Článek
Dne 7. dubna 1498 byla na Piazza della Signoria ve Florencii postavena hranice, po které měl po jejím zapálení projít buď sám Girolamo Savonarola nebo jiný z dominikánských mnichů, a tímto činem dokázat, že myšlenky, které hlásají, jsou skutečně prosazovány z vůle boží.
Byla to jen otázka času a způsobu, jakým bude dominikán odstraněn. Ve chvíli, kdy si dovolil kritizovat „ďábla na papežském stolci“ papeže Alexandra VI., bylo o jeho osudu rozhodnuto. Sahat na všemocný klan rodiny Borgiů se nevyplácí.
Nejprve to papež zkusil po dobrém. Nabídl mnichovi kardinálský klobouk. Ten se mu vysmál. Boží pravda není na prodej. Takže po zlém. Po uvalení papežské klatby byl Savonarola exkomunikován. Přesvědčený o své pravdě označil exkomunikaci za neplatnou. V té chvíli papež použil poslední možnost. Pohrozil Florencii interdiktem v případě, že bude Savonarolovi dál tolerovat a umožňovat jeho kazatelskou činnost. Tehdy byl mnich vyzván, aby se na důkaz pravdivosti svých slov podrobil zkoušce ohněm.
Florencie byla za vlády Medicejských zřejmě nejbohatším městem tehdejší Evropy. A také nejzhýralejším. Není divu, že se v takovém prostředí čas od času objevil nějaký kazatel nebo vizionář, který se z pozic Písma postaví proti takovému životnímu stylu.
Dominikánský mnich Girolamo Savonarola byl pro tuto činnost jako stvořený. Pocházel ze vzdělané a bohaté rodiny ve Ferraře. Dědeček byl profesorem medicíny na univerzitě v Padově, otec bankéřem. Po vstupu do dominikánského řádu a studiích byl poslán do Florencie.
Ve svých kázáních pranýřoval nemravnosti církevních hodnostářů a žádal obnovu církve. Jeho vliv stále rostl. Stal se převorem v klášteře San Marco, kde se pokusil o přísnou reformu řádu. Jako kazatel odsuzoval na základě svých andělských vnuknutí korupci, despotickou vládu a vykořisťování chudých a prorokoval příchod biblické povodně a „nového Kýra“ ze severu. Kýros II. byl zakladatelem perské říše a jeden z největších dobyvatelů starověku.
A potom se Savonarola dopustil zřejmě největší chyby svého života. Do svých kázání vřadil politiku. To nikdy nemůže dopadnout dobře.
V září 1494 Karel VIII. francouzský napadl Itálii a ohrožoval Florencii. Savonarolovi se zdálo, že se jeho proroctví o Kýrovi už plní. Ve svých kázáních podpořil invazi francouzského krále do Itálie a tím si znepřátelil papeže Alexandra VI.
Došlo k tomu, že obyvatelé Florencie vyhnali vládnoucí Medicejské a na Savonarolovo přání založili „lidovou“ republiku, která se měla stát novým Jeruzalémem. Lidé se snažili žít příkladným křesťanským životem, aby zabránili zkáze svého města, Říma, katolické církve, a nakonec i celého světa. Vedle obžerství a smilstva k hlavním hříchům patřila i marnivost.
Savonarola zahájil extrémní puritánskou kampaň s tím, že celá církev potřebuje důkladnou reformu a při studiu Bible, zejména knih Proroků a Apokalypsy, dospěl tento nyní již fanatický mnich k názoru, že okamžik této reformy právě nastal. Svá proroctví Savonarola vydával za výsledek nadpřirozeného zjevení, zprostředkovaného mu anděly.
Ve svých kázáních inspirovaných prorokem Ámosem na jaře roku 1496 předpovídal ničím neodvratitelnou zkázu Říma. Aby se tak nestalo, bylo třeba se vystříhat zejména tří věcí – homosexuality, lichvářství a her. Později citoval proroka Zachariáše s tím, že se cítil být osvícen stejným světlem jako tento starozákonní prorok.
7. ledna 1497 vedl Girolamo Savonarola slavnostní procesí z Florencie do kláštera San Marco, což mělo do budoucna nahradit nevázané karnevalové veselí, nestřídmé hodování, smilstvo i příležitost k vyjádření odporu proti veškerým autoritám.
V únoru potom zorganizoval předvedení velkého divadla zbožnosti prostřednictvím tzv. pálení marností. Do ohně tehdy nechal naházet vše, co on sám v duchu svých vizí považoval za marnost. Umělecká díla, obrazy, drahé šaty i vzácné vázy a porcelán. Před jejich rituálním spálením pronesl kázání, ve kterém kritizoval hříšné ženy, hazardní hry, rouhání a zejména homosexualitu. Za zdroj všech hříchů označoval život v přepychu.
Logicky došlo k tomu, k čemu dojít muselo. Po odmítnutí kardinálského postu papež Savonarolu exkomunikoval. Florencii pohrozil interdiktem v případě, že bude Savonarolovi dál umožňovat jeho kazatelskou činnost.
Dominikán byl vyzván, aby se na důkaz pravdivosti svých slov podrobil zkoušce ohněm. Dne 7. dubna 1498 byla na náměstí postavena hranice, po které měl po jejím zapálení projít Savonarola, a tímto činem dokázat, že myšlenky, které hlásá, jsou skutečně prosazovány z Boží vůle.
Savonarola ale před ohněm zaváhal a ztratil tím důvěryhodnost. Následovalo mučení jeho i dvou dalších dominikánů, jeho přívrženců. Neunikli ani lámáni v kole a byli nuceni se přiznat ke kacířství a falešným předpovědím.
Dne 23. května 1498 byli všichni tři obvinění odevzdáni světské moci. Papežský komisař poté vyloučil Savonarolu z církve: „Vylučuji tě z církve bojující a z církve vítězné.“ Savonarola ho poopravil: „To poslední přesahuje tvou moc.“
Poté byli oběšeni, jejich těla spálena a popel vysypán z Ponte Vecchio do řeky Arno. A život ve Florencii se zas vrátil ke svému normálnímu řádu.
Zdroje:
