Článek
A to ve veřejné debatě a ze strany některých (populistických) politiků. Co stojí za tím, že možná každý jiným způsobem, ale nějak tak společně ztrácíme rozum? Příčin je jistě více, stejně jako teorií, které nám mohou poskytnout vysvětlení. Algoritmy sociálních sítí, zkušenost s pandemií COVIDu, nebo někdo by uvedl příliš radikální představy tzv. progresivismu.
Není ambicí blogu postihnout komplexně daný jev, spíše přidat jedno puzzle do skládačky. Jednu z příčin můžeme také hledat ve ztrátě „konsensuálního ideologického podloží“. Ekonomická krize z roku 2008 znamenala pád neoliberální doktríny a žádná jiná dominantní ideologie neoliberalismus nenahradila.
Víra v globalizaci a vše prostupující trh je pryč a zbyla nám „společnost rizika“. O rizicích se nám dostává denně v médiích zpráv, v závislosti na tom ale, s jakými mediálními kanály jsme propojeni. Nejde tedy jen o proměnu objektivní skutečnosti, ale i ztrátu víry, která přináší nejistotu a úzkost. A činí svět srozumitelným.
Nezbývá tedy, než se smířit s nejistotou a tím, že tápeme, přes všechnu pomoc racionality, jež nám poskytuje AI. Ideologii, která obsahuje příběh, oslovuje též emoce a lidskou zkušenost, nahradit nemůže. Návrat k větší společenské solidaritě nebo hledání vyváženějšího vztahu k přírodě jsou možná slibnějšími cestami.
