Článek
Předně je třeba namítnout, že politika či celkově celá společnost, je natolik složitá entita, či můžeme říci v případě společnosti organismus, že prostě ambice ho spolehlivě vědecky, či prostřednictvím dat, popsat není do důsledku naplnitelná. Vedle toho onen velký důraz na data je spojen s přístupem více technokratickým, může ztrácet ze zřetele nejen filosofii či kritickou reflexi, ale i praktickou zkušenost.
Z druhé strany vnést do politického rozhodování více dat, vědeckého či společenskovědního přístupu, by jistě nemohlo být na škodu. Stačí připomenout, jak před nějakou dobou byli na některých radnicích překvapeni, že chybí místa ve školkách, statistika porodnosti přitom předchází zápisu do mateřské školy. Jenže peněz není mnoho, obvykle navíc z projektů financovaných Evropskou unií. Asi není důvod se příliš bát, že i pokud bychom k této částce přidali nulu, možná i dvě, že by to například nějak mohlo ohrozit výstavbu páteřní sítě dálnic.
Problém je ale především v poptávce. Zajímavé bylo si například přečíst, že Redl z kauzy Dozimetr měl status politického poradce. Kontakty s lidmi jako jsou Redl či Janoušek jsou v politice zdá se nutností, analýzy jsou potom někde zcela na okraji zájmu. Analytik se může stát pracovníkem ministerstva, určitě ne nějak významným poradcem politika. Politická diskuse potom probíhá často skrze statusy na sociálních sítích a varování před ruskými štváči či Fialovou drahotou zcela zastíní nějakou analytickou práci.
Data jsou zajímavá pro akademiky, dnes možná i pro některé novináře či úředníky. Co se týče politických kuloárních jednání, samotného by mě to zajímalo, jak často na ně politici chodí vyzbrojeni nějakou odbornou studií? Patrně to nebude priorita.
