Článek
Po nestandardních peripetiích nastoupil do čela Ministerstva životního prostředí Petr Hladík. Za sebou táhl závoj pochybností, přesto jej nakonec do funkce potvrdil nově zvolený prezident Petr Pavel, neboť dosluhující Miloš Zeman jej odmítl ministrem jmenovat. Jakoby zmíněné peripetie novému ministrovi byly málo, po době hájení dal o sobě několikrát vědět. Leč velice rozpačitě.
Stačil se zviditelnit díky chystané tzv. „havarijní novele vodního zákona“. Ta byla „využita“ některými poslanci k opentlení tzv. „přílepkem“. Součástí novely je i nově zřízený registr výpustí. Ten je možná budoucí „černá díra“ na státní peníze. (popíšu někdy příště)
V posledních dnech se opět o Ministerstvu životního prostředí i ministrovi hovořilo v souvislosti se zamýšleným registrem jímek.
Za nejviditelnější počin Ministerstva životního prostředí lze označit akci zálohování PET a plechovek. Počínání ministerstva je podivné a nepochopitelná je samotná geneze tohoto záměru. Názorový veletoč ministerstva vrhá na zálohování stín pochybností. Hladký průchod návrhu přes legislativní radu vlády i jeho schválení vládou. Vše se naoko tváří jako čistý úmysl motivovaný nejvyšším dobrem. Málokdo si ale dá práci (na úkor volného času), aby nahlédl za oponu tím, že pročte dostupný materiál, ze kterého plyne něco jiného.
- Ministerstvo životního prostředí učinilo názorový obrat o 180 stupňů, když se nejprve stavělo jednoznačně proti zálohování
- Legislativní rada vlády (LRV) zálohování posvětila navzdory negativnímu stanovisku Komise LRV
- zřízení tzv. operátora je patrně v dysbalanci s tržními pravidly (práce pro právníky)
- ve studii, kterou ministerstvo zadalo, bylo zjištěno, že cca každá desátá PET lahev opouští území ČR. Naplnění cíle EU na 90% sběr jednorázových obalů od roku 2030 se tak může jevit jako problematické. „Problém“ vzniká například při velkých cenových rozdílech, v důsledku kterých roste příhraniční obchod.
- náklady na zálohový systém jsou nemalé. Zkušenosti s podobnými projekty ukazují, že zpravidla za deset let se hovoří o ztrátové investici, ale „už je to pryč“
Česká republika dosahuje velice dobrých výsledků při třídění odpadu. Problém je jeho další zpracování, využití a míra recyklace a to navzdory značnému objemu evropských peněz, které nebyly vždy účelně vynaloženy.
Dosavadní kroky k zálohování působí rozpačitým dojmem a nesou stín vlivu nápojové lobby. Podrobněji se chci tomuto tématu věnovat v příštích měsících, neboť problematika je složitější a vyžaduje odpovídající časovou dotaci.
Vzhledem k úrovni třídění odpadu v ČR se jako alternativní cesta nabízí zvýšení míry recyklace a také precizní separace směsného odpadu. K tomu ještě tzv. „single stream“, což je možnost dávat několik typů obalů do jedné sběrné nádoby (například. sklo, plasty, papír), vše je pak vytříděno třídící linkou. Zkrátka systém, co nejméně zatěžující a obtěžující občana, ale fungující, na jehož konci je adekvátní míra recyklace, zpracování a využití komunálního odpadu. V jednoduchosti je zkrátka síla.
V ČR to vždy neplatí, protože o peníze jde až na prvním místě - „Takto vysoká suma nákladů nutně zatíží všechny dotčené ekonomické subjekty, a to včetně prodejců, obcí, konečných spotřebitelů a státu nevyjímaje. Předkladatel tvrdí, že náklady systému ponesou výrobci. Je zcela evidentní, že výrobci nebudou kvůli zálohovému systému snižovat své marže, zisk, ani své dividendy. Vysoké náklady tohoto nového systému se přenesou na zákazníka a ve svém důsledku povedou k dalšímu nárůstu cen potravin a spotřebního zboží. Související otázkou jsou také realizované investice do třídících linek na odpady ve velkých městech jako Praha, Brno, Ostrava, které byly realizovány v posledních letech v řádu stovek milionů korun. Se zavedením zálohového systému hrozí zmaření části těchto investic a zejména růst nákladů na jejich provoz v důsledku „selekce“ ekonomicky nejzajímavějších komodit (PET, hliník) do zálohového systému.“ (stanovisko Komise LRV)
Rozhodně nechci nosit zákonem stanovený vzduch.
Odkazy:
