Článek
Vzácná žena s námi žila, Mašínová jméno měla. Její otec, generál, za vlast Němcům život dal – V koncentráku matka byla, Třetí říši tam přežila. Ještě horší komunisti, ti ji přímo umučili – Tělo k pohřbu nevydali, do jámy ji pohodili – Na Ďáblickém hřbitově, neví nikdo, kde kdo je – Bratři Ctirad a Josef po rodičích měli krev. Vlast se zbraní hájili, komunistům navzdory – Zdena jako křehká žena na komunisty zbyla sama – Krutě na ní se pak mstili, hrdou ženu nezlomili – Tuto ženu v lásce mějme, za vzor všichni považujme – Být národ jak Mašínovi, nevládli by komunisti.
VZÁCNÁ ŽENA, Cyril Michalica
***
Tuto báseň jsem si ofotil z mobilu jedné účastnice. Je v ní VŠE! Evangelický kostel českobratrské církve v Olomouci byl zaplněn. Za rodinu se zúčastnily dcery Josefa Mašína Sandra a Barbara Mašínovi. Bylo mi ctí se s nimi opět po letech setkat. Důstojné nástupkyně a pokračovatelky slavného rodu. Věnec poslal i president ČR gen. Petr Pavel. Na osobní účast, na rozdíl od Lidic, či Terezína, si stále netroufá… Z politiků jsem zahlédl jen senátora Tomáše Černína.
Připojuji malou FOTOGALERII a dvě videa: PRVNÍ celé rozloučení se skvělým kázáním Jana Lukáše (od 17:30 min.):
„Smiluj se nade mnou Bože, neboť po mně šlape člověk. Poselství jejího života, stát si za hodnotami svobody a zápasem za lidskou důstojnost, které jsou jí drahé, navzdory tlaku doby a ztráty lidského pohodlí. Jestliže Bůh při mně stojí, co by mně mohl udělat člověk. Není ani dnes, v době svobody samozřejmé, stát si za pravdou, vírou a nadějí. U paní Zdenky jsem vždycky cítil, že po tom všem nikdy nezatrpkla. Člověk ji chtěl povzbudit a sám odcházel povzbuzen. Pevně věříme, že paní Zdenka pevně zůstane v Boží paměti a v Boží náruči. Tak jako v ní zůstávají ti, kteří se nesklánějí před zlem a kteří se nesklánějí před vlastním, pohodlným životem. Právě dnes jí chceme poděkovat za její život a dílo. Amen.“
Od 27:40 min. připomenutí jejího života. V roce 2023 byla vyznamenána presidentem Petrem Pavlem Řádem presidenta Tomáše Garyka Masaryka.
DRUHÉ, krátké, bylo neplánované, ale výmluvné. Jedná se o spontánní vystoupení bývalého horníka z Dolu 1. Máje, původem z Podkarpatské Rusi. Zprvu působil na okolí rušivě, ale nakonec si sympatie získal. Jeho výrok ve smyslu: „Nebál jsem se fárat kilometr pod zem, nebudu se bát ani teď a říci co si myslím.“ Jeho jméno jsem si nepoznamenal (sdělil mi ho později). Věřím, že se ozve a jeho jméno a případné další informace doplním. Mělo to být jedno video, podivně se mi zastavilo a poté nahrávalo o 90 stupňů otočené? Omlouvám se, hlavní je obraz a zvuk.
Události ČT „informovaly“ půl minutou (27. zprávou z 33). Požár čokoládovny v Olomouci dostal přednost (15/33). Opětovné selhání veřejnoprávní služby. V podstatě nepřímá urážka všech obětí zločinného komunismu. Neumí to jinak, nebo nesmí jinak? Odpovědět si může každý sám…
V roce 2011 jsem se zúčastnil pohřbu Ctirada Mašína v Clevelandu. V armádním speciálu na mne místo nezbylo, ačkoli jsem se hlásil mezi prvními… Zveřejnil jsem třídílnou reportáž. Bohužel zanikly na mém zrušeném YouTube a webových stránkách www.sinagl.cz Připomínám krátkým videem TN NOVA. U rakve můžete vidět i růže, které jsem položil jménem Věry Čáslavské a Marty Kubišové, které mne o to požádaly před odletem. Majitel pohřebního ústavu odmítl jejich zaplacení poté, co jsem mu popsal životní osudy obou žen. Symbolické TRIO Zdena Mašínová, Věra Čáslavská, Marta Kubišová. Stále jejich životů a odkazu nejsme hodni…
Přál bych Josefu Mašínovi, aby se z USA vydal ještě jednou do své rodné vlasti, za splnění své podmínky, až u nás nebudou vládnout komunisté a jejich pohrobci. Svou práci vykonal se svými druhy vrchovatě, stejně jako jeho sestra a otec gen. Josef Mašín. Je jen na občanech, zda i oni odvedou práci, kterou od dnešních politiků očekávat nelze. Za službu vlasti se neplatí. Proto je svoboda tak cenná!
Připomínám i mé poslední setkání s Milanem Paumerem, členem odbojové skupiny bratří Mašínů: Příběh poslední fotografie Milana Paumera.Varování Milana, abych si dal pozor na své srdce se naplnilo (naštěstí už bije dobře). Po Milanově smrti jsem hovořil s jedním z pečujících lékařů. Rozhovor mne nenaplnil optimismem, že pro Milana bylo uděláno vše potřebné, aby přežil…
Do pamětní knihy jsem napsal: „Zatím dobrý, ale jak dlouho ještě? Stále nám chybí Mašínové!“
Jan Šinágl
***
A zrovna v tento den jeho úmrtí se otevřely zbývající dosud většinou nedostupné archivy koncentráku Minkovice Preciosa ve státním archívu v Mostu, kam to jezdí jeho kamarádi teď prostudovat.
Mašínová Zdena
