Článek
Výzkumy v této oblasti ukazují se, že spontánní sympatie a antipatie vznikají často již během prvních sekund vzájemného kontaktu a poté se mnohdy už obtížně mění. I malý detail – tón hlasu, gesta nebo výraz obličeje – přitom může rozhodnout, zda se mezi dvěma lidmi vytvoří prakticky okamžitá náklonnost, nebo spíše pocit vzájemného odporu.
Ukazují to jak výzkumy probíhající na základě přímých, fyzických interakcí – krátkých setkáních - tak interakcí v simulovaných virtuálních prostředích. Účastníci těchto výzkumů bývají sledováni během krátkých konverzací a jejich okamžité reakce analyzovány z hlediska osobnostních typů, způsobu vyjadřování a schopnosti „ladit“ či neladit s druhými.
Kdo si sedne
Výzkumy ukazují, že výrazně vyšší pravděpodobnost, že si budou téměř okamžitě sympatičtí, mají lidé s podobnými osobními rysy i způsoby chování, mimo jiné i s podobnou mírou sebevědomí a asertivity. Velkou roli hraje i společný smysl pro humor a v neposlední řadě i schopnost jemně (spontánně, a někdy možná i trochu záměrně) „napodobovat“ gesta a rytmus řeči druhého člověka – fenomén, který bývá v psychologii označován jako jemné sociální zrcadlení.
Pocit vzájemné blízkosti a sympatií zvyšují i podobné, drobné a bezděčné osobní reakce a rituály, například společný smích nebo podobné reakce na určitou situaci. Jinými slovy, sympatie často vzniká tehdy, když lidé mluví stejnou „sociální řečí“ a dokáží se navzájem jemně „naladit“. Výzkumy tak nepotvrzují častou laickou psychologickou představu o tom, přitažlivost vzniká mezi osoby s protikladnými rysy: skutečností je, že je tomu přesně naopak.
Kdo si nesedne
K téměř okamžité nesympatičnosti vedou nejen výrazné vzájemné osobní odlišnosti, ale i určité další osobnostní rysy - především výrazná sebestřednost a upozorňování na sebe sama, a to včetně stálého zdůrazňování pocitu či role oběti.
Mezi hlavní typy osob, které bývají druhým téměř okamžitě nesympatické, patří tak lidé, kteří se rádi předvádějí a mají sklon si brát hlavní slovo, jedinci, kteří vnímají každou situaci jako boj s okolním světem nebo ti, kteří neustále upozorňují, že „to nejde“ nebo „svět je proti nim“ , tedy osoby s převážně negativním emocionálním laděním. Patří k nim i lidé se silnou tendenci hodnotit ostatní, ale i šířit informace a komentáře o druhých, které mnohdy rychle narušují pohodu skupiny.
Co z toho plyne
Celkově tak výzkumy naznačuje, že okamžité sympatie a nesympatie nejsou jen otázkou náhody. Lidé, kteří dokáží jemně ladit se svými protějšky, mají vyšší šanci navázat pozitivní kontakt. A naopak kombinace sebestřednosti, negativismu, stěžování si a nadměrného komentování druhých často vede k téměř okamžitému odporu.
Pokud tedy chcete zlepšit první dojem, zkuste se zaměřit spíše na jemné sociální ladění než na demonstrativní předvádění svých kvalit. A pokud vás někdo zpočátku dráždí, vězte, že to může být prostě otázka nepřitažlivých osobnostních kombinací, nikoli „jen“ vaší chyby.
