Článek
V porevoluční době se v české společnosti objevila stará myšlenka o „vítězství pravdy a lásky“. Tato idea měla mobilizovat národ k tomu, aby se odvrátil od nespravedlnosti totalitního režimu a vydal se cestou spravedlivějšího a humánnějšího uspořádání. Toto zaslíbení ale zároveň obsahovalo implicitní předpoklad, podle něhož pravda a láska mohou zvítězit pouhou lidskou snahou, bez Boží přítomnosti a bez vyšší spravedlnosti, která přesahuje lidské soudy, úmysly i lidská zvrácená srdce.
Tento optimistický a biblicky nepravdivý étos mohl mnohé lidi odzbrojit. Když naivně uvěřili, že stačí důvěřovat lidské spravedlnosti a že historie přirozeně směřuje k vítězství dobra, mohli být o to více šokováni realitou, na kterou nebyli připraveni. V průběhu více než třiceti let od sametové revoluce se zlo nejen udrželo, ale postupně se přizpůsobovalo, sílilo a upevňovalo v nových podobách. Korupce, oligarchie, mocenské manipulace a relativizace pravdy se nestaly pouhými relikty totalitní minulosti, ale pevně zakořenily v novém systému, čímž ukázaly, jak slabá a snadno zmanipulovatelná je lidská spravedlnost.
Pro jiné se standarta „pravdy a lásky“ stala zástěrou k prosazování vlastní nespravedlnosti. Pod jejím praporem se mnohdy skrývala (a především tiše pracovala) nová forma mocenské dominance. Pravdu nezačali určovat ti, kdo byli spravedliví (pokud někdo takový vůbec byl), ale ti, kdo měli vliv a moc. A také láska, která měla spojovat, se často změnila ve moralizující nátlak, který vylučoval a ostrakizoval ty, kdo nesdíleli správné názory. A v jejím stínu bylo, řečeno slovy jednoho z našich prezidentů, zhasnuto.
Pravda bez spravedlnosti je svévolí a láska bez spravedlnosti se stává novým diktátem - diktátem lásky.
Lidská spravedlnost nestačí – a ti, kdo v ni věří, mohou být snadno zneužiti
Biblická zkušenost je v tomto ohledu jasná: svět je padlý a lidská spravedlnost nestačí. „Dál jsem pak viděl pod sluncem: Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost.“ (Kazatel 3:16) Kdyby si lidé uvědomili, že podle Bible je lidské srdce zkažené a náchylné ke zlu, nečekali by od lidských systémů dokonalou spravedlnost a nenechali by se oklamat utopickými sliby o přirozeném vítězství pravdy a lásky bez Boží spravedlnosti. „Srdce je lstivé nade vše, je nevyléčitelné. Kdo mu porozumí?“ (Jeremijáš 17:9)
Pokud někdo slibuje, že pravda a láska samy o sobě zvítězí skrze lidské úsilí a spravedlnost, aniž by bral v úvahu realitu lidské zkaženosti a hříšnosti, pak jsou takové sliby přinejmenším naivní, ne-li přímo záměrnou lží.
V biblickém pohledu je každý pokus o nastolení dokonalé spravedlnosti a dobra bez Boha nejen marný, ale také nebezpečný a ve finále odsouzen k záhubě. Lidé, kteří takové ideály prosazují, si buď sami neuvědomují realitu lidské hříšnosti, nebo ji naopak záměrně ignorují, aby mohli manipulovat těmi, kdo jim uvěří. „…všichni zhřešili a postrádají Boží slávu.“ (Žalm 127:1) „všichni zhřešili a postrádají Boží slávu“ (Římanům 3:23) „…neboť beze mne nemůžete činit nic.“ (Jan 15:5)
Toto praví Hospodin: Prokletý je muž, který spoléhá na člověka, tělo pokládá za svou sílu a jeho srdce se odvrací od Hospodina.
Historie ukazuje, že sliby o vítězství lidské pravdy a lásky nakonec nevedly k slibovanému dobru, ale nezřídka k novým formám útlaku. Ti, kdo se oháněli lidskou pravdou a láskou, mnohdy jen zakrývali vlastní touhu po moci. V tomto smyslu můžeme říci, že slepá víra v lidskou spravedlnost je nejen klamná, ale také nevyhnutelně zneužitelná. „Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny.“ (Římanům 1:22)
Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny.
K čemu taková víra vede?
A kdo očekává opak a věří ve vítězství pravdy a lásky lidskými prostředky a bez Boží spravedlnosti, se nevyhnutelně ocitá ve světě, kde korupce kvete, stát je rozkradený, moc mají v rukou ti, kdo dovedně manipulují veřejným míněním, a „lidé dobré vůle“ jen bezmocně sledují, jak se jejich ideály rozplývají.
Přesto však titíž stále opakují staré mantry o vítězství dobra, neschopni si přiznat svou iluzi. Hledají útěchu v sebeklamu. Věří, že stačí „být na správné straně dějin“ a vše se samo spraví. A zatímco se jim ideologie rozpadá pod rukama, drží se svého falešného optimismu jako tonoucí stébla – neschopni pochopit, že pravda a láska bez spravedlnosti neznamenají nic, a že skutečné vítězství nepřijde z jejich rukou, ale pouze od Boha… a tedy je třeba přestat bojovat za iluze a hledat pravdu tam, kde skutečně je.
Srdce je lstivé nade vše, je nevyléčitelné. Kdo mu porozumí?
Kdyby vše záleželo na lidské pravdě a lásce, byli bychom ztraceni. Nebo máte jiný názor? Podělte se o něj v diskuzi.
