Článek
O něco víc než týden po volbách je zřejmé, že řada občanů volila nezodpovědně. Řada lidí nezvážila důsledky své volby. Občané nevolili pozitivně, nýbrž pouze instinktivně proti nepopulárnímu premiérovi Fialovi. Neuvědomili si, že Petr Fiala ve srovnání s Andrejem Babišem představuje pro Česko nesrovnatelně lepší perspektivu. Společensky i hospodářsky.
Skutečnost, že např. ANO nemá relevantní osobnost na post ministra kultury ukazuje, že lidé často o své volbě vůbec hlouběji neuvažovali. Totéž platí i o obou potenciálně pro Babiše partnerských stranách. Úplně příšerná je například představa Filipa Turka, mentálně nedospělého nácka, který tluče svoji partnerku, na postu ministra zahraničních věcí. Při skládání vlády nemají vítězové voleb dostatek ani odborně ani mentálně schopných lidí. Je to velmi silný argument proti obecnému referendu. Lidé prostě zvolili špatně, vlastně proti zájmům republiky i proti svým zájmům vlastním a totéž by se se značnou pravděpodobností mohlo přihodit při hlasování o členství nebo vystoupení z NATO či EU. Tuhle volbu můžeme po čtyřech letech korigovat, u případného vystoupení z evropských nebo z bezpečnostních struktur by to bylo mnohem složitější.
Potvrdilo se, že občané až příliš volí emocemi a nikoli zralou úvahou. Pokud by se voliči podobně zachovali při referendu o zahraničně-politickém směřování Česka, mohli bychom se dočkat podobného výsledku. Velká Británie, například, není po brexitu zemí, která více prosperuje a která je svobodnější ve své vnitřní i zahraniční politice. A to je Británie hospodářsky i vojensky nesrovnatelně silnější zemí než Česko. Výsledkem právě proběhlých voleb bude chaos, jehož počátky už sledujeme. Je to zřejmě dáno tím, že demokracie zatím nebyla schopna zapustit v Česku stabilní kořeny. Doba ani lidé neměli dosud čas dozrát. „Anatomie národního charakteru patří spíše do oblasti sociální psychopatologie než antropologie“, říká ve své knížce Potíže s dějinami Josef Kroutvor.
Jako občané zůstávají Češi malými. Před časem jsem zvažoval možnost jakéhosi volebního censu u voličů, dnes mne napadá, zda by nebyl užitečnější a snazší census u volených zástupců. Odsouzený zločinec, trestně stíhaný politik nebo člověk s nacistickými sklony, který se chová násilnicky k ženám, by se neměli objevovat na kandidátních listinách jakékoli politické strany. Pokud toho neumíme dosáhnout obyčejnou lidskou slušností, měli bychom se na to připravit zákonem.
