Článek
Bylo to velmi krásný a dojemný obřad v Dunabogdán. Účinkovala místní dechová hudba a sbor Cecília pod vedením ředitele naší hudební školy Rudolfa Otta, členové Bogdaneur Singkreis a Norbert Vogel předseda místní německé samosprávy, v duetu s manželkou. Ve jméně Esterházyho spolku také pomáháme.
Po skončení programu jsem hovořila s předsedou německé samosprávy panem Norbertem Vogelem. Na příští rok plánuje pietní akt k 80. výročí na den 23. nebo 24. srpna 2027.
Bylo by na čase vydat i Almanach, či brožuru o těchto hrozných událostech. Na místo Němců přivezli Mad’ary. Trvalo dlouho, než si Maďaři uvědomili, že jsou také oběťmi, ne násilníky…
Dunabogdány (německy Bogdan), je třítisícová obec se hřbitovem z období roku 967, na břehu ramena Dunaje v Mad’arsku, poblíž Visegrádu. Marie Terezie je osídlila Němci.
V roce 1947 vyhnali skoro polovinu Němců. Na jejich místa deportovali Mad’ary ze Slovenska. Od založení Esterházyho spolku klademe důraz na dobré vztahy. Hlavně nezapomínat. Aktivní jsou tři soubory: Donauknie Tanzgruppe, Zpěvokol německý i maďarský.
***
Osud Němců v Maďarsku
V červenci 1945 byl princip kolektivní viny potvrzen článkem 13, Postupimské konference, který stanovil deportaci Němců do Německa, z Československa, Polska a Maďarska, kde podle záznamů, bylo povoleno maximálně 500 000 osob.
Dne 22. prosince 1945 rozhodla maďarská rada ministrů o přesídlení německého obyvatelstva do Německa. Podle bodu 1: „Každý maďarský občan, který se při posledním sčítání lidu prohlásil za německou národnost nebo mateřský jazyk, a byl členem Volksbundu nebo ozbrojené německé formace“, nebo který si změnil maďarizované jméno zpět na německé.
475 tisíc lidí prohlásilo, že je německého původu, z něhož 302 tisíc, prohlásilo i německou národnost.
Po zveřejnění, vláda vyhlásila princip kolektivní viny, jejímž jedním z určujících faktorů byla německá národnost.
Dne 19. 1. 1946 opustily Maďarsko první vagony s rodinami Němců
Proto je od roku 2012 19.leden, oficiálním dnem památky deportace Němců z Maďarska. Nejprve putovali do americké zóny, kde jim musely být poskytnuty kapesné a jídlo. Poté deportace pokračovaly do NDR, která byla pod sovětskou nadvládou a přijala je za mírnějších podmínek. Téměř polovina Němců žijících v Maďarsku byla deportována. Tento osud postihl přibližně 220 000 lidí. Byly deportovány celé rodiny.
Kardinál Mindszenty svou lítost vyjádřil takto:
„Dalo se to chápat, jedinně jako německé ghetto, protože deportace postihla děti, ženy, stejně jako Volksbundisty.“ Mad'arsko muselo řešit i ubytování, pro Maďary přesídlené ze Slovenska.
Na slavnostní vzpomínce v den vysídlených osob v Dunabogdány shrnul János Olgyay, ředitel místního Kulturního centra, události takto:
,,Zde Národní výbor, pátrající po válečných zločincích, 18. dubna 1945 informoval:
dobrovolných vojáků SS:55.
donucených vojáků SS: 153.
členů Strany šípových křížů: 29.
členů Volksbund: 191.
celkem 428 osob.
Dle údajů ze sčítání lidu se 2313 osob (78 % populace) přihlásilo k německému původu, a 1715 osob se také přihlásilo i k německé národnosti.
Příchod vysídlených Maďarů ze Slovenska způsobilo vážné napětí v životě osady. Toto tragické období bylo obrovským šokem jak pro Šváby, kteří zůstali doma, tak i pro přesídlené a zde usazené Maďary.
23. srpna 1947 začala druhá vlna vysídlení, celkem 837 osob bylo odvezeno do oblasti Großenhain a Auerbach. Místní Němci nebyli s cizinci spokojeni, protože je nazývali „Maďarští cikáni - Ungarische Zigeuner“.
Starší muž, který byl ve věku 13 let vysídlen, řekl:
„My jsme si s Maďary vždycky rozuměli lépe než s Němci. Když nás deportovali, byli jsme tam jen maďarští cikáni… Nepovažovali nás za Němce, odmítali nás. Nikoho jsme tam neznali, nerozuměli jsme německy, oni také nerozuměli našemu švabachu. Samozřejmě jsme se snažili zapadnout, naučit se německy, ale to bylo jen pro moje vnoučata.“
Jedna deportovaná žena to vyjádřila velmi výstižně:
„My Švábové jsme byli vždycky dobří Maďaři.“
Pro Němce v Maďarsku byl nový začátek v Německu velkou zkouškou za obtížných okolností.
Ze Slovenska museli opustit své domovy Maďaři, jejichž domy se Slovákům líbily. Největší zemědělci byli přesídleni do mnohem horších podmínek.
Protože bylo v Čechách a Maďarsku přesídleno na nucené práce mnohem více Maďarů než Slováků, slovenští soudruzi se nastěhovali do jejich prázdných domů. Touto výměnou se dobře dařilo pouze Slovákům.
Protože na nucené práce do České republiky do Sudet a do Maďarska bylo přesídleno více Maďarů, než Slováků, se z Mad’arska chtělo přestěhovat do Slovenska, slovenští soudruzi se nastěhovali do prázdných domů. S těmito výměnami dopadli Němci i Maďaři velmi špatně. Z této výměny měli prospěch pouze Slováci. Můžeme říct, že z téhle studny vylezli jen oni.
Aurélia Pongrácz
předsedkyně Esterházyho spolku
***
Připojuji malou FOTOGALERII s krátkými videi.
Připomínám výrok Andreje Hlinky po pár letech existence Československa: „Pod Maďary se nám tisíc let žilo lépe, než dnes pod nadvládou Čechů“. Stejně tak se dá říci: nebýt barbarského vyhnání německých Čechů po roce 1945 a po tisíci letech soužití, by se i dnes Čechům žilo a dařilo lépe. Odborníci vědí co říkají: Hospodářsky, kulturně a mravně jsme se z vyhnání německých Čechů dodnes nevzpamatovali.
Jan Šinágl
Předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
