Článek
Nejde přitom jen o „s. r. o.“, ale o celou rodinu zkratek vyjadřujících právní formu: patří do ní také synonymní „spol. s r. o.“, „a. s.“, „z. s.“, „o. p. s.“, „v. v. i.“ a pár dalších. Pro jednoduchost si ale všechno předveďme na „eseróčku“.
Když se trochu porozhlédneme, zjistíme, že tyto zkratky se píšou různým způsobem – až to vypadá jako chaos. Konkrétně jde o jejich oddělování od přechozího výrazu čárkou (a také o čárku za nimi, když pokračuje věta) a o psaní mezer za tečkami. Kombinací čárky–nečárky a mezery–nemezery získáváme čtyři zápisy: Ňouma, s. r. o.; Ňouma, s.r.o.; Ňouma s. r. o.; Ňouma s.r.o. Tedy chaos? Ne, i tady platí, že chaos je jen nepoznaný řád. Zkusím do toho vnést trochu světla.
Kdo má za sebou nad tímto tématem pár diskusí, přinejmenším tuší, že lidé v této věci nejčastěji hodnotí „správnost“ podle jednoho ze čtyř kritérií:
Kritérium A, „češtinářské“: pravidla českého pravopisu. Jazykověda a pravopisná pravidla mluví jasně: správně je to s čárkou/čárkami a s mezerami za tečkami (pokud nenásleduje další interpunkční znaménko), takže Ňouma, s. r. o. Jiný zápis označuje Ústav pro jazyk český za chybný. Argumentace je taková: Zaprvé, tyto zkratky užité za příslušným vlastním jménem jsou tzv. přístavky (typově něco jako „Pepa, můj kámoš, je borec“) a ty se oddělují čárkou. Zadruhé, za tečkou se píše mezera, to je dost silné obecné pravidlo. Máme sice pár výjimek, ale toto mezi ně nepatří.
Kritérium B, „úřednické“: zápis v obchodním rejstříku. Umím si představit svět, ve kterém správce obchodního rejstříku rozhodne, že zápisy v něm budou podle pravopisných pravidel – třeba proto, že pravopis je část našeho kulturního dědictví, nebo proto, že jednota je obecně dost výhodná. Ale žijeme ve světě jiném, v němž se lze do rejstříku zapsat i pravopisně nesprávně. Odtud tedy čtyři zápisy uvedené výše – přičemž ten „pravopisný“ to svým zastoupením rozhodně nevyhrává. Co je chybné z hlediska pravopisu, není tedy chybné z hlediska obchodního rejstříku. Explicitně to mimochodem dovoluje také norma ČSN 01 6910.
Kritérium C, „slušňácké“: respekt k vůli nositele označení. Někdo dá ovšem ještě na něco jiného, a to na vůli nositele takového označení, ať to znamená kterýkoliv ze zápisů. Je to svým způsobem zdvořilé a nekonfliktní v tom smyslu, že se vám dokument nevrátí s prosbou o úpravu. Mohlo by se zdát, že toto kritérium se překrývá s předchozím, ale není to nutně tak: někde zápis v rejstříku až tak neřeší a uvádějí si to jinak. Je zábavné to zjišťovat a pak dumat co s tím…
Kritérium D, „estétské“: typografické/estetické ohledy. A pak tu máme ještě skupinu pisatelů, kterým jsou předchozí kritéria lhostejná a kteří argumentují z jiných pozic: že onen shluk písmen vyšperkovaný čárkami a mezerami jednoduše není hezký, že je moc „roztahaný“. Pak je vcelku logický příklon k minimalistické variantě Ňouma s.r.o.
Našla by se i další kritéria, třeba zápisy v některých zákonech, ale můžete vsadit klidně i na zápis doporučený siderickým kyvadlem… Tak košatý článek ovšem psát nechci.
Přesuňme se radši k rozvaze, které z našich kritérií A–D je nejlepší. Možná vás zklamu, ale odpovím až trapně jednoduše: jak pro koho, jak kdy. V tom je celý vtip.
Odstraňme ale nejdřív jednu domnělou překážku, a to všeobecně rozšířenou obavu, že psát jinak než podle obchodního rejstříku je právně problematické, až riskantní („aby ta smlouva platila“, „aby tu fakturu zaplatili“…). Není to tak a víme to i díky judikatuře našich soudů. Z příslušných rozsudků a usnesení, stavících se tady jasně proti přepjatému formalismu, vybírám aspoň jeden. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2001 (sp. zn. 22 Cdo 2480/2000) „není právní úkon neplatný, jestliže je možné z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy“. Uvedená podmínka bývá naplněna měrou vrchovatou… Navíc tu máme i obecnější zásadu, že „na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné“ (§ 574 NOZ).
Teď se vraťme k původní otázce: Jak psát „s. r. o.“? Podle mě je rozumné rozhodnout se podle druhu dokumentu, jeho adresáta, případně prostředí, rozumějte místních zvyklostí. Koriguji-li popularizační časopis pro běžné čtenáře, dám přednost jednotě podle „češtinářského“ kritéria (působí to dobře, a já navíc ušetřím dost času, který by mi spálilo dohledávání). Jde-li o běžný úřední dokument z prostředí prosyceného právní úzkostí, vyhovím častému požadavku zápisu právě podle kritéria „úřednického“ (tady ušetřím čas, který bych později musel věnovat zdůvodňování jiného řešení). Zasahuji-li ovšem do korespondence, doporučím s klidným svědomím kritérium „slušňácké“ (respekt a zdvořilost). Pokud budu ještě jindy účasten diskuse o billboardu, pochopím zvažování kritéria „estétského“ (ideálně se zúženými mezerami, což nebude činit profesionálovi potíže), i když bez čárky by mě to hodně bolelo. Je to zkrátka jako se vším: šedá je teorie a zelený je strom života.
No, nevím, jestli se vám celkově ulevilo. Mně svého času ano.
