Článek
KSČ ukradená karlínskými kluky vedenými Klementem Gottwaldem
V hospodě U Zábranských v Křižíkově ulici v Praze se konal ve dnech 14. až 16. května 1921 ustavující sjezd KSČ.
Bohumír Šmeral si rozhodně do životopisu nemohl napsat dělnický původ, ke kterému se později soudruzi hlásili. Třídní původ dělnický bylo první plus v životě člověka. Otec učitel na měšťance, on sám od roku 1904 doktor práv a později poslanec Říšské rady. Přesvědčený marxista, zastánce zachování Rakouska-Uherska a odpůrce zřízení samostatného Československa.
Konec 1. světové války znamenal v některých zemích radikalizaci politicky angažovaných dělníků. Vznikla Bavorská republika, Maďarská republika rad a sociální demokracie v Československu se už roku 1919 pozvolna štěpila. O rok později vyvrcholil boj o Lidový dům a tiskárnu Rudého práva.
Lidový dům patřil od roku 1907 sociální demokracii a po „bitvě“ v roce 1920 ho obsadila levá frakce strany, pozdější KSČ.
Komunistická internacionála neboli Kominterna, která vznikla roku 1919 v Moskvě, požadovala okamžitý vstup československých stran levicového zaměření.
Autorem dokumentu „Dvacet jedna podmínek Kominterny“, byl Vladimír Iljič Lenin a byl přijat v roce 1920 na Druhém sjezdu Kominterny.
Cílem měla být komunistická revoluce, která by svrhla „buržoazní“ systémy a umožnila vznik Sovětské republiky v mezinárodním měřítku a zavedla diktaturu proletariátu.
Na jaře 1920 proběhly první parlamentní volby a v nich zvítězili sociální demokraté. Jenže i přes jasné vítězství to byla strana plná vnitřních problémů.
Radikální část členů se rozhodla odštěpit od umírněných a vytvořit vlastní samostatnou stranu. Do KSČ přešla třetina sociálnědemokratických poslanců, získala si i přízeň většiny straníků. Tím v roce 1921 způsobila, že v poměru k počtu obyvatel vznikla vůbec největší komunistická strana na světě.
Jenže v Moskvě Šmeral oblíbený nebyl. Pro Rusko byl představitelem pravicové úchylky – šmeralismu.
„Já hrdě říkám, jsem komunista, to jest jsem starý poctivý sociální demokrat,“tvrdil ještě v roce 1921 Bohumír Šmeral při zakládání KSČ. Netušil, že Moskva nestrpí neloajální straníky a už vůbec ne nějaké sociální demokraty uvnitř KSČ.
Antipatie mezi Šmeralem a Moskvou byly vzájemné. Byl proti vstupu KSČ do Kominterny a zásadně nesouhlasil s myšlenkou světové revoluce. Způsob, jak se ho zbavit, připadl na takzvané „karlínské kluky“ v čele s Gottwaldem.
Na třetím sjezdu Kominterny v roce 1921 byl podroben Bohumír Šmeral ostré kritice:
„Ve vedení strany nalézají se četné živly, které vědomě či nevědomě sabotují věc komunismu. Jestliže tyto živly, odvolávajíce se na nacionální nálady dělníků, dosud neodvážily připojiti se ke Komunistické internacionále, jestliže dosud se neodvážily spojiti se s komunisty německých oblastí Československa, je jasno, že nejsou schopny se rozejíti s českou buržoasií.“
Proto se v listopadu 1921 v Praze uskutečnil slučovací sjezd všech komunistických organizací na československém území. Vznikla Komunistická strana Československa. Konečně měla Kominterna v Československu nástroj k prosazení svých cílů.
Byl to právě Gottwald, který upozorňoval na šmeralismus v KSČ. V únoru 1929 svolal narychlo pátý sjezd strany, na kterém jeho klika převzala vedení za podpory a dohledu soudruhů z Kominterny. Ta do čela strany nechala dosadit svého oblíbence, který zlikvidoval veškerou opozici uvnitř a plně ji podřídil politice Moskvy.
Většina členů odmítla Gottwaldovy projevy a výhrůžky a ze strany vystoupila. Při založení v roce 1921 měla KSČ více než 130 tisíc členů. Po pátém sjezdu už pouhých 40 tisíc. V roce 1930 to už bylo jen 25 tisíc členů. Nízký stav bohužel nevydržel a po válce nastal obrovský příliv nově probuzených komunistů do strany. Poskytování výhod a podíl na moci byly hlavním lákadlem strany.
Nakonec se v praxi potvrdila i památná Gottwaldova slova, pronesená v parlamentu těsně před Vánocemi 21. prosince 1929. Jenže tehdy jim nikdo z poslanců nevěřil.
„A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry.“
Zdroje:
