Článek
Šokující nález vedle pěší cesty
Na konci minulého roku byl učiněn další nález, který vypovídá o aktuálním stavu české myslivosti. U obce Žalhostice na Litoměřicku se na Labi nachází několik menších ostrůvků, které jsou pěšky volně přístupné. Často je lidé využívají k relaxaci, procházkám nebo třeba k venčení svých psů. Při jednom takovém venčení našel kolemjdoucí na jednom z ostrůvků mrtvou lišku s uříznutým ocasem, která byla pověšená na stromě hlavou dolů. To je samo o sobě pro lidi, kteří mají rádi přírodu, docela šokující nález. Nálezce neváhal a rozhodl se, že to, co našel, si nenechá pro sebe a obrátil se na obecní úřad. Starosta obce ještě v tentýž den poslal na místo nálezu policejní hlídku. O nálezu na svém facebookovém profilu informuje program Prevence Environmentální Kriminality.
Úcta, nebo nenávist?
V naší společnosti převládá názor, že myslivci mají zvířata rádi. Tvrdí to o sobě i samotní myslivci a často se odvolávají na to, že zabitým zvířatům projevují náležitou úctu. Když však nahlédneme do myslivecké literatury, tak zjistíme, že se to tak úplně netýká všech zvířat. Možná už jste někdy slyšeli pojem poslední hryz. Malá větvička, kterou myslivci dávají do tlamy mrtvým jelenům, srncům či divokým prasatům. Komu ale žádnou úctu tímto ani jinak neprojevují, jsou šelmy. Při ulovení velké šelmy nebo třeba právě lišky, si myslivci projevují úctu a respekt sami sobě a nebo sobě navzájem tím, že úlomek větve namočí v krvi zvířete a dávají si ho za klobouk.
To už se od úcty dostáváme spíš k nenávisti a to nejen na základě těchto mysliveckých tradic, ale i v rámci legislativy, konkrétně mysliveckého zákona. V rámci něj jsou velké i malé šelmy kategorizované jako „zvířata škodící zájmům myslivosti“. Až vám tedy nějaký myslivec bude vyprávět o tom, že liška je tzv. škodná, nemá tím na mysli, že by škodila přírodě nebo krajině, ale jejich vlastním zájmům. Možná i to je důvod, proč si někdo z myslivců udělal z malého ostrůvku na Labi odkladiště mrtvých zvířat. Den po tomto nálezu se totiž hned vedle lišky objevily i zbytky z divokého prasete - kůže, končetiny, zbytky vnitřností a masa. I to je v rozporu s aktuálně platnou legislativou, podle které mají myslivci specifikovány povinnosti týkající se s likvidací zbytků z ulovených zvířat.
U stromu, na kterém byla nalezena mrtvá liška, se následující den objevily i zbytky z divokého prasete.
Démonizace lišky v naší společnosti přetrvává
Mnoho lidí takový nález nebude vnímat jako nějaký zásadní legislativní nebo dokonce morální problém. Důvodem je nepřetržitá démonizace, kterou prostřednictvím nepřesných či lživých informací šíří zejména myslivci. Ve školách se děti učí, že liška přenáší vzteklinu a je to škodná, která nám chodí do kurníků zabíjet slepice. Od malička si lidé vůči liškám podvědomě pěstují jakousi averzi, která postupem času vede k tomu, že tato zvířata mnozí vnímají jako něco podřadného, škodného a nežádoucího. Vzteklina byla u lišek vymýcena a její výskyt je v dnešní době vzácnost. To, že liška dokáže napáchat finanční škodu na drobném hospodářském zvířectvu je spíše chyba daného jednotlivce, který si svoje hospodářská zvířata, zejména drůbež, dostatečně nezabezpečil. Nejen zákony, ale ani společensky nastavené etické hodnoty vůči divokým zvířatům nehrají ve prospěch divokých lišek, které jsou pro naši silně zkulturněnou krajinu naopak obrovským přínosem. Odhaduje se, že jedna liška dokáže během jednoho roku ulovit až 11 000 hlodavců, což je v zemědělsky využívané krajině více než žádoucí. Zemědělcům tedy liška vadit nemusí. Nemusí vadit ani lesníkům. uvádí se, že liška dokáže ulovit i malé srnče. A právě srnčí zvěř páchá velké škody na lesních porostech. Proč tedy tak moc vadí myslivcům?
Kromě hlodavců dokáže lovit také bažanty nebo zajíce. To je ovšem skupina zvířat, kterou chtějí lovit myslivci. bažant je u nás nepůvodní druh a myslivci je vykrmují a následně vypouštějí do krajiny k následnému odlovu. Přirozený predační vliv lišky jim ale zarytě vadí, protože vypuštěné bažanty si chtějí pozabíjet sami. A nechtějí si nechat nikým jiným lovit ani zajíce, na které pořádají velké hony, stejně jako na bažanty. Myslivci svými aktivitami tak popírají a narušují potravní řetěz. Predační vliv liš, který je naprosto přirozený, normální a přírodě i krajině žádoucí, však oni sami považují za škodlivý a nežádoucí.
Lišky každoročně podléhají nejen intenzivnímu legálnímu lovu, ale také nelegálnímu trávení zakázaným karbofuranem.
Velkou otázkou zůstává, jak lišky bude vnímat veřejnost. Horko těžko můžeme změnit smýšlení osmdesátí tisícům lidí, kteří chtějí divoká zvířata zabíjet ve svůj vlastní prospěch. Pokud ovšem bude veřejné mínění nakloněno spíše ochraně těchto zvířat, než jejich zabíjení, vzniká tak důležitý stavební kámen pro budoucí změnu legislativy ve prospěch ochrany.
(1)https://www.facebook.com/spravedlnostproprirodu/posts/pfbid02UdQ3My5s5MVHFzqrKQikqRHuaEHfTbHrevtQnEpma6rchmdNDdH446iHmVg6rm2Fl?rdid=xFAdxETFCVNjLweD
(2) https://www.myslivost.cz/Pro-myslivce/Informace-pro-myslivce/Myslivecke-zvyky-a-tradice-v-praxi/Tradice-v-praxi-A-cim-zacit-
(3) https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2005/Rijen---2005/Liska-a-doba-lovu
(4) https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-449
