Češi v Nepálu pomáhají chránit bengálské tygry. Klíčem jsou správně umístěné fotopasti

Spousta lidí nás má za podivíny, když někde hovoříme o tom, že se jako česká nezisková organizace věnujeme ochraně tygrů. Působíme samozřejmě i zde, ale tygři jsou pro nás velkou cílovou skupinou naší terénní práce. Tento velký tygří příběh začal už před více než deseti lety, kdy jsme se začali věnovat ochraně sumaterských tygrů souběžně s výkupem pralesa. A právě pro sumaterské tygry, kteří jsou kriticky ohrožení pytláctvím, jsme toho jako tým Čechů a Slováků rozhodně neudělali málo.

V roce 2009 jsme vedle národního parku Gunung Leuser začali budovat pralesní rezervaci, která nese název Green Life. V roce 2014 jsme založili proti-pytláckou hlídku, která sumaterské tygry, a samozřejmě i další vzácné druhy zvířat, chrání v jejich přirozeném prostředí dodnes. Tato hlídka provozuje monitorovací program Oko Tygra, ze kterého pravidelně přináší krásné záběry z fotopastí. Fotopasti však využívají i k odhalování pytláctví. Mohlo by vás napadnout, že o ochranu těchto tygrů by se měli zajímat především Indonésané a my zase o ochranu naší přírody tady v Evropě. Faktem ovšem zůstává, že Česká republika na ohrožení tygrů nese svůj podíl. Díky početné vietnamské komunitě, kterou tu máme, končí mnoho výrobků z tygrů v rámci tradiční asijské medicíny právě na našem území. Dokonce u nás byla v roce 2018 odhalena i tygří jatka a zjistilo se, že Česká republika není jen pašerácká velmoc, ale také zdroj kontrabandu, jako je například tygří masox a podobně. Policie a celníci tehdy odhalili dobře organizovaný obchod s tygry a „léčivými“ preparáty z jejich těl a z mnoha dalších zvířat. Tři obvinění lidé skončili ve vazbě – mezi nimi i Ludvík Berousek, vzdálený příbuzný cirkusové rodiny Berousků.

Když hlouběji nahlédnete do této tygří problematiky, pak pochopíte, že to jako Češi ještě přežívajícím tygrům tak trochu dlužíme, abychom se i my zasluhovali o jejich intenzivní ochranu ve volné přírodě. Proto, když jsme v roce 2019 na světovém kongresu strážců přírody IRF dostali nabídku ke spolupráci na monitoringu bengálských tygrů od nepálské proti-pytlácké asociace CBAPU (Community Based Anti-Poaching Unit), ani chvíli jsme neváhali a do tohoto úkolu se pustili naplno.

Náš mezinárodní monitorovací projekt Oko Země, v rámci kterého monitorujeme a zároveň chráníme ohrožené druhy zvířat použitím fotopastí a fyzickou hlídkovou činností přímo v terénu, je nejzajímavější asi v tom, jakým způsobem pro něj získáváme fotopasti. Už od roku 2012 provozujeme v České republice vzdělávací projekt pro základní a střední školy s názvem Nejbohatší ekosystémy Planety Země. V rámci něj mají školy možnost se nejen účastnit našich vzdělávacích přednášek, ale také participovat na jednotlivých monitorovacích programech. A to právě tím, že zafinancují fotopast. Taková partnerská škola poté dostává záběry z fotopastí a výroční filmy, které z nich každý rok vytváříme. Tímto způsobem jsme schopni propojit vzdělávání s přímou ochranou divokých zvířat. S fotopastmi poté na jednotlivých programech pracují členové naší organizace (včetně mě) a naše proti-pytlácká hlídka na Sumatře. Než jsme v roce 2023 (dříve to kvůli pandemii nebylo možné) odletěli do Nepálu, vedli jsme na školách velkou kampaň na pomoc bengálským tygrům v Nepálu, která vedla k získaní celkem dvaceti fotopastí, se kterými jsme tam nakonec na přelomu února a března 2023 odletěli. Naší cílovou destinací byl Národní park Bardiya, kde operuje asociace CBAPU.

Cílů bylo pro náš měsíční turnus několik. Na starost jsem to dostal já a můj dlouholetý kolega Petr Coubal. Zpočátku pro nás bylo nejdůležitější poznat jednotlivé členy CBAPU a naučit je pracovat s celkem třemi modely fotopastí, které jsme tam přivezli. Určité zkušenosti s používáním takových terénních kamer už měli, ale my jim přivezli něco úplně nového - fotopasti, které natáčí ve 4K kvalitě a mají dobrý výkon. První týden jsme je učili s fotopastmi co nejlépe pracovat po stránce jejich nastavení. Když u nich nastavíte moc vysokou nebo naopak nízkou citlivost či dosah přísvitu, můžou být finální video záznamy nekvalitní nebo dokonce nepoužitelné. Pro jejich správnou instalaci je pro nás ale taky důležitá lokální znalost. Monitoring probíhal v ochranné zóně národního parku. Uvnitř národních parků totiž slouží vojáci, což je jeden z největších zdejších fenoménů ochrany přírody. Po celém Nepálu je v národních parcích nasazeno kolem 8000 vojáků, kteří mají za úkol je chránit před pytláctvím, těžbou a další environmentální kriminalitou. V ochranné zóně ale nemají tolik personálních možností a tak se měl náš monitoring soustředit právě na tuto oblast. Vybrat ovšem správné místo přímo pro takovou kameru, která tam bez vás zůstane několik týdnů či měsíců, vyžaduje určitý instinkt a znalost zvířat, která v daném ekosystému žijí. Záběry by měly být taky scenericky zajímavé pro použití v klipech a filmech. A tak jsme až na pár výjimek trávili v terénu každý den, od rána až do večera.

Po ránu bylo vždy dost chladno a vyráželi jsme v dlouhých kalhotách a bundách. Většinou nás budil štěkot psů nebo zvuky hospodářských zvířat z okolních pozemků kolem sídla CBAPU. Po pár hodinách v terénu už byla bunda kvůli vedru připnutá vzadu na batohu. Bylo to vzrušující již od prvních dní. Monitoring probíhal v období sucha. Koryta řek byla převážně vyschnutá a v jemném písku tak byly dobře čitelné zvířecí stopy. Občas jsme naráželi i na stopy nosorožců nebo sloní trus. Hned první den jsme viděli krásnou tygří stopu jen pár metrů od místa, kde jsme dali první fotopast. Úžasný pocit, když má člověk možnost stopovat tak majestátní a silná zvířata. Měli jsme i to štěstí, že jsme slony a nosorožce mohli filmovat tzv. z ruky a setkali jsme se s nimi na vlastní kůži, což jsou vždy zážitky na celý život. Dokonce jsme při monitoringu viděli na vlastní oči i levharta, který zrovna odpočíval ve stínu velkých stromů. Filmovat takovou kočkovitou šelmu na pár metrů, bez přikrmování, bez zajetí, prostě s velkou dávkou štěstí to zvíře vidět přímo v divočině, to je magický moment, který vede k jednomu zásadnímu pochopení. Nejsou to žádné krvelačné bestie, kterých je třeba se bát. Žádná z těchto zvířat nemají potřebu člověku bezdůvodně ubližovat, útočit a zabíjet pro zábavu. Když k přírodě přistupujeme s respektem, nic nám nehrozí. A to jsou pro nás vždy velmi důležité zkušenosti, které se snažíme předávat dál.

Během prvního týdne jsme vytvořili první síť fotopastí, kterou jsme po zbytek turnusu přizpůsobovali natočeným záběrům. Samozřejmě v našem zájmu nebyli pouze tygři. V ochranné zóně se vyskytují i indičtí nosorožci, sloni nebo třeba levharti a až pět druhů různých jelenů. Pro vzdělávací účely jsou zajímavé všechny záběry zvířat, pro ochranu pak záběry těch ohrožených či dokonce kriticky ohrožených.

V ochranné zóně je také mnohem vyšší riziko, že bude docházet k pytláctví, než přímo v národním parku, kde pravidelně hlídkují vojáci. Proto nás v druhé fázi zajímal monitoring právě takových míst, kde může k ilegálním aktivitám docházet. Ve spolupráci s členy CBAPU jsme nakonec několikrát odhalili průnik rybářů a těžařů do národního parku přes ochranou zónu a pravděpodobně i pohyby pytláků. Veškerá data o zvířatech i nelegálních aktivitách od nás vždy dostávala k dispozici správa národního parku, která na základě nich mohla vytvářet ochranná opatření. Jedním z nich bylo například zahájení plánování výstavby nového vojenského checkpointu tam, kde jsme po několika letech opět potvrdili výskyt indických nosorožců právě použitím fotopastí, což by mělo vést k jejich lepší ochraně.

Přímo v národním parku jsme pro několik desítek členů CBAPU zorganizovali velké promítání o všech našich monitorovacích programech. Promítat Nepálcům záběry medvědů a vlků ze Slovenska, nebo jaguárů, pum a tapírů z Kostariky bylo hodně zajímavé. Tak jako pro nás jsou exotikou „jejich“ tygři, pro ně jsou to zase naše velké evropské šelmy. Mnoho členů této asociace již dávno pochopilo, že se nemusejí živit pytláctvím, či nelegální těžbou, ale například guidováním turistů, kteří tam za nepálskou divočinou přijíždějí z celého světa. I tento model je u nás v Evropě stále nepochopen a tak mnohé národní parky vydělávají peníze těžbou dřeva, lovem zvířat, zatímco v Nepálu jsou všechny národní parky zpoplatněné, chrání je armáda a lokální komunity se dokáží živit na dobře rozjeté ekoturistice.

Z celého monitoringu nakonec vznikl i krásný film, který v rámci projektu NEPZ nabízíme základním a středním školám. V rámci tohoto filmu seznamujeme žáky s nepálskou divokou přírodou, její ochranou a s naším monitorovacím programem. je to krásný příběh, který bylo možné napsat i díky školám, které pro tyto účely poskytly svoji fotopast, aby napomohly s ochranou bengálských tygrů

(1) https://nepz.cz/nepz-pro-divocinu/

(2) https://www.lidovky.cz/domov/tygri-umirali-podezrele-brzo-popisuje-rihova-z-inspekce-zivotniho-prostredi.A180729_105220_ln_domov_Ceh