Článek
Pro mnohé úředníky je to denní chleba: potřebují odkázat na nějaký zákon, třeba o přestupcích, nebo na nějakou jinou normu. Často by sice stačilo napsat stručně a výstižně „zákon o přestupcích“, ale někdo to chce nebo musí mít naplno: „zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů“. Běžně to navíc stojí v nějaké větě, představme si třeba „Miluju zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů a román Zámek“.
Pečlivému úředníkovi se při takovém zápisu v hlavě rozbliká kontrolka: Mám správně čárky? V naší větě jsou přitom dvě interpunkčně zajímavá místa.
Jednodušší jsou čárky kolem spojení „o přestupcích“, tedy typově kolem slovního označení zákona (třeba také „o obcích“, „správní řád“, „vodní zákon“ a podobně). Tyto dvě čárky se píšou, a to jak v tom smyslu, že se mají psát podle pravopisných pravidel, tak v tom smyslu, že je to v praxi běžné. Slovní označení zákona uvedené za označením číselným se totiž vykládá jako zvláštní druh přívlastku volného, tedy významově postradatelného. Jinými slovy: kdyby v textu nebylo, žádná podstatná informace by nám nechyběla – a tuto postradatelnost vyznačujeme právě čárkami.
Se spojením „ve znění pozdějších předpisů“ je to ale jiné. Když už to v textu je, má to rozlišovací funkci. Je to podobné jako v mnohem civilnější větě takového druhu: „Slyšeli jsme příběh v babiččině znění a teď přijde tentýž příběh ve znění matčině.“ Tam žádná čárka nedává smysl, jde o zásadní doplnění obsahu (tedy „příběhu“). „Zákon“ potřebujeme někdy také upřesnit: zákon v původním znění je jiný než zákon ve znění pozdějších předpisů. Takže před sebou máme tzv. přívlastek těsný, čárkami neoddělovaný (jak se to učí už na základní škole). Právě tak to vykládá také Ústav pro jazyk český, přičemž výklad korunuje větou: „Proto doporučujeme spojení ,ve znění pozdějších předpisů‘ čárkami neoddělovat.“
Teď to ale začne být napínavé. Kdo je pozorný a není v administrativně-právní branži týden, ví, že v praxi se čárky kolem tohoto spojení často píšou. A kdo je ve zkušenostech ještě o úroveň výš, dokonce ví, odkud vítr vane.
Proti pravopisným pravidlům se tady staví dokument s názvem Legislativní pravidla vlády. Ten je sice závazný jen pro tvůrce zákonů, ale má velkou precedenční sílu i pro jiné dokumenty právního nebo administrativního charakteru (jako jsou smlouvy, rozhodnutí, výroční zprávy aj.). Pokud existují specifické zásady pro psaní nejsilnějších právních norem, zdá se být přece rozumné uplatňovat je rovnou i v právních normách a dokumentech slabších.
A legislativní pravidla se s tím nepářou a čárky kolem spojení „ve znění pozdějších předpisů“ předepisují. Argumenty neuvádějí žádné, jen výsledek. Hodně silné je to na str. 29 (čl. 31 odst. 1 písm. d, f), kde se přímo stanovuje podoba nadpisu zákona, ale sledovat to můžeme i na dalších místech. Pozorování můžeme navíc rozšířit o významově analogická spojení typu „v platném znění“, „ve znění účinném…“ aj., kde se odehrává stejné neštěstí.
V legislativních pravidlech ovšem narazíme i na jiná místa: taková, kde jsou podobná spojení interpunkčně normálně provedena jako přívlastek těsný, tedy bez čárek: „… je základem pro další zpracování textu celý zákon v platném znění…“ (čl. 10 odst. 7a), „text nařízení vlády nebo jeho části v platném znění“ (čl. 15 odst. 3), „… text vyhlášky nebo její části v platném znění…“ (čl. 16 odst. 7) a další.
Namístě je tedy hlubší sonda do problematiky přívlastků volných a těsných, a to i se zcela jiným významem. Nápadný je v tomto ohledu odstavec 7b článku 10, kde stojí v podstatě vedle sebe tyto části vět: „… ustanovení, včetně jednotlivých slov, vypouštěné bez náhrady, se přeškrtne…“ a „… ustanovení, včetně jednotlivých slov, nahrazované jiným ustanovením, se přeškrtne…“. Náš jev tu sice pozorujeme jen skrze čárku zprava (čárka zleva se zdůvodní přes spojení uvozené slovem „včetně“), ale to na věci nic nemění. Přívlastky v kurzívě jsou provedeny jako volné, tedy vypustitelné; pokud je ale vypustíme, přestává text dávat kýžený smysl. Je to chyba.
Nebo jinde: „… lze věci, dosud upravené uvedenými prováděcími předpisy, upravit nově vyhláškou…“ (čl. 54 odst. 2). Ani tady nedává čtení bez přívlastku smysl, takže smysl nedávají ani čárky. Nebo zde: „Návrh zákona, schválený vládou ve znění upraveném podle závěrů ze schůze vlády, je vládním návrhem zákona“ (čl. 11 odst. 1). Totéž v bledě modrém, čárky jsou chyba.
Za určitých okolností bychom mohli říci, že snad jde o ojedinělé překlepy, jen na poněkud nešťastných místech, ale celý dokument takové vysvětlení bohužel vylučuje. Interpunkčních chyb pouze tohoto typu (!) vidím jen při zběžném čtení několik desítek (na celkových 66 tiskových stranách). To už je moc. Podle mého názoru z toho vyplývá, že tvůrci Legislativních pravidel vlády v této věci vůbec nevědí, co činí, pravděpodobně vůbec nechápou podstatu tohoto pravopisného jevu.
Shrňme si to: Logika textu a pravopisná pravidla si říkají o spojení „ve znění pozdějších předpisů“ bez čárek. Proti nim stojí Legislativní pravidla vlády, předepisující bez argumentace čárky a obsahující v této nebo podobných věcech různá řešení, někdy zjevně nesmyslná.
Co s tím? Každý buďme soudcem pro svůj text. Já osobně – se svou praxí jazykového korektora a lektora kurzů úřední češtiny – doporučuji řídit se pravidly pravopisnými. Obava, že příslušná část textu by z hlediska práva nějakým způsobem „neplatila“, je myslím zjevně absurdní, takže se jí snad nemusíme zabývat. Tady opravdu nic neriskujeme.
Ano, vím, že někteří úředníci se pro pravopisná pravidla rozhodnout nemohou: jejich nadřízený mohl zvolit právě legislativní pravidla jako dogma. Jedna paní z nejmenovaného ministerstva mi v kurzu opravdu řekla: „Když tyhle čárky nenapíšu, vyhodí mě z práce.“ S tím se toho moc dělat nedá, svět už je takový…
Nakonec doplňuji, že popsaný rozpor mezi pravopisnými a legislativními pravidly otvírá celou řadu dalších zajímavých otázek. Některým se budu věnovat v dalších článcích, pro dnešek to ale myslím stačilo.
Ať vám to píše!
Zdroje
Internetová jazyková příručka [online]. Cit. 2026-05-12. Ústav pro jazyk český AV ČR, 2008–2026. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz.
Legislativní pravidla vlády ve znění ze dne 15. ledna 2025. Úřad vlády ČR. Dostupné online z: https://vlada.gov.cz/cz/ppov/lrv/dokumenty/legislativni-pravidla-vlady–217989/
