Článek
V diskusi, která se kolem nich zdánlivě věcně vede, dochází k permanentnímu opakování nesmyslů vyvolávajících dojem, že tyto instituce parazitují na obyvatelích, kteří jejich produkci vůbec nesledují, a že tato produkce je nehorázně předražená, takže je zřejmé, že si její tvůrci mastí kapsy na úkor obyčejných lidí. A ne – není to tak, že by ti, kteří takové soudy vypouštějí do veřejného prostoru, neměli k dispozici skutečná data. Dokonce to není ani tak, že by si je nedali práci dohledat. Spolu s Reném Zavoralem jsme všechna tato data všem dotčeným během posledních tří let při vyjednávání o poplatkové novele znovu a znovu předkládali doslova na stříbrném podnose.
Vytvoření nepřítele a jeho systematická démonizace prostřednictvím jednoduchých, ale donekonečna opakovaných lží, to jsou nástroje, kterými se proslavil guru propagandy nacistického Německa Joseph Goebbels.
Protože v běžných mediálních výstupech obvykle není prostor pro vyargumentovanou oponenturu stokrát opakovaných lží a protože se stále objevují noví objevitelé „zázračných“ receptů, které ve skutečnosti fungují někdy až třicet let, pojďme si hlavní mýty a realitu postavit vedle sebe.
„Nikdo se na vás nedívá! Zrušit ČT!“
Průměrný celodenní podíl České televize na sledovanosti dosáhl v roce 2025 hodnoty 29,29 % v cílové skupině diváků starších 15 let. To jí zajistilo nejvyšší pozici mezi všemi televizními skupinami v Česku. ČT je lídrem českého televizního trhu osmý rok po sobě a ačkoli její podíl meziročně mírně ( cca o 1%) klesl (což je problém celého trhu s klasickým lineárním vysíláním), její pozice zůstává jasná. Nejde přitom o žádné zpochybnitelné měření – sledovanost je měřena v rámci projektu ATO a systém je společný pro všechny hlavní televizní vysílatele na českém trhu. Zpochybnit jedno číslo by znamenalo zpochybnit celý systém.
A abychom se rovnou vyhnuli jedovaté poznámce, že ČT tato čísla „nahání“ zábavou a seriály – nejvyšší růst sledovanosti mezi kanály ČT loni zaznamenal zpravodajský kanál ČT24, který dosáhl podílu 4,62 % a meziročně tak vzrostl o půl procentního bodu. A ještě jedno podstatné srovnání: s tímto výsledkem se ČT24 drží na špici evropských zpravodajských kanálů. Legendární BBC News si na britském trhu dlouhodobě nesahá ani na 2 %.
„ČT ve srovnání s komerčními televizemi rozhazuje peníze a je drahá.“
Komerční televize nezveřejňují přehled o tom, kolik hodin vysílání vyrobí v průměru jeden jejich zaměstnanec. Statisticky by to ani nedávalo smysl, protože zásadní část jejich produkce vzniká externě, na zakázku. Některé – často velmi nákladné – pořady komerční televize vůbec nevyrábějí, protože to z podnikatelského hlediska nedává smysl. Z pohledu podpory občanské společnosti, solidarity a zachování kulturních tradic má však taková produkce význam mimořádný. I proto existují média veřejné služby.
Stejně tak nedává valný smysl zveřejňovat minutovou nákladovost každého pořadu. Výsledek by byl okamžitě vytržen z kontextu a obrácen vzhůru nohama. Menšinové pořady, typicky vyráběné pro kanály ČT art, ČT :D nebo ČT sport, budou v tomto pohledu extrémně nákladné, zatímco mainstreamová zábava nebo finále světového šampionátu v ledním hokeji mohou vycházet ekonomicky velmi efektivně. To je také skutečný důvod, proč konkurenti veřejnoprávních médií často tvrdí, že „tohle mohou dělat také“. Ano, nepochybně mohou. Otázkou je v jaké kvalitě.
Podstata argumentace je ale jinde. Proč žádný supermarket neprodává rohlíky hned u vchodu? Ty si koupí každý a rád si je najde i na druhém konci obchodu. Obchodník mu však mezitím nabídne i zboží s vyšší přidanou hodnotou. Rohlíky utvrzují smysl, proč do obchodu chodit znovu a znovu. Prodávat ale jenom rohlíky přitom není žádné velké umění.
Pro srovnání toho, zda je ČT drahá či nikoli, je tedy třeba hledat jinou metodiku. To, co ČT odlišuje od komerčních televizí jako Nova nebo Prima, je podíl vlastních pořadů na celkovém vysílacím čase. Tedy toho, co taková televize sama vyprodukovala, nikoliv koupila ze zahraničí za zlomek výrobní ceny. Zatímco ČT1 dosahuje v tomto ohledu podílu přibližně 70 %, Nova ani Prima nedosahují ani poloviny této hodnoty. Česká televize se v tomto srovnání řadí po bok velkých evropských hráčů, jako jsou německá ZDF, francouzská TF1 nebo britská BBC One. ČT přitom hospodaří s rozpočtem, který v loňském roce odpovídal přibližně 300 milionům eur. Ostatní uvedené instituce pracovaly s rozpočty mezi 2,3 až 2,6 miliardy eur, tedy s více než osminásobkem.
A ještě jedna sada dat, která mluví sama za sebe: jak se v čase mění efektivita práce v ČT. V roce 2008 činil televizní poplatek 135 Kč a ČT tehdy vyrobila 15 481 hodin vysílání. O patnáct let později, v roce 2023, to bylo – při stejném poplatku – 20 790 hodin vysílání, což představuje nárůst o 34 %. V přepočtu na jednoho zaměstnance jde o nárůst o 32 %. Jak by toho bylo možné dosáhnout bez úspor a manažerského tlaku na efektivitu, když se mezitím zdvojnásobily mzdy i ceny klíčových vstupů?
„Česká televize má rozpočet jako ministerstvo, ale nikdo ji nekontroluje!“
Během debaty o zvyšování mediálních poplatků rozhlas i televize opakovaně deklarovaly, že nemají problém s tím, aby jejich hospodaření podléhalo kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. Samy však o tom nemohou rozhodnout. Aby NKÚ mohl tyto instituce kontrolovat, je nutná změna ústavního zákona, kterou musí přijmout Parlament.
Velká a tisíckrát opakovaná lež spočívá v tvrzení, že hospodaření těchto institucí dosud nikdo nekontroloval a nekontroluje. V případě ČT je od samého počátku zřízena Rada ČT, která má podle zákona 18 členů volených Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Tato rada si podle zákona zřizuje pětičlennou Dozorčí komisi, která má přístup ke všem účetním dokladům, včetně nezačerněných smluv.
Celý kontrolní mechanismus tedy tvoří 23 osob, které za tuto práci ze zákona pobírají odměnu přibližně ve výši průměrné mzdy v ČT. Ročně tak televize vydává na tuto kontrolní činnost přes 15 milionů korun jen na odměnách.
Kromě toho si ČT každoročně zadává externí audit účetnictví u renomované mezinárodní auditorské společnosti, kterou vybírá ve výběrovém řízení – aktuálně je jí EY. Veškeré analýzy hospodaření, výsledky auditů i měření hodnoty veřejné služby jsou veřejně dostupné ve výročních zprávách, které následně projednávají Poslanecká sněmovna i Senát.
A ještě drobná poznámka závěrem: Rada ČT si nedávno nechala prověřit používanou metodiku měření hodnoty veřejné služby. Dodnes mi v uších zní slova Maríny Urbánikové, která při prezentaci výsledků uvedla, že tak důkladnou metodiku nikdo jiný v Evropě nepoužívá. Výsledkem byl návrh na její zjednodušení.
(Autor pracuje v médiích od roku 1994. V letech 2023-2025 byl generálním ředitelem ČT.)
