Článek
Stejná data však ukazují překvapivý paradox, kdy vás ve stejný den tamní denní centrum přijme téměř s jistotou. O stovky kilometrů dál, v Brně či Ostravě, je situace opačná. Postel najdete spíše, ale do denního centra se každý čtvrtý až pátý klient kvůli návalu nedostane.
Pohled na statistiku odmítnutých žadatelů o sociální služby za rok 2024 tak připomíná spíše loterii než systémovou péči. Podle údajů ze Statistické ročenky MPSV, které jsou aktuální k 15. prosinci 2025, čelí Česká republika dvěma zcela odlišným krizím bezdomovectví. Tou první je absolutní nedostatek lůžek v menších krajích. Extrémním případem je Kraj Vysočina s drtivými 86,5 % odmítnutých klientů v noclehárnách. Jako druhý následuje Královéhradecký kraj s 65,1 % odmítnutých.
Procento odmítnutých žadatelů za rok 2024 v noclehárnách
Pro člověka na ulici v těchto regionech to znamená, že šance na přečkání mrazivé noci v teple je minimální. Naproti tomu například v Plzeňském kraji statistiky za stejné období neevidují jediné odmítnutí.
O kom je řeč?
Abychom pochopili naléhavost situace, musíme si ujasnit, koho se tato čísla především týkají. Analýza se zaměřuje na nejviditelnější a nejohroženější skupinu, tedy kategorii lidí „bez střechy“. Jde o ty, kteří reálně přespávají v parcích, pod mosty nebo na nádražích a nemají žádné, ani provizorní zázemí.
Právě pro ně jsou noclehárny a nízkoprahová denní centra (NDC) koncipovány jako základní záchranná síť. Ostatní kategorie, jako jsou lidé „bez bytu“ (žijí např. v ubytovnách nebo azylových domech), v „nevyhovujícím bydlení“(bydlení ve špatném stavu, neoficiální stavby apod.) či „nejistém bydlení“(bydlí například u známých, bez nájemní smlouvy…), nejsou hlavním bodem zájmu tohoto článku, ačkoliv se ukazuje, že právě lidé z těchto skupin v některých regionech služby pro lidi bez přístřeší paradoxně vyčerpávají.
Je také potřeba zmínit, že článek analyzuje čerstvá kvantitativní data o počtu odmítnutých z roku 2024, ale pro vysvětlení hlubších příčin je nutné sáhnout po starších datech z rozsáhlého šetření z roku 2022. Přestože již existují novější data za rok 2025, v době psaní článku zatím nejsou k dispozici. Důvod objasňuje Jana Korečková, koordinátorka výzkumu z firmy SocioFactor, která výzkum provádí: „Přestože aktualizovaný průzkum z roku 2025 je již hotový, vzhledem k tomu, že se jedná o státní zakázku, mohou být data pro veřejnost zpřístupněna nejdříve v průběhu ledna 2026, až finální dokumenty projdou odsouhlasením ze strany ministerstva.“
Proč kolabuje venkov?
Terénní sčítání společnosti SocioFactor v roce 2022 potvrdilo, že noclehárnu v Uherském Brodě využilo jen 10 osob, ve Svitavách 8 osob a v Zábřehu dokonce pouze 2 osoby. Právě v obcích pod 30 000 obyvatel je přitom populace lidí bez domova extrémně nestabilní a její počet se může meziročně zdvojnásobit. Takto rigidní systém s nízkým počtem lůžek nemá žádnou tlumicí rezervu, což znamená, že stačí příchod jedné pětičlenné skupiny k tomu, aby se kapacita celého zařízení okamžitě vyčerpala na 100 %.
Situaci navíc zhoršuje fakt, že se systém doslova „ucpává“. Noclehárny přestávají fungovat jako krizová první pomoc na jednu noc a stávají se dlouhodobým útočištěm, ze kterého často není kam odejít. Podíl klientů, kteří v noclehárnách přežívají 5 a více let, vzrostl mezi lety 2019 a 2022 o 8 procentních bodů na celkových 33,6 %. Tato „stará garda“ blokuje lůžka, a systém tak není schopen absorbovat nové akutní případy z ulice.
Noclehárna zkrátka není nafukovací, lůžko je fixní jednotka, kterou nelze operativně navýšit. To vysvětluje i zajímavou anomálii v datech: ve stejných krajích, kde kolabují noclehárny, vykazují nízkoprahová denní centra nulovou nebo velmi nízkou míru odmítnutí. Je totiž fyzicky i procesně snazší vpustit do haly denního centra o několik lidí více „na polévku“, protože jejich kapacita je definována jako „okamžitá“ a odvíjí se od prostoru a personálu, nikoliv od počtu postelí. V menších regionech tak denní centra fungují jako flexibilní „polštář“, který dokáže částečně vykrýt potřeby lidí, kteří se nevejdou do přehlcených nocleháren.
Ubytovny berou místa lidem z ulice
Existují však místa, kde je tlak na systém tak silný, že i tento flexibilní „polštář“ praská. Právě to se děje ve velkých aglomeracích. Jihomoravský kraj (23,5 % odmítnutí v NDC) a Moravskoslezský kraj (20,0 %) ukazují, že i kapacita denních center má svůj strop.
Procento odmítnutých žadatelů za rok 2024 v NDC
Při interpretaci těchto dat musíme být opatrní a zohlednit celková čísla. V celorepublikovém měřítku jsou noclehárny vytíženější službou – ročně obslouží téměř 52 700 klientů, zatímco denní centra zhruba polovinu (cca 27 200). Přesto je dvacetiprocentní míra odmítnutí v denních centrech varovným signálem. Znamená to, že služba s nejnižším prahem, která by měla být dostupná prakticky komukoliv, zde selhává v každém pátém případě.
Tento fenomén je způsoben specifickou klientelou. V těchto regionech neslouží denní centra jen lidem z ulice, ale masivně je využívají i lidé z komerčních ubytoven. Například Moravskoslezský kraj vykazuje nejvyšší počet osob v bytové nouzi žijících v soukromých ubytovnách v rámci celé České republiky, a to celkem 2 096 osob. Tyto ubytovny sice poskytují střechu nad hlavou, ale často postrádají základní vybavení, které je navíc většinou sdílené. Lidé zde sice technicky bydlí, nemají však kde vařit ani kde se důstojně umýt.
Denní centra v Brně či Ostravě tak suplují chybějící či nekvalitní kuchyně a koupelny pro tisíce lidí z ubytoven. Kapacita NDC je sice definována jako „okamžitá“ (kolik lidí se vejde do místnosti), ale v těchto krajích je poptávka tak enormní, že centra narážejí na své fyzické limity a musí klienty odmítat už u dveří. I pouhých 20 % odmítnutých zde tedy signalizuje systémové přetížení služby, která má být nejdostupnější záchrannou sítí.
Zdroje:
