firmě zabývající se dovozem rukavic. Holzmaister žil v New Yorku, 1870 získal americké občanství. Brzy nato převzal strýcovu firmu. 1896 otevřel vlastní rukavičkářský podnik L. V. Holzmaister & Co., který 1900 předal švagrovi. Poté působil jako obchodník s cennými papíry a věnoval se cestování. Udržoval přitom kontakt s rodným městem. V Moravské Třebové založil nadaci na podporu sirotků a soukeníků, poskytoval finanční dary (např. na výstavbu městských lázní) a byl mecenášem tamního muzea.
***
Rekonstrukce přišla na 90 milionů korun. Moravskotřebovská radnice získala evropskou dotaci ve výši 68 milionů korun, 20 milionů korun šlo na vybudování expozice.
***
Další z našich milionů krajanů s německým příjmením, který byl nucen opustit svou rodnou zemi z hospodářských důvodů. Po válce, v roce 1945, jsme naše krajany, s německými kořeny, barbarsky vyháněli na základě kolektivní viny, v řádech milionů. Potrestali jsme se sami. Dodnes jsme se z toho hospodářsky, kulturně a mravně nevzpamatovali a jen tak nevzpamatujeme, když dnes vidíme pokračující mravní úpadek všude kolem sebe.
Jan Šinágl
